Článek
Byla to krásná doba.
Politických stran bylo dost, ale ještě ne tolik, aby se člověk musel při cestě k volební urně orientovat podle navigace. Televizní debaty byly kratší, sociální sítě neexistovaly a politik, který měl problém, nemohl večer ve 22:37 napsat na Facebook, že za všechno může „dezinterpretace médií“.
A právě tehdy existovala ODA – Občanská demokratická aliance.
Dnes už její název připomíná spíš něco, co se člověku vybaví při uklízení koupelny.
Ale svého času to byla významná pravicová strana. A jedním z jejích výrazných představitelů byl vážený pan Ivan Mašek.
Z disidenta poslancem
Mašek rozhodně nebyl typickým produktem dnešního politického marketingu.
Narodil se poprvé v roce 1948, vystudoval psychologii, pracoval mimo jiné jako systémový programátor a v době normalizace měl kvůli politickým postojům problémy. Podepsal Chartu 77. na rozdíl od dnešního pana prezidenta.
Po listopadu 1989 se zapojil do Občanského fóra a stál u zrodu ODA.
Pak přišel parlament.
Mašek se stal poslancem a v letech 1992 až 1996 byl předsedou poslaneckého klubu ODA. Později působil také jako místopředseda ústavně-právního a rozpočtového výboru.
Jinými slovy: nebyl to politik, který by se do parlamentu dostal proto, že měl povedenou fotografii na billboardu. Byl to dříč, v tom nejlepším slova smyslu.
A potom přišel problém s penězi
A teď to začne být zajímavé.
V roce 1997 Mašek z ODA odešel.
Jedním z důvodů byly jeho pochybnosti o hospodaření strany.
To muselo být tehdy poněkud nepříjemné.
Představte si dnešní politickou stranu, jejíž významný představitel veřejně řekne:
„Mně se nějak nezdá, jak to tady s těmi penězi děláme.“
To by dnes pravděpodobně znamenalo tiskovou konferenci, pět televizních vystoupení, šest vzájemných obvinění a nejméně jednu větu o politické kultuře.
Mašek prostě odešel.
Později spoluzaložil Stranu konzervativní smlouvy, ale velký politický návrat se nekonal.
A tak se pomalu vytratil z celostátní politiky.
Kam zmizel?
To je na příběhu Ivana Maška možná nejzajímavější.
Někteří politici zmizí proto, že prohrají volby.
Jiní proto, že založí stranu.
Další proto, že založí novou stranu poté, co ta předchozí nevyhraje volby.
A pak jsou politici jako Ivan Mašek.
Ti prostě jednoho dne přestanou být součástí velkého politického cirkusu.
V roce 2010 se ještě objevil jako kandidát TOP 09 v Praze 6. Vysvětloval tehdy, že TOP 09 vnímá jako konzervativní stranu napravo od ODS, podobně jako kdysi ODA.
Jenže politická scéna už byla úplně jinde.
ODA byla minulostí.
Václav Klaus byl prezidentem.
Politici se začali přesouvat mezi novými stranami a brzy přišel další fenomén – Andrej Babiš.
A na Ivana Maška se začalo zapomínat.
V lednu 2019 zemřel ve věku sedmdesáti let.
Dnes už jeho jméno skoro nikdo nezná
A přitom je na jeho příběhu něco pozoruhodného.
Byl to člověk, který prošel normalizací, podepsal Chartu 77, po revoluci vstoupil do politiky a dostal se až do parlamentu.
Pak z ní zase odešel.
Bez televizního dramatu.
Bez tisíců příspěvků na sociálních sítích.
Bez toho, aby nám každý večer vysvětloval, jaký je vlastně jeho „politický brand“.
Možná právě proto si na něj dnes vzpomene málokdo.
Politika totiž nezapomíná jen poražené.
Zapomíná také lidi, kteří byli kdysi důležití, ale přestali být hluční.
A to je možná trochu škoda.
Protože když se dnes podíváme na českou politiku, někdy by se nám hodil člověk, který by místo třicetiminutového videa na Facebooku řekl jednoduše:
„Pánové, nějak vám nesedí účty.“
A pak odešel.
To už dnes skoro zní jako politická sci-fi.
Ivan Mašek zemřel dne 7. ledna 2019 ve věku 70 let.
RIP.
