Článek
Důchodce, účetní na penzi Matěj (74 a jeden měsíc) si prostě zašel do brněnské restaurace na oběd. Objednal si obyčejné jídlo a neobyčejné pivo - tedy StaroBrno. Najedl se, napil se a pak přišel účet.
265 korun.
Servírka položila dosti nezbedně ( ne však arogantně) účet na stůl a čekala.
Matěj vytáhl dvě stovky.
„Tady máte.“
Servírka se usmála. „Pane, to je dvě stě. Účet je dvě stě šedesát pět. Včetně DPH.“
„Já vím.“
„Takže vám ještě chybí pětašedesát korun.“
„Nechybí.“
Servírka se zarazila.
Matěj jí vysvětlil svůj nový ekonomický model.
„Nebyl jsem spokojený s jídlem ani s pivem. A se servisem už vůbec. Navíc zde máte přepjatou klimatizaci. Takže vám nedám dýško, ale záporné dýško. Mínus pětašedesát. A to jsem uvažoval o částce 130 korun, ale mám dobrou náladu, jelikož Zbrojovka porazila Spartu, tak Vám dám klidně 200 korun. Máte radost? “
Servírka prý chvíli jen koukala a lapala po dechu. Pak se rozječela jak jihomoravský hejtman Babiš na premiéra Grolicha (vlastně opačně, pardon.)
„Ale pane, to přece nejde.“
„A proč? Plusové dýško jde. Tak proč by nemohlo jít mínusové? Žije ve svobodné zemi, ne?“
Když je zákazník spokojený, přihodí číšníkovi peníze. Když je nespokojený, proč by mu je nemohl zase odebrat? - dodal senior skoro filosofickým hlasem profesora Ondřeje Ševčíka z brněnské fildy.
„To by bylo konečně spravedlivé,“ vysvětloval Matěj. „Dneska se pořád mluví o zpětné vazbě. Tak jsem ji poskytl.“
Obsluha však pro jeho inovativní přístup neměla příliš pochopení.
„Pane, jestli nezaplatíte celý účet, zavoláme městskou policii.“
Matěj zůstal klidný.
„Klidně.“
Městská policie skutečně za hodinu a půl operativně přijela. Strážníci si vyslechli obě strany, podívali se na účet, na dvě stovky na stole a následně vysvětlili personálu, že záporné dýško sice zatím není standardní platební metoda, ale městská policie kvůli tomu nikoho zatýkat, a předávat Policii ČR opravdu nebude.
„Máte občansko-právní spor, podejte si civilní žalobu. A nezapomente zaplatit soudní poplatky, jinak Vám to tam nevezmou. A buďte rádi, že nemusíte platit planý výjezd.“ řekli.
Obsluha poněkud zvadla.
Představa, že kvůli pětašedesáti korunám zahájí několik let trvající soudní proces, nebyla úplně lákavá. Než by soud rozhodl, mohl by Matěj slavit osmdesátku.
Nakonec tedy majitelé restaurace mávli rukou.
„Dobře. Nechte to být.“
Matěj vstal, oblékl si bundu do deště (i když v Brně již dva měsíce nepršelo, a předtím taky ani jednou) a zamířil k odchodovým dveřím. Zajímavost v této restauraci se k příchodu a odchodu používali stejné dveře, což někdy vedlo k tomu, že se v nich málem sráželi lidé, nicméně to je námět zase na jinou glosu.
„A prosím vás,“ zavolala za ním servírka, „hlavně to nikde neříkejte.“
Matěj se zastavil.
„Nebojte.“
A samozřejmě to řekl všude. To víte brněnský důchodce, co neví, to nepoví.
Nová éra
Důchodce Matěj je přesvědčen, že české a moravské pohostinství díky němu právě vstoupilo do nové éry.
Dříve jsme měli dýško. Teď máme i dýško do mínusu.
A pokud se tento trend ujme, možná se brzy dočkáme dalších novinek.
V autoservisu vám vrátí peníze, protože auto pořád trochu táhne doprava.
U holiče dostanete slevu, protože vás ostříhal o centimetr víc.
Hrdinný Matěj se mezitím chystá do jiné restaurace.
Tentokrát prý ochutná guláš.
„Když bude dobrý,“ říká, „dám jim plusové dýško.“
„A když nebude?“
Matěj se usměje.
„Tak jim konečně vysvětlím, co znamená spropitné záporné hodnoty.“
Sečteno - česká gastronomie se má na co těšit.
