Článek
Režisér Jindřich Polák měl už v době vzniku filmu pověst mistra české sci-fi. Po úspěších snímků Ikarie XB 1 nebo pozdějších Návštěvníků přišel v roce 1977 s odvážnou komedií, která spojila cestování časem, nacisty, vodíkovou bombu i typický humor scenáristy Miloše Macourka. Výsledkem byl film, který se stal kultovní klasikou a dodnes patří k pravidelně reprízovaným titulům českých televizí.
Petr Kostka nabídku nejprve odmítl
Velkou zásluhu na tom má i mimořádné herecké obsazení. Vedle Petra Kostky se před kamerou sešli Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský, Otto Šimánek nebo Marie Rosůlková. Hudbu složil Karel Svoboda a kostýmy navrhl Theodor Pištěk, který o několik let později získal Oscara za Formanova Amadea. Futuristická výprava přitom vznikala s omezeným rozpočtem a díky řadě chytrých triků.
Dvojrole bratří Jana a Karla Burešových patří dnes mezi nejznámější role Petra Kostky. Málokdo ale ví, že herec nabídku zpočátku nepřijal. Scénář mu připadal příliš složitý a obával se, že se diváci v příběhu plném časových paradoxů nevyznají. Až při druhém čtení změnil názor a roli přijal. Rozhodně to ale nebyla jednoduchá práce.
Petr Kostka dnes na roli, kterou původně nechtěl, vzpomíná rád
V době, kdy neexistovaly digitální efekty, musely být všechny scény, v nichž Kostka hraje sám proti sobě, natočeny přímo ve kameře. Obraz se rozdělil na dvě poloviny, každá se exponovala zvlášť a jakákoli chyba znamenala opakovat celý záběr od začátku. „Zabral jsem se do toho a začalo mě to velmi bavit. Měl jsem jen pár drobných připomínek, které byly vyslyšeny. Spolupráce byla báječná,“ vysvětloval.
Hitlera se lekli i slavní kolegové
Jedna z nejslavnějších historek z natáčení se odehrála mimo kameru. František Vicena byl po několika hodinách v maskérně proměněn v Adolfa Hitlera tak věrohodně, že když poprvé vstoupil mezi kolegy, v místnosti na okamžik zavládlo ticho. Na tuto chvíli později vzpomínal Jiří Sovák slovy: „Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl pod gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím.“
Po prvotním šoku prý následovalo jediné možné řešení. „Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.“ Proměna Františka Viceny patří dodnes mezi nejpůsobivější maskérské výkony české kinematografie. Jeho život však skončil tragicky. Herec v roce 1984 spáchal sebevraždu, což bývá často připomínáno jako mrazivá shoda okolností s historickou postavou, kterou ve filmu ztvárnil.
Futuristická Praha vznikala bez počítačů
Přestože se děj odehrává v tehdy vzdálené budoucnosti, filmaři si museli vystačit s tím, co nabízela Praha sedmdesátých let. Moderní vestibul stanice metra I. P. Pavlova posloužil jako odletová hala společnosti Universum, odkud turisté vyrážejí do minulosti.
Také slavná raketa byla z velké části optickým trikem. Reálně existovala jen její spodní část s dveřmi, zatímco zbytek byl domalovaný na skleněné desce umístěné před kamerou. Díky tomu působila mnohonásobně větší, než ve skutečnosti byla. Filmaři podobné postupy používali běžně, protože digitální efekty tehdy neexistovaly.
Film je zajímavý i tím, že ukazuje některé technologie, které tehdy působily jako čistá science fiction. Objevuje se například automobilový telefon systému AMR od Tesly, předchůdce mobilních telefonů, který byl v době natáčení určen jen úzkému okruhu uživatelů. Běžní lidé se podobných zařízení dočkali až o mnoho let později.
Smutná tečka i nečekaná pauza
Pro Zuzanu Ondrouchovou, představitelku Evy, se film stal poslední rolí. Mladá herečka několik měsíců po premiéře podlehla leukémii, bylo jí pouhých dvaadvacet let. Tragický osud jedné z hlavních tváří filmu tak dodnes patří k nejsmutnějším kapitolám jeho historie.
Ani po letech neměl snímek vyhráno. Česká televize jej totiž měla zařazený do programu na 11. září 2001, po teroristických útocích ve Spojených státech však vysílání na poslední chvíli změnila. Vzhledem k tomu, že film pracuje s motivem únosu létajícího stroje a plánovaného ničivého útoku, dramaturgové usoudili, že by jeho uvedení bezprostředně po tragédii působilo nevhodně. Na televizní obrazovky se tak vrátil až později.
Zdroje: autorský článek s využitím
