Článek
Tím se práce senátora vysoce degraduje, vysílá se jasný signál: práce v Senátu se dá pojímat jako „vedlejšák“ zabírající pár hodin týdně.
Co mě jako daňového poplatníka „sejří“ (řečeno s Karlem Poláčkem) ještě více, je skutečnost, že někteří úspěšní kandidáti počítají s tím, že senátorský mandát nedokončí, a za cca tři roky budou kandidovat do Poslanecké sněmovny. Což je funkce neslučitelná se senátorským křeslem a logicky se pak musí vypsat kvůli zániku mandátu nové nelevné doplňovací senátní volby.
Zbytečné a drahé doplňovací volby
Musí se šetřit. Každá koruna se počítá. Státní rozpočet není bezedná studna a veřejné peníze bychom měli používat s maximální rozvahou. Tato věta se v české politice opakuje tak často, že už ji pomalu můžeme nechat vytesat do kamene. Jenom se s ní v praxi skoro nikdo neřídí.
Mám proto jeden konkrétní návrh. Pokud senátor dobrovolně (!) nedokončí svůj mandát, například proto, že se rozhodne během trvání mandátu kandidovat do Poslanecké sněmovny, měl by ze svého (či stranických peněz) uhradit bez zbytečného odkladu náklady zbytečných doplňovacích voleb, které jeho rozhodnutím vzniknou. Klidně ať mu jeho vrtochy následně kompenzuje stranická kasa, ale „politický rozmar“ nesmí být placen ze státního!
Nejde přirozeně o trest za kandidaturu. Jde o obyčejnou odpovědnost za vlastní politické rozhodnutí.
Senátorský mandát není pracovní poměr na dobu neurčitou, ze kterého lze kdykoli odejít bez následků.
Je to důležitá veřejná funkce, s níž souvisejí práva, povinnosti i náklady. Když občan zvolí senátora na šest let, není zrovna ideální, pokud mu po několika letech oznámí, že se mu naskytla zajímavější politická příležitost jinde.
(autorský text, modifikovaně psáno pro LN)
