Hlavní obsah

Jsou platy soudců a politiků příliš nízké?

Foto: Seznam.cz

Platy vrcholných politiků možná několik dalších let neporostou. Sněmovna totiž 24. září podpořila koaliční návrh na jejich zmrazení. Týkat se má prezidenta, členů vlády, poslanců, senátorů a dalších vrcholných představitelů veřejné moci.

Článek

Opozice ale zablokovala (bez hlubšího smysluplnějšího zdůvodnění) možnost schválit návrh už v prvním čtení, takže jej nyní čeká projednávání v rozpočtovém a ústavně-právním výboru Sněmovny.

Uvidíme tedy, jak celý příběh dopadne. Za sebe však mohu říci poměrně jasně: myšlenku zmrazení platů politiků vítám. Dlouhodobě. Bez rozdílu, zda je u kormidla Petr, nebo Pavel.

A hrubě nesouhlasím s argumentem, že jde pouze o populistické gesto.

Není to všelék, ale…

Nepochybně, samotné zmrazení platů nevyřeší žádný zásadní strukturální problém českých veřejných financí. Ani nemůže. Rozpočet České republiky nestojí a nepadá na tom, zda poslanec či senátorka dostane příští rok o několik tisíc korun více či méně.

Politika ale není jen suché bezpohlavní účetnictví.

Politici a političky musí do určité míry dýchat se společností, kterou spravují. A které slouží, jak s oblibou říkají hlavně před volbami. Právě proto má symbolická rovina jejich odměňování svůj smysl. Když náš stát žádá po občanech, firmách, zaměstnancích nebo veřejném sektoru úspory, není podle mého názoru nic skandálního na tom, když také politici řeknou: Dobře, začneme u sebe. Zmrazíme si platy.

Není to přirozeně žádná rozpočtovo-ekonomická revoluce. Je to jasný politický signál: jak říkával jeden mo(u)drý profesor od nás z Brna.

A někdy právě signály rozhodují o tom, kterak lidé vnímají legitimitu rozhodování veřejné moci.

Mají být soudci nezávislejší než politici?

Zajímavější právní otázka se však nabízí jinde. Neměli bychom se podobně zamyslet také nad platy soudců? Tady už slyšíme tradiční argument: jakmile sáhnete soudcům na platy, ohrožujete jejich nezávislost. S tím bych byl opatrný.

Nezávislost (ne však nekritizovatelnost) soudců samozřejmě patří k základním principům právního státu (Rule of Law). Soudce nesmí být ekonomicky vydíratelný ani závislý na libovůli vlády či parlamentní většiny. Z toho ale ještě automaticky neplyne, že jeho plat musí každý rok růst a růst.

Nota bene je tu nutné s rozmyslem respektovat i judikaturu veleváženého Ústavního soudu ČR. Ten opakovaně zdůraznil, že otázka soudcovských platů s principem nezávislosti souvisí a že zásah do nich musí splňovat přísná kritéria. Současně ale nejde o absolutní (!) pravidlo, podle něhož by jakékoli zmrazení či zpomalení růstu bylo automaticky protiústavní. Ústavní soud v minulosti připustil za určitých okolností i (spíše krátkodobější) pozastavení růstu soudcovských platů.

Je ostatně dobré připomenout, že soudcovské platy mají vlastní zákonný mechanismus. Pro rok 2026 byla platová základna soudců stanovena na cca 138 000 korun. Plus mj. příplatky za různé funkce.

Proto bych otázku nestavěl jako jednoduché „soudcům vzít“ versus „soudce chránit“. Rozumnější je ptát se, zda existuje obecný, předvídatelný a ústavně konformní režim, který umožní v mimořádné situaci dočasně brzdit růst odměn představitelů veřejné moci.

Jsou soudci méně etičtí než úředníci?

A ještě jedna poznámka. Soudce samozřejmě ze zákona nesmí přijímat úplatky, to platilo za Paroubka, za Nečase, za Fialy i dnes za Babiše. A je úplně lhostejné, zda pobírá 150, 156 nebo třeba 200 tisíc korun měsíčně. Úplatkářství není otázkou výše platu, ale otázkou morální integrity a trestní odpovědnosti.

Stejně tak nesmí úplatek přijímat úředník městského úřadu nebo učitel, který má třeba okolo 40 tisíc korun měsíčně.

Nikdo snad vážně netvrdí, že úředník s nižším platem smí být korumpován, zatímco úředník s vyšším platem nikoliv. Proto bychom měli vést debatu o platech politiků i soudců věcně, bez laciných hesel. U politiků jde nejen o peníze, ale také o politickou odpovědnost a signál společnosti. U soudců navíc o ústavně chráněnou nezávislost. Ne však absolutní.

To jsou sice dvě různé věci. Jedno však mohou mít společné: veřejná moc by měla umět v mimořádné době vysvětlit nejen to, proč občanům něco ukládá, ale také proč sama sebe z případných úspor vyjímá.

Jak trefně pravil Miroslav Kalousek, od roku 1993 jsme společně „prožrali“ skoro čtyři biliony z veřejných peněz. Pranepatrný autor tohoto komentáře, který nikdy nevyhrál ani okresní kolo v piškvorkách, natož titul nejlepšího ministra financí světa, k tomu zdvořile dodává: Někdo více, jiný méně. A tak bychom nyní měli všichni více šetřit, včetně našich moudrých ústavních činitelů a činitelek.

(modifikovaně psáno pro LN)

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz