Článek
Poslanecká sněmovna posledních let?
Spíš než živý organismus, kde to jiskří debatami, připomínala kulisy v šestákovém divadle.
Barevně natřená fasáda, za kterou ale zeje fialová prázdnota.
Hlavní role? Vláda pěti (posléze 4) stran – ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a popletení Piráti.
A kdo se odvážil vstoupit na scénu s jiným názorem, toho režisér okamžitě umlčel.
Argumenty opozice?
Smetly se ze stolu ještě dřív, než zazněly. Bylo to jako v restauraci, kde vám číšník vezme talíř dřív, než se do něj vůbec pustíte. Stovky hodin nočních jednání se proměnily v parodii na diskusi – pevně nalajnovaná hlasování, odříkávaná jak básnička na školní besídce. „Ruce nahoru, všichni stejně a žádné otázky.“
Fialová demokracie po česku, verze light.
A co vláda? Ta byla už jen logickým pokračováním. Moc, síla, arogance.
Namísto spolupráce přišlo přehlížení. Namísto hledání kompromisů dehonestace. Pokud jste měli jiný názor, byli jste okamžitě za exota. Dokonce ani otrlí Piráti to nevydrželi a z vlády raději předčasně odešli.
V nejlepším případě se na opozici shlíželo jako na dítě, které nerozumí dospělým.
V horším případě byla opozice označena za „proruSSké“ škůdce státu, co brání „modernizaci“.
V jednu chvíli jsem si říkal, jestli to ještě má cenu sledovat. Protože parlament přece není od toho, aby sloužil jako kulisa. To není dekorace pro vládu, která si tam chodí odmávat zákony.
Parlament je místo, kde se má mluvit za občany – ať už volili kohokoliv. Vždyť i menšina má v demokracii svoje právo být slyšet. Jinak se z debaty stává monolog moci.
A monolog moci – to už známe z učebnic dějepisu.
Jenže pak se člověk podívá kolem sebe a vidí, že to jde i jinak. Hnutí ANO říká: parlament má být skutečně arénou pro diskusi, ne kulisou. Že vláda má být službou, ne hrou mocných. Férově, otevřeně, s respektem k občanům. Ať už volili jakkoli, protože i ti „drzí“ kritici jsou občané České republiky.
Možná to zní naivně - naslouchat, ne umlčovat!
Možná to bude znít až příliš obyčejně, ale není právě tohle ta nejdůležitější politika? Mluvit s lidmi, ne nad nimi. Naslouchat, ne umlčovat. Vláda, která místo síly nabídne respekt, není slabá. Je silná právě proto, že chápe, že demokracie je složitá mozaika hlasů, a ne betonová zeď jediné pravdy.
Sněmovna si zaslouží přestat být kulisou. A občané si zaslouží vládu, která nebude arogantním režisérem, ale poctivým správcem. Protože parlament není divadlo. A politika není hra na to, kdo koho umlčí.
Politika je služba. Nebo by aspoň měla být.
(autorský názorový článek)
