Dnešní ODS ztratila sílu, směr i vizi. Anebo je to ještě horší?

Báseň pozdně srpnová, víkendová, trochu dost politická.

Trocha politické jihomoravské poezie ani v srpnu nikoho snad nezabije.

V dnešní ODS

bych se cítil jako cizinec,

jak poutník, který zabloudil

do vlastní země.

Stojím tu tiše,

a kolem mne slova,

jež kdysi měla váhu,

teď lehce odnáší vítr.

A někde v dálce

chodí robot bez Karla Čapka,

kovově hledí do nebe

a neví, komu sloužit.

Jen starý strom ještě pamatuje,

že člověk býval člověkem,

a země domovem,

ne jen názvem na volebním lístku.