Letěla za Hitlerem do ostřelovaného Berlína. Z bunkru si odnesla jed

Když se 26. dubna 1945 přiblížil malý německý letoun Fieseler Storch k centru Berlína, pod jeho křídly už probíhaly pouliční boje. Sovětské jednotky postupovaly k říšskému kancléřství a německá obrana se rozpadala. Za řízením seděl generál Robert Ritter von Greim. Střelba ze země ho však vážně zranila na noze a řízení musela převzít žena, která letěla s ním. Jmenovala se Hanna Reitschová.

Podařilo se jí přistát na široké městské třídě v prostoru Tiergartenu, nedaleko Braniborské brány. Greim potřeboval ošetření, oba ale měli před sebou ještě důležitější cestu. Adolf Hitler je očekával ve svém podzemním úkrytu.

Pro Reitschovou to nebyla první nebezpečná mise. Tentokrát však nešlo o překonání světového rekordu ani o zkoušku nového letadla. Přiletěla za mužem, kterého obdivovala, přestože jeho režim právě prohrával válku.

Hanna Reitschová se narodila 29. března 1912 v Hirschbergu ve Slezsku, dnešní polské Jelení Hoře. Vyrůstala v rodině lékaře a původně sama zamýšlela studovat medicínu. Představa života stráveného v ordinaci však postupně ustoupila mnohem silnější touze. Chtěla létat.

Na počátku třicátých let začínala s bezmotorovými letouny. Brzy se ukázalo, že má mimořádné nadání. Dokázala využívat vzdušné proudy, vydržet dlouhé hodiny ve vzduchu a zvládat situace, při nichž méně zkušení piloti ztráceli jistotu.

V roce 1937 přeletěla na kluzáku Alpy a proslavila se také zkouškami prvních německých vrtulníků. O rok později předváděla vrtulník Focke-Wulf Fw 61 v berlínské Deutschlandhalle. V době, kdy ženy v profesionálním letectví stále představovaly výjimku, si dokázala vydobýt respekt zkušených letců.

Její jméno se dostávalo do novin. Přibývaly rekordy, vyznamenání i pozvání na významné letecké akce. O její schopnosti se však stále více zajímal také nacistický režim, který chtěl úspěchy německého letectví využívat k vlastní propagandě.

Reitschová se stala zkušební pilotkou Luftwaffe. Létala s vojenskými stroji, účastnila se nebezpečných experimentů a během jedné ze zkoušek letounu Messerschmitt Me 163, vyvíjeného jako raketový stíhač, utrpěla těžká zranění. Přesto se po dlouhém léčení k létání vrátila.

Za své služby získala mimo jiné Železný kříž první třídy, mimořádně vzácné vyznamenání pro ženu.

Nacistická propaganda v ní našla ideální symbol odvahy a technického pokroku. Sama Reitschová přitom nebyla pouze pasivní tváří propagandistických fotografií. Hitlera skutečně obdivovala a jeho režimu ochotně nabízela své schopnosti.

Dokonce se zapojila do příprav pilotované verze létající bomby V-1, známé jako Reichenberg. Počítalo se s útoky, při nichž měli piloti jen nepatrnou naději na přežití. Reitschová patřila k těm, kteří byli ochotni takovou misi podstoupit. Projekt však k plánovanému bojovému nasazení nedospěl.

Na konci dubna 1945 dostal generál von Greim rozkaz dostavit se k Hitlerovi do Berlína. Cesta po zemi byla prakticky nemožná. Město obklopovala Rudá armáda a spojení s okolním světem se postupně přerušovalo.

Reitschová generála doprovázela. Nejprve se dostali stíhacím letounem Focke-Wulf Fw 190 na letiště Gatow, odkud pokračovali malým Storchem do centra města. Právě během této poslední části letu došlo k zásahu a Greimovu zranění.

V bunkru je čekal Hitler, který mezitím zbavil Hermanna Göringa jeho funkcí. Greima povolal proto, aby ho jmenoval novým velitelem Luftwaffe.

Jenže jakému letectvu měl vlastně ještě velet?

Německá města byla rozbombardovaná, letiště obsazovaná a zásoby paliva téměř vyčerpané. Přesto Hitler dál vydával rozkazy a upínal své naděje k vojenským jednotkám, které už nemohly vývoj války zvrátit.

Reitschová později během amerických výslechů popsala vůdce jako fyzicky i psychicky vyčerpaného člověka. Vzpomínala na jeho třesoucí se ruce, bledou tvář i výbuchy rozhořčení nad údajnou zradou nejbližších spolupracovníků.

Přesto ho neopustila.

Podle jejího svědectví dokonce s Greimem žádali, aby směli v bunkru zůstat a zemřít po Hitlerově boku.

Během jednoho z rozhovorů jí Hitler podle její poválečné výpovědi předal dvě kapsle s jedem. Jednu pro ni a druhou pro Greima.

Vůdce již počítal s možností, že sovětští vojáci bunkr obsadí. Nechtěl padnout živý do zajetí a stejný osud doporučoval také svému okolí.

V podzemních prostorách se přitom nacházely i děti Josepha a Magdy Goebbelsových. Šest sourozenců, kteří neměli možnost rozhodovat o vlastním osudu.

Reitschová se podle dochovaných svědectví pokoušela Magdu přesvědčit, aby dovolila děti evakuovat. Chtěla je odvézt letadlem z obleženého Berlína.

Magda Goebbelsová odmítla.

Ve výslechovém záznamu Reitschové se objevuje ještě otřesnější vzpomínka. Magda ji podle jejího tvrzení žádala, aby jí pomohla překonat případné zaváhání, až nastane chvíle děti usmrtit.

Reitschová však odletěla dříve, než k tragédii došlo.

Prvního května 1945 bylo všech šest Goebbelsových dětí v bunkru otráveno. Jejich rodiče následně spáchali sebevraždu.

Hanna Reitschová mezitím už byla mimo Berlín. Společně se zraněným Greimem dokázala v posledních dubnových dnech odletět v letounu Arado Ar 96 a uniknout z města, které bylo před definitivním pádem.

Hitler spáchal sebevraždu 30. dubna 1945.

Po německé kapitulaci Reitschovou zadrželi Američané. Následovaly dlouhé výslechy a internace, během nichž se vyšetřovatelé zajímali především o její kontakty s Hitlerem a události posledních dubnových dnů.

Její osobní život mezitím zasáhla tragédie. Otec, který se s rodinou uchýlil do Rakouska, v květnu 1945 zastřelil její matku, sestru, sestřiny tři děti i rodinnou pomocnici. Poté zabil i sebe.

Generál von Greim, kterého doprovázela do Berlína, rovněž nepřežil poválečné týdny. Dne 24. května 1945 spáchal v americkém zajetí sebevraždu. Podle amerického výslechového záznamu použil právě jed, který dostal od Hitlera v bunkru.

Reitschová se však rozhodla pokračovat v životě, který znala nejlépe.

Po propuštění se vrátila k letectví. Znovu závodila na kluzácích, získávala ocenění a pomáhala rozvíjet bezmotorové létání v zahraničí. Působila mimo jiné v Indii a několik let vedla plachtařskou školu v Ghaně.

Její sportovní výkony zůstávaly pozoruhodné. S minulostí se ale vyrovnávala mnohem obtížněji.

Ačkoliv nikdy nebyla členkou nacistické strany NSDAP, své služby režimu dlouhodobě obhajovala. Tvrdila, že se věnovala především vědecké práci a létání a politika nebyla jejím světem.

Takové vysvětlení však naráželo na skutečnosti, které nelze přehlédnout. Dobrovolně testovala vojenskou techniku, podporovala nacistické válečné úsilí a zachovala Hitlerovi osobní oddanost až do posledních dnů války.

Hanna Reitschová zemřela 24. srpna 1979 ve Frankfurtu nad Mohanem. Bylo jí 67 let.

Její světové rekordy patří k dějinám letectví. Stejně tak ale zůstává součástí jejího životopisu let do ostřelovaného Berlína z dubna 1945, kdy dobrovolně riskovala život, aby dopravila Hitlerova nového velitele letectva do obklíčeného města.

Reitschová dokázala překonávat hranice, které byly pro jiné piloty téměř nepředstavitelné. Od vlastního podílu na službě nacistickému režimu se však ani v následujících desetiletích nedokázala přesvědčivě distancovat. Její letecké úspěchy tím nezmizely, ale nelze je vyprávět bez této části její minulosti.

Zdroje: