Článek
Pošlete na správní úřad správnou žádost. Ne ledajakou – promyšlenou, doloženou, s pocitem, že jste udělali maximum. V nějaké pro vás životně důležité otázce.
A pak to začne. Přijde výzva k doplnění. Dobře, stává se. Něco chybělo, doplníte, odešlete.
Jenže po čase dorazí další výzva. A po ní další. Úřad si z řízení udělá seriál na pokračování: dnes jedna drobnost, příště další. Jako by nikdo neměl čas (nebo chuť) podívat se na věc najednou. Občan mezitím hraje roli trpělivého statisty, který pořád běhá s papíry tam a zpět.
Formálně je všechno v pořádku. Předpisy úřadu nenařizují, aby vás vyzval hned ke všemu. Jenže právo nekončí u paragrafu. Správní a veřejné právo má i svou kulturu.
A ta se jmenuje princip dobré správy.
Dobrá správa znamená jednoduchou věc: nezatěžovat lidi víc, než je nutné. Neprotahovat řízení uměle. Nehrát si na procesní hru „ještě něco chybí, ale řekneme to až příště“. A není to jen nějaký akademický ideál – ustanovení § 4 správního řádu výslovně ukládá úřadům postupovat vstřícně, přiměřeně a šetřit práva i oprávněné zájmy osob.
Přeloženo do lidské řeči: úřady, když už víte, co všechno potřebujete, řekněte to najednou. Nepřetvářejte komunikaci s občanem v únavný maraton drobných výzev, které samy o sobě možná nevadí, ale dohromady spolehlivě znechutí.
Tam, kde končí zákonná povinnost, začíná profesionální odpovědnost. A tam, kde končí dobrá správa, začíná pocit, že stát není služba, ale překážková dráha. Přitom by často stačilo tak málo: pořádně si žádost přečíst hned napoprvé.
Digitální řízení - stejně hybaj na poštu
A ještě další vzkaz úředníkům – pakliže řízení probíhá elektronicky - digitálně, je s podivem, že účastníkovi v rámci něho posíláte doporučené dopisy (klasické, papírové), pro které musí chudák občan na poštu. Pošťačky sice možná zvoní dvakrát, ale většinou když je občan v zaměstnání.
A jak známo pošt v posledních letech vážně hodně ubylo, takže na ně lidé mají daleko a dělají se tam fronty. Vše žere lidem čas, nervy a peníze. Nicméně to je již námět na další glosu.
