Článek
Brňák je zvyklej na leccos. Na šalinu, co stojí na Konečňáku, na šalinu, co nejede, aj na pivo, který je dražší než oběd v Adamově. Ale že by člověk otevřel knížku a pak se bál jít večer na záchod? Tak to už je jiná liga, kamo!
Dneska se podíváme na Kateřinu Surmanovou, spisovatelku, která se do literárního světa pustila s mysteriózním thrillerem Šepot z lesa. A věřte, že ten les nebude žádná procházka po Lužánkách.
1. Nejen spisovatelka, ale taky novinářka a televizní scénáristka
Kateřina Surmanová není žádná autorka, která by ráno vstala, dala si kafe bez kofeinu a bez cukru a řekla si: „Tak co dneska napíšu, pro pět ran do Kafkovských pardon Kavčích hor, aby se lidi báli?“
Kačena (shoda s majitelem FC Zbrojovka Brno je náhodná) má vystudovaný mediální studia na Univerzitě Palackýho v Olomouci , a k tomu ještě prý teorii a dějiny dramatických umění. To už je pořádná porce školy, že by z toho jeden dostal aj hlad.
Působí taky příležitostně jako dramaturgyně filmových festivalů a televizní scénáristka. Většinu života se ale věnuje novinařině a redakční práci.
Takže žádná literární začátečnice bez zkušeností s příběhem a textem. Naopak. S novinařinou má dlouholetou zkušenost, což se v jejím prvním románu docela hodí.
2. Její první knížka vás zavede do lesa, kde není všechno v pořádku
Román Šepot z lesa je mysteriózní thriller, kterej se odehrává v malý vesnici v podhůří Orlických hor. Takž mimo náš malebný Jihomoravský kraj, kde hejtman Kšiltovka dává lidovcům a liškám dobrou noc.
Hlavní postavou je investigativní novinář Petr. Ten se snaží rozlousknout dvacet let starej případ zmizení nejlepšího kamaráda Vojty. Jenže Petr má pořád pocit, že mu Vojta i po tolika letech chce něco říct.
A teď si to představte, štatlaři.
Starý rádio šumí, i když v něm nejsou baterky. Žárovka divně problikává. A z hustýho lesa za chalupou se ozývá cosi, co připomíná šepot. Úplná kriminálka Orlické hory, že?
No, tož to bych se asi sebral a šel spát někam do hotelu na náměstí Svobody. Tam člověk aspoň ví, že když něco zašumí, může za to tramvaj nebo starobrněnská hospoda vedle.
Literátka Surmanová ovšem staví příběh právě na tajemství, nejistotě a otázce, co se vlastně před dvaceti lety stalo. A jak už to u podobných thrillerů bývá, některý věci je lepší nechat spát.
3. Pražská chodkyně s čivavou
Kateřina Surmanová žije v Praze. A jak sama o sobě říká, je „bloudící pražská chodkyně“.
To je označení, který by se dalo docela dobře přenést aj do Brna. Akorát u nás by člověk možná nebyl bloudící pražská chodkyně, ale bloudící štatlař.
Zvlášť když vystoupí na špatný zastávce a pak tvrdí, že to tak vlastně plánoval.
Surmanová je také majitelkou jedný čivavy. Takže vedle psaní thrillerů a novinářský práce má ještě jednu důležitou životní roli: člověk, kterej pravděpodobně ví, kde je jeho pes, i když pes sám možná neví, kde je jeho člověk.
A to je vlastně docela zajímavá kombinace. Na jedný straně tajemný les, zmizení a mrazivý příběh. Na druhý straně Praha, procházky a malý pes.
Tak co, štatlaři, troufnete si na Šepot z lesa? Anebo radši zůstanete u starobrněnského piva na zahrádce, kde je největší záhada, kdo vám vypil poslední lok?
-------------------------------
(článek záměrně napsaný v brněnském dialektu)
