Článek
Říšský kancléř a nacistický vůdce Adolf Hitler (*20. dubna 1889) stál v čele Německa mezi roky 1933 a 1945. Je známý jako strůjce zrůdné mašinérie na smrt.
Rakušan, narozený 20. dubna 1889 v městě Branau na Innu, se v mládí toužil stát výtvarným umělcem, nepodařilo se mu však dostat na Vídeňskou akademii výtvarných umění, což znamenalo obrat v jeho životě. Místo toho vstoupil do armády, takže během 1. světové války působil na belgické frontě. Postupně se začal ideologicky otáčet k antisemitismu.
Členství v NSDAP a cesta k moci
V roce 1919 se stal členem Dělnické strany, ze které vznikla nechvalně proslulá NSDAP. Své protižidovské názory zaznamenal v knize Mein Kampf, která se stala klíčovou pro nacistický režim. Jeho politická kariéra začal strmě stoupat, v lednu 1933 se stal kancléřem a v srpnu následujícího roku se mu smrt prezidenta Paula von Hindenburga stala záminkou, aby spojil obě funkce do jedné - stal se ‚‚vůdcem’’ (Führerem). Neváhal a 15. září 1935 vstoupily v platnost rasistické Norimberské zákony, které umožnily perzekuci Židů.
V březnu 1938 nechal obsadit Rakousko. V září 1938 sjednal Mnichovskou dohodu, ve které se dohodl na obsazení pohraničních oblastí Československa, kde žilo více než 50 % Němců. V březnu 1939 pak zbytek Československa a nechal na území zřídit protektorát. Zlom přišel 1. září 1939, když pod jeho vedením nacistické vojsko napadlo Polsko, což si vyžádalo reakci západních spojenců a rozpoutala se 2. světová válka.
Vůdcova smrt v bunkru
Ke konci války už věděl, že nemůže vyhrát, proto 30. dubna 1945 spáchal v berlínském říšském bunkru sebevraždu.
Jeho dlouholetou partnerkou byla o 23 let mladší Eva Braunová. Zabila se spolu s Hitlerem, den předtím se vzali.
