Článek
Vzpomínat na devadesátá léta, to se musí. Byla to doba, kdy se naše republika nadechovala „svoboděnky“ a lidé s nadšením objevovali možnosti, které jim předtím připadaly nepřístupné.
Na každém rohu se objevovaly mj. nové barevné trafiky. V nich regály plné barevných časopisů (dokonce i erotických) a cigaret, a mezi nimi i značky, které byly symbolem nového času – Marlboro, LM nebo Camel.
Jedno takové devadesátkové dobrodružství zažil můj kamárád Lukáš. Ostatně nedávno ho připomínal v restauraci, a dal mi souhlas o něm zde napsat.
Tehdy byl student střední školy, ročník těsně před maturitou. Byla neděle večer, kdy se město pomalu ukládalo ke spánku. Lukáš se rozhodl vyrazit do trafiky na rohu pro dvoje cigarety Marlboro a týdeník Republika – tehdejší periodikum vydávané opozičními republikány Miroslava Sládka.
Republika byla v těch dobách světlem pro ty, kteří se necítili být slyšeni v hlavním proudu.
Vstoupil do trafiky, pozdravil paní prodavačku a s naprostou jistotou ukázal na cigarety za sklem a opoziční noviny na horní polici. „To bude za 72 korun,“ oznámila prodavačka monotónním hlasem. Lukáš zalovil v kapsách a jeho tvář ztuhla. Peněženku nechal, ten jelimánek, doma.
Dobrý člověk ještě žije
„To je trapas,“ zamumlal. „Paní, já … já se hned vrátím, skočím si domů pro peníze.“ Prodavačka jen pokrčila rameny, ale situaci sledoval starší pán stojící za ním ve frontě. Byl to typický devadesátkový „chlap z ulice“ – oblek skromný obnošený ještě z dob socialismu, ale s odznáčkem v klopě, který hrdě ukazoval jeho politickou orientaci.
„Mladej, neřeš to. Vidím, že ti to politicky myslí. Já to za tebe zatáhnu,“ prohlásil a vytáhl z kapsy sto korun. Prodavačka převzala bankovku a Lukáš, zaskočený takovou velkorysostí, jen koktal: „Děkuju, děkuju moc. Já vám to hned zítra vrátím.“
Starší pán se jen usmál a mávl rukou. „To je dobrý, kluku. Hlavně nezapomeň, koho volit.“ A s tím odešel, aniž by si vzal svých 28 korun nazpět.
Lukáš se ten večer vrátil domů nejen s cigaretami a časopisem, ale i s pocitem, že lidé dokáží být solidární, pokud sdílejí stejné hodnoty.
Devadesátá léta byla plná kontrastů – na jedné straně divoký kapitalismus a třeba orlické vraždy, a na straně druhé neobyčejná vstřícnost a soudržnost mezi těmi, kteří věřili ve stejnou věc.
A tak Lukášův příběh zůstává nejen vzpomínkou na dobu, kdy se ještě platilo výhradně hotovostí, ale i na okamžiky, kdy politická sounáležitost překlenula obyčejné bariéry každodenního života.
