Článek
Jedni tvrdí, že bez společné evropské měny zůstáváme na periferii Evropy. Druzí naopak považují českou korunu za jeden ze symbolů státní suverenity. Pravda jako obvykle neleží v šestákových politických heslech, ale v racionálním posouzení národního zájmu.
Přijetí eura není samoúčelnou metou. Smyslem měny má být služba občanům a ekonomice, nikoliv splnění ideového projektu. Česká republika dnes disponuje vlastní měnovou politikou, kterou vykonává Česká národní banka. Ta může reagovat na specifické potřeby české ekonomiky, ať už prostřednictvím úrokových sazeb nebo dalších měnových nástrojů. Po vstupu do eurozóny by tato možnost zanikla a rozhodování by se přesunulo do Frankfurtu, kde se logicky hledí především na potřeby celé eurozóny, nikoli jedné desetimilionové země.
Z právního pohledu navíc neexistuje žádná povinnost přijmout euro v konkrétním termínu. Česká republika se sice při vstupu do Evropské unie zavázala usilovat o přijetí společné měny po splnění podmínek, avšak žádný evropský předpis nestanoví datum, do kdy se tak musí stát. Rozhodnutí je proto především politické. A naše.
Zastánci eura často upozorňují na jednodušší cestování či odstranění kurzových nákladů. To jsou určitě legitimní argumenty. Stejně legitimní je ale připomenout i druhou stranu mince. Jednotná měnová politika nemusí vždy odpovídat hospodářské situaci jednotlivých států. Co prospívá Německu nebo Francii, nemusí automaticky prospívat České republice. Ostatně samotná historie eurozóny ukázala, že hospodářské problémy některých členských zemí se mohou přelévat i na ostatní.
Koruna navíc není žádnou překážkou ekonomického úspěchu. Česká ekonomika patří mezi nejotevřenější v Evropě a většina exportérů se s existencí různých měn naučila bez větších problémů pracovat. Argument, že bez eura nelze prosperovat, jednoduše neobstojí.
Závěrem
Otázka eura proto není soubojem mezi evropským a národním směřováním. Je to především debata o tom, zda jsou dnes výhody společné měny větší než cena za ztrátu samostatné měnové politiky. Dokud na tuto otázku neexistuje přesvědčivá odpověď, není důvod spěchat.
Někdy totiž platí, že nejrozumnější rozhodnutí je to, které se neudělá příliš brzy.
