Článek
Institut tzv. dočasné ochrany dosud umožňuje ukrajinským občanům pobývat a pracovat v členských státech EU bez nutnosti procházet standardním azylovým řízením. Ke konci března 2026 mělo v Evropské unii status dočasné ochrany celkem 4,33 milionu ukrajinských občanů. Nejvíce jich hostilo Německo (1,27 milionu), Polsko (961 405) a Česko (379 820). Ukrajinci tvořili více než 98 procent všech příjemců dočasné ochrany v EU. Z nich bylo 43,3 procenta žen, 30,1 procenta dětí a 26,6 procenta dospělých mužů. V Bruselu se nyní diskutuje o jeho dalším osudu.
Evropské státy nyní totiž zvažují, zda z budoucího prodloužení systému dočasné ochrany nevyloučit ukrajinské muže ve věku branné povinnosti. Upozorňují totiž na skutečnost, že rostoucí podíl nově příchozích tvoří právě muži v odvodovém věku. Úpravy tohoto systému by byly také v zájmu samotné Ukrajiny s cílem podpořit její obranu proti Rusku a také budoucí poválečnou obnovu země.
Ukrajina se v posledních letech potýká s nedostatkem vojáků i problémy při náboru nových příslušníků ozbrojených sil. V roce 2024 proto snížila věkovou hranici pro mobilizaci z 27 na 25 let a přijala rovněž další opatření zaměřená na zlepšení náboru branců.
Úpravy systému dočasné ochrany by tedy jednak snížily počty ukrajinských mužů v branném věku v zemích EU a zároveň pomohly samotné Ukrajině. Jeví se tedy do budoucna jako velmi prospěšné.
