Článek
Ale upřímně – kdy jste naposledy slyšeli souseda, kolegyni v práci nebo někoho v obchodě zeptat se: „Tak kdy už bude to euro?“
Naopak, denně slyšíme úplně jiné otázky. „Kdy zlevní potraviny?“ ptají se důchodci, kteří po zaplacení nájmu a léků obracejí každou korunu.
„Proč jsou dražší hypotéky?“ zoufají si mladé rodiny, které chtějí bydlet, ale splátky je tlačí ke zdi.
„Dostanou se děti k zubaři či očaři?“ řeší rodiče, kteří marně hledají volného lékaře. To jsou skutečné starosti lidí – důchodců, maminek na mateřské, živnostníků i zaměstnanců. To je realita každodenního života.
Proto říkáme na rovinu: euro teď nechci.
Ne proto, že bychom byl proti Evropě nebo že bych rázněji odmítal spolupráci.
Ale proto, že víme, jak se u nás žije. V době, kdy ceny rostou a peněženky jsou napjaté, by přechod na euro přinesl víc škody než užitku.
Stačí se podívat na Slovensko. Euro tam mají už roky. Ale co z toho lidé mají? Nižší důchody než u nás, dražší potraviny a slabší sociální systém.
Společná měna jim nezaručila ani vyšší životní úroveň, ani lepší dostupnost služeb. Přinesla hlavně vyšší ceny, které se vymkly kontrole, zatímco příjmy rostly jen pomalu.
Koruna pro nás není jen kousek papíru s obrázkem Karla IV. nebo svatého Václava. Je to nástroj.
Díky vlastní měně může stát pružněji reagovat na krize, pomoci exportérům, tlumit otřesy ekonomiky. A hlavně – koruna dává lidem jistotu, že o naší ekonomice se rozhoduje tady, a ne někde v Bruselu, Lucemburku nebo ve Frankfurtu.
Samozřejmě, i koruna má své problémy.
Občas oslabí, občas posílí, někdy komplikuje život lidem, kteří jezdí často za hranice. Ale pořád je to naše kotva. A v době, kdy je celý svět plný nejistot – od geopolitických konfliktů až po inflaci – je jistota to nejcennější, co máme.
Závěrem
Diskusi o euru není potřeba zakazovat ani démonizovat. Jednou, až bude naše ekonomika silnější, stabilní a lidé nebudou žít od výplaty k výplatě, se k ní možná vrátíme. Ale dnes je úplně jinde priorita. Dnes je třeba řešit dostupnější bydlení, kvalitní zdravotnictví, důstojné důchody a férové ceny potravin.
Protože pro lidi není otázkou číslo jedna, kdy přijde euro. Otázkou číslo jedna je, jak vyjít s penězi, jak zajistit rodinu a jak žít důstojný život tady a teď. A v tom nám euro opravdu nepomůže.
