Článek
Poslankyně Olga Richterová (Piráti) se v Poslanecké sněmovně opět pokouší hrát roli „morální autority“, ale čím dál častěji to vypadá spíš jako živý důkaz toho, jak neefektivní a sebestředná může opozice být.
Poslední příklad? Paní Richterová nadšeně navrhla zařadit na program odvolání předsedy Sněmovny Tomia Okamury a zároveň veřejně tvrdila, že poslanci ANO dostávají „notičky“ k projevům – byť bez jediného konkrétního důkazu.
Co je horší než politická kritika bez faktů? Kritika, která se rychle stává sebepotvrzujícím klišé. Nejprve Richterová systematicky útočí na koaliční stranu slovy bez podložení, a když přijde odpověď od místopředsedy Sněmovny Patrika Nachera s výzvou ke konkrétním důkazům nebo omluvě, chybí jakékoliv vysvětlení.
Odvážná opozice?
To není „odvážná opozice“, to je politické povídání „jen tak“.
A to není jediný paradox. Piráti, jejichž předsedkyně Richterová je hlasitým kritikem současné politiky, neuspěli ani v zajištění funkčních postů v nové Sněmovně, přestože mají desítky poslanců. To logicky vybízí k otázce – co vlastně přinášejí voličům kromě rétoriky a papírových projevů?
Nelze nezmínit, že i v jiných situacích Richterová už dříve vzbuzovala kontroverzi kvůli svým veřejným výrokům, které byly označeny za přehnané nebo sporné. Například její tvrzení o rozsáhlém každoročním rozkrádání státu vyvolalo debatu i kritiku mediálních komentátorů.
Závěrem
Výsledkem je obraz političky, která v rámci sněmovních debat často gestikuluje a vydává se za „hlásnou troubu pravdy“, ale když přijde na reálný obsah, argumentaci či konkrétní výsledky, zůstává jen u papírů u pultíku.
To není kritika na základě stranického sporu – to je výzva k větší odpovědnosti. Pokud paní Richterová chce být vážně brána jako konstruktivní opozice, měla by začít argumentovat fakty, ne jen gesty a afektovanou planě moralizující rétorikou.
Hezký víkend všem!
