Článek
V mém světě neexistovaly.
Nepovedené manželství s mužem, co pro mě nebyl chlap, mě naučilo, na co si dát příště velký pozor. A na oplátku mě nenaučilo jednu důležitou věc.
Bylo mi skoro padesát a já nevěděla, že podvazky jsou důležitější než zástěra na vaření.
A aby toho nebylo málo a aby to bylo pro zasmání úplně celé, nepřišla jsem na to sama.
Muže, co je chlapem, jsem po rozvodu potkala. O podvazcích se vyjádřil, že to je moc hezká věc. A že dělají ženské skutečně ženskými.
Mimo to zmínil absenci hysterického křiku, vyčítání, oběti, hru na chudinku, výlevu emocí, které nejde usměrnit- ale o tom někdy příště. (Aby bylo jasno, můj muž není žádný ochočený plyšák. Miluje box, motorky, ragby, dobré jídlo, mě, malé děti a taky pomáhá zvířatům a starým lidem. Prostě chlap jak má být).
Pár měsíců před vánocemi a pár měsíců před mými 48 narozeninami jsem potkala ženu, které bylo téměř sto let. Po vánocích řekla, že už tady další rok nebude. A jak řekla, tak taky udělala.
Oslavila stovku, rozloučila se s celým světem a odešla do světa jiného.Takže, když jsem na jaře slavila svých 48, ona už tady nebyla.
Ještě předtím mi ukázala něco, co změnilo můj svět. Tahle paní byla ze starého světa. Šaty, střevíce…a podvazkový pás. Když jsme jednoho dne před vánocemi dělaly pořádek v její skříni, ukázala mi svoje 50 let staré podvazky. Podlomily se mi kolena. Vysoký podvazkový pás. Pudrová barva. Vzadu háčky na zapínání. Tak staré. Tak jemné. Pro mě provokativní, pro ni totálně decentní. Neskutečně intimní věc i pro mě - a to jsem ženská.
Ne, nemám zástěru na vaření. U nás doma vaříme oba. Stejně tak oba nakupujeme , uklízíme, pereme i myjeme okna.
Ale. U nás doma nosím podvazky já. Je to moje výsostná výsada. Nevyměnila bych je za nic, co mají chlapi tak rádi. Ani za zbrojní pas. Ani za možnost dát někomu pěstí. A už vůbec ne za lístek na fotbal.
Podvazky jsou pro mě pořád mix. Trošku sexy a trošku staromódní. Mému muži se pokaždé zalesknou oči, když je na mně vidí. A o tom to přece je.
Jako ženy jsme si vybojovaly volební právo, právo studovat, řídit auta i firmy. Je to dobře. Ale možná jsme se zbytečně vzdaly věcí, které nás činily krásnými. Ženskost jsme odsunuly stranou. Chceme žít pohodlně, v tričku, teniskách a riflích. Jenže- proč nám mají ti opravdoví chlapi držet dveře a ochraňovat nás? Nebo už to po nich opravdu nechceme?
Ta jemnost a křehkost je podle mne to, co nás dělá šťastnými. Kdykoli držím v ruce ten malý kousek ženského prádla, dýchá na mě jemnost a kouzlo ženy. Ať je jí 99, nebo 49 let. To kouzlo nezmizí- dokud si ho my samy nenecháme vzít.
…je ještě jedna věc, která mému muži působí lehkou závrať. Vysoké podpatky. Ale o tom taky někdy příště :-)
