Dobrý člověk ještě žije - v Hradci Králové. Můj zážitek z letošní prázdninové cesty

Nicméně půjdu proti proudu, a popíšu vám stručně svůj zážitek z minulého týdne z krajského města Hradec Králové.

Objížděl jsem si tak pro zábavu a prázdninové poučení naši milovanou Českou republiky ekologicky vlakem a koleje mne mimo jiné zavedly i do zmíněné východočeské veleslavné ne-perníkářské metropole.

Jsem mj. dlouholetý fotbalový fanoušek, ostatně již více než třicet pět let navštěvuji v Brně utkání naší milované Zbrojovky. Aktuálně žel druholigové. V Hradci jsem do programu musel tedy zařadit i návštěvu jejich „statku“ pod Lízátky. Opravdu nádherně zrekonstruovaný, všechna čest. To se hned pozná první liga a bohaté město. Prý skoro za miliardu korun.

Avšak zpátky k naší příhodě. V rámci své neoficiální fanouškovské exkurze jsem v pátek večer usedl v jejich nové fotbalové hospůdce přímo na Stadionu. Sotva jsem usedl, začal neuvěřitelný slejvák – kde nevěří, nechť si dohledá meteorologickou situaci pro Hradec a okolí ze dne 12. 7. 2024.

Nemocné dítě

Sedím v celé hospodě úplně sám, hezky si povídám s barmanem, o tom jak to tam mají pěkné. A jak se daří jejich Votrokům a takové ty naprosto zbytečné, ale příemné chlapské řeči. Venku se mezitím všichni čerti ženili, počasí že bys ani Sparťana ven nevyhnal.

Avšak najednou se vyskytla nenadálá komplikace. Panu hostinskému zavolala rodina, že musí jet bez zbytečného odkladu pro jejich nemocné dítě mimo Hradec Králové a patrně odvést na pohotovost. Bylo okolo osmé večer, oficiální zavíračka hospody je tam v pátek v 23 hodin.

Smutný pán říká nešťastně, bohužel musím zavřít restauraci a odjet pro nemocné dítě. Je mi to moc líto.

Pochopil jsem, pravda vidina promoknutí, mne úplně nelákala. Do hotelu jsem to měl cca kilometr a padesát šest metrů a deštník samozřejmě žádný, nejsem přece z cukru. Jsem z Brna.

Dobrý konec

Vím, že hoříte nefalšovanou zvědavostí – jak to dopadlo?

Tak k jádru pudla, zde spíše Votroka - Avšak pak mne ten dobrý východočeský člověk úplně šokoval – říká: Víte co pane, já zavolám syna, a on Vás tam odveze.

A úplně zadarmo. Nechtěl jsem věřit vlastním uším. Taková ochota v dnešní uspěchané době.

A opravdu mne tam hodný potomek, cca devatenáctiletý, bezpečně odvezl.

Závěr – hodný člověk ještě žije! Hradec Králové jeho dobří lidé budiž pochváleni. Až navěky!

(autorský článek, na základě vlastního skutečného příběhu z léta 2024).