Hlavní obsah

Zlatá devadesátá léta: Když doktor Miroslav Sládek zachraňoval Českou poštu

Foto: Pexels

Politika devadesátých let byla pestrá, hlučná a často absurdní. A Miroslav Sládek byl její zosobněním. Jednoho dne se rozhodl zachránit nejen vlast, ale i provoz místní pošty…

Článek

Ale pěkně popořádku…

Bylo to někdy v polovině devadesátek, kdy legendární republikán doktor Miroslav Sládek brázdil republiku, jako lev vlastenectví. Zatímco jiní politici mluvili o reformách, demokracii, zdravotnictví a vůbec mlátili prázdnou slámu , on plameně mluvil o národu, krvi, Cikánech, čestnosti a poctivých lidech.

A hlavně – mluvil hodně nahlas a nevídaně ostře.

Jednoho dne měl Sládek cestu do malé severomoravské obce, kde ho místní výbor republikánů přijal skoro jako prezidenta v exilu.

Sál kulturního domu byl plný, pivo od rána teklo proudem a u dveří visel plakát s heslem: „Čechy Čechům – a důchody důchodcům!“

Po setkání si Sládek vzpomněl, že musí poslat dopis svému nejvěrnějšímu poslanci Josefovi Krejsovi. SMSky a „Whatsappy“ tehdy ještě nebyly.

Vyrazil tedy na místní poštu. Jenže smůla – dveře zamčené, a na nich lístek:
„Zavřeno z technických důvodů“.

(Mezi námi jedna paní pošťačka byla na pozdním obědě u milence, místopředsedy tamního krachujícího ZD, dříve prosperujícího JZD a druhá poštačka byla marod se zády z toho věčného tahání balíků, co jí tam nosili místní balíci …).“

Kdekdo by pokrčil rameny a přišel později.

Ale Miroslav Sládek ne. Vytáhl poslanecký průkaz a začal hřímat, že takto se rozpadá stát. „Když pošta nejede, nefunguje ani republika!“ zvolal směrem k okolostojícím dvěma (asi lidoveckým) babičkám, které si přišly jen pro důchod a místo toho dostaly politickou agitaci roku.

„To je sabotáž! Pošta musí být službou lidu! Tak to chtěl T.G. Masaryk i J.M. Le Pen!“ burácel dál.

Zpoza dveří se ozvalo: „Pane Sládku, vydržte, já hned přijdu!“ Ale to už nebylo třeba. Sládek totiž prohlásil, že dopis „doručí osobně – vlastenecky, rychleji než státní aparát!“

A opravdu, dopis si strčil do kapsy a vydal se směrem na Západ ke Krejsovi .

Zda tam kdy dorazil, historie mlčí. Ale od té doby pošta v oné obci už nikdy nezavřela na oběd ani na večeři– poštmistrová raději riskovala hypoglykémii než návrat rozezleného republikána.

Poučení z historky:

Víceméně zase žádné. Citovanou vesnickou severomoravskou pobočku České Pošty, obdobně jako řadu jiných malých filiálek, později stejně úplně zrušili v rámci reorganizace a ekonomických úspor .

Jak říkají dobrotiví slovenští republikáni - Panta rhei.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz