Článek
Hiroo Onoda byl symbolem bezmezné loajality i lidské posedlosti.
Mladý důstojník císařské armády odletěl v prosinci 1944 na filipínský ostrov Lubang s jasným rozkazem: nikdy se nevzdávat a vést partyzánský boj, dokud nedostane přímý rozkaz k ukončení mise.
Byl vycvičen v diverzních operacích, sabotáži a přežití v džungli – ztělesnění oddanosti japonskému císaři a ideálu cti.
Když v srpnu 1945 Japonsko kapitulovalo, Onoda o tom nic nevěděl. Brzy sice z nebe začaly padat letáky oznamující konec války, ale on v nich viděl nepřátelskou propagandu.
Nedůvěřoval nikomu – ani příbuzným, ani novinám, ani rozhlasu. Každá zpráva o konci druhé světové války byla podle něj lstí Američanů, kteří se snažili vylákat japonské vojáky z úkrytu.
Onoda byl vlastenec, ale také člověk, který se postupně propadal do izolace a paranoie. Byl přesvědčen, že jeho mise trvá dál. V džungli žil desítky let s několika druhy, později zcela sám. Lovil, opravoval zbraně, psal si deníky, sledoval okolí – a občas útočil na filipínské farmáře, protože věřil, že jsou spojenci.
Roky plynuly. Japonci mezitím vystavěli nové města, zavedli televizi a o válce mluvili jako o tragické minulosti. Onoda o tom nevěděl nic. Pro něj čas zamrzl v roce 1945. Věřil, že jednou dostane rozkaz vrátit se domů jako vítěz.
Teprve v roce 1974, po bezmála třiceti letech, byl objeven mladým japonským cestovatelem Norio Suzukim, který se rozhodl „najít Onodu, pandu a sněžného muže“.
Když ho skutečně v džungli vypátral, Onoda mu odmítl uvěřit – dokud nepřijde někdo z jeho bývalých nadřízených. Japonská vláda skutečně vypátrala jeho bývalého velitele, majora Tanigučiho, který osobně dorazil na ostrov a vydal Onodovi formální rozkaz ukončit misi.
Teprve tehdy Hiroo Onoda složil zbraň. V plné uniformě, pečlivě udržované po desítky let, odevzdal funkční pušku, munici i vojenskou dýku. V Japonsku byl přijat s úctou, ale i s rozpaky. Pro některé byl hrdina, který zůstal věrný přísaze. Pro jiné důkaz, kam až může fanatická víra v autoritu a izolace od reality člověka dovést.
Později se odstěhoval do Brazílie, kde žil klidný život farmáře, a nakonec se vrátil do Japonska, aby vychovával mladé lidi k odolnosti a sebeukázni. Zemřel v roce 2014 ve věku 91 let.
Zdroje:
Hiro Onoda: Voják, který bojoval druhou světovou válku až do roku 1974, iDNES.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hir%C3%B3_Onoda
Hiró Onoda: Moje třicetiletá válka. Přel. M. Vačkář. Nakl. Naše vojsko, Praha 2007
