Článek
Má pocit, že všechno je nárokové. Právo na bezplatné vzdělání, právo na dovolenou, právo na byt, právo na klima, právo na změnu vlády – ideálně okamžitě a bez ohledu na to, jak dopadly volby.
Demokracie je fajn, dokud vyhraje ten správný.
Když se výsledky voleb nehodí, přichází zklamání, vztek a transparenty. A pak už je to jen krůček k tomu, aby se demokraticky zvolený ministr stal „zločincem“, „ničitelem planety“ či „zrádcem budoucnosti“. Že byl zvolen nepřímo, ale legitimně? Detail.
Demokracie je přece diskusní klub, kde se hlasuje tak dlouho, dokud nevyjde správný výsledek.
Mladí dnes rádi demonstrují. Agresivně, hlučně a zásadově. Přitom jim nevadí, že po demonstraci sednou do letadla a odletí „na sebeobjevnou cestu“ do Thajska nebo na Bali.
Klima se totiž ničí jen doma. Emise vzniklé nad oceánem jsou zjevně morálně čistší. Ideálně kompenzované fotkou západu slunce a hashtagem #savetheplanet.
Nový návrh
A tak mám jeden skromný návrh. Dokud si mladý člověk nenašetří na vlastní bydlení, neměl by létat na dovolenou mimo Evropskou unii.
Ne jako trest, ale jako výchovné opatření. Když už mluvíme o odpovědnosti, tak se vším všudy. Nejdřív hypotéka, pak Himaláje. Nejdřív splátkový kalendář, potom surfování na Srí Lance.
Navíc by to bylo ekologické. Méně dálkových letů, méně emisí, méně pokrytectví.
A možná by se při cestování po EU zjistilo, že demokracie je nudná právě proto, že funguje. Že volby nejsou demonstrace a že ministr není diktátor jen proto, že má jiný názor.
Třeba by pak mladí přestali křičet, že svět jim něco dluží, a začali si klást staromódní otázku: co vlastně dlužím já světu?
A to by byla změna klimatu, kterou bych podepsal bez výhrad.
