Článek
Druhá světová válka zná mnoho příběhů o útěcích ze zajateckých táborů. Jen málokterý se ale může rovnat tomu, co dokázal sovětský stíhací pilot Michail Petrovič Děvjatajev. Neprorazil plot, neukryl se v lese ani nevyužil podzemní tunel. Se svými spoluvězni ukradl německý bombardér Heinkel He 111 a odletěl přímo z jedné z nejstřeženějších základen Třetí říše. Navíc šlo o místo, kde vznikaly zbraně, do nichž Adolf Hitler vkládal obrovské naděje – rakety V-1 a především balistické střely V-2.
Pád nad nepřátelským územím
Michail Děvjatajev se narodil 8. července 1917 v Mordvinsku do početné rolnické rodiny. Od mládí ho fascinovalo létání. Nejprve vystudoval říční školu a pracoval jako lodník na Volze, později ale vstoupil do Rudé armády a absolvoval leteckou školu. Po vypuknutí německo-sovětské války létal jako stíhací pilot. Už během prvních měsíců konfliktu si připsal několik sestřelů a získal Řád rudého praporu. Jeho kariéra však dramaticky skončila v létě 1944.
Dne 13. července 1944 byl během leteckého souboje u Lvova sestřelen. Zraněný seskočil padákem, ale dopadl na území ovládané Wehrmachtem. Okamžitě padl do zajetí. Pro sovětské letce znamenalo zajetí téměř rozsudek smrti. Němci s nimi zacházeli mimořádně tvrdě a zároveň dobře věděli, že právě piloti představují cenné specialisty.
Děvjatajev se pokusil o útěk už z prvního zajateckého tábora. Byl však dopaden a za trest převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam pochopil, že pokud něco nepodnikne, pravděpodobně se konce války nedožije.
Heinkel He 111 se stal strojem, ve kterém několik vojáků získalo svobodu
Ostrov, který ukrýval Hitlerovu tajnou zbraň
Později byl převezen na ostrov Usedom do pracovního tábora Karlshagen u výzkumného centra Peenemünde. Zde vznikaly nejslavnější nacistické rakety V-1 a V-2 pod vedením konstruktéra Wernhera von Brauna. Vězni opravovali po spojeneckých náletech letiště, odklízeli nevybuchlé bomby a pracovali v nelidských podmínkách. Přitom každý den sledovali zkoušky raket, které měly změnit průběh války.
Děvjatajev si rychle uvědomil, že pokud se podaří uprchnout právě odsud, nebude zachraňovat jen vlastní život. Společně s dalšími devíti sovětskými vězni začal připravovat útěk. Místo člunu nebo průlomu plotem navrhl něco mnohem odvážnějšího – zmocnit se letadla. Byl jediným zkušeným pilotem celé skupiny. Muži několik týdnů sledovali pohyb stráží, provoz na letišti i rozmístění německých letounů. Čekali na jedinou příležitost.
Ukradený bombardér
Dne 8. února 1945 přišla jejich chvíle. Jeden z vězňů zabil dozorce, další si oblékl jeho uniformu a skupina se nenápadně přesunula k připravenému bombardéru Heinkel He 111. Děvjatajev se usadil do pilotní kabiny. Problém byl, že nikdy předtím tento typ letounu neřídil. Musel během několika minut pochopit rozmístění přístrojů, nastartovat oba motory a vzlétnout z letiště plného německých vojáků. Podařilo se. Němcům došlo, co se děje, až ve chvíli, kdy bombardér nabíral výšku.
Vzlétnout však byla jen první část úkolu. Děvjatajev musel přeletět desítky kilometrů nepřátelského území. Německá protivzdušná obrana po letadle střílela a hrozilo, že je zachytí stíhačky Luftwaffe. Když se konečně dostali nad sovětské pozice, čekalo je další nebezpečí. Rudá armáda považovala německý bombardér za nepřátelský cíl a zahájila palbu. Děvjatajevovi se nakonec podařilo nouzově přistát na sovětském území.
Útěk z nacistického pekla se podařil
Tajemství raket V-2
Útěk měl ještě větší význam, než si jeho aktéři uvědomovali. Děvjatajev dokázal sovětským vyšetřovatelům popsat rozmístění ramp, letiště, výrobních zařízení i způsob testování raket V-2. Tyto informace později pomohly při obsazení Peenemünde a měly význam i pro sovětský raketový program. Konstruktér Sergej Koroljov po válce opakovaně upozorňoval, že Děvjatajevovy informace byly mimořádně cenné.
Paradoxně největší problémy přišly až po návratu. Sovětská bezpečnostní služba NKVD byla přesvědčena, že podobný útěk není možný bez spolupráce s Němci. Děvjatajev i jeho spolubojovníci skončili ve filtračním táboře a místo oslav je čekaly dlouhé výslechy. Teprve po válce se postupně ukázalo, že jejich výpovědi odpovídají skutečnosti. Velkou zásluhu na jeho rehabilitaci měl právě Sergej Koroljov.
Hrdina až po dvanácti letech
Nejvyšší sovětské vyznamenání nezískal během války, titul Hrdina Sovětského svazu mu byl udělen až 15. srpna 1957. Do té doby pracoval jako kapitán říčních lodí v Kazani a snažil se vrátit k normálnímu životu. Později napsal vzpomínkovou knihu Útěk z pekla, podle níž vzniklo několik dokumentů i celovečerní film.
Děvjatajevův útěk patří mezi nejpozoruhodnější skutečné příběhy druhé světové války nejen proto, že ukradl nepříteli bombardér. Ale hlavně proto, že z jednoho z nejstřeženějších vojenských objektů nacistického Německa odvezl informace o programu V-2, který Hitler považoval za svou poslední naději na zvrat války. Jeho osud dokazuje, že někdy může odvaha několika mužů změnit mnohem víc než celé armády.
Časová osa života Michaila Děvjatajeva
8. července 1917 – Narodil se v Torbejevu v Mordvinsku.
1938 – Vstoupil do Rudé armády.
1940 – Absolvoval vojenskou leteckou školu.
1941 – Zapojil se do bojů proti Německu jako stíhací pilot.
13. července 1944 – Byl sestřelen u Lvova a padl do zajetí.
Srpen 1944 – Neúspěšný pokus o útěk, následný přesun do Sachsenhausenu.
Konec roku 1944 – Převezen do Peenemünde na ostrově Usedom.
8. února 1945 – Ukradl bombardér Heinkel He 111 a uprchl s devíti spoluvězni na sovětské území.
1945 – Po návratu prochází prověrkou NKVD.
15. srpna 1957 – Získává titul Hrdina Sovětského svazu.
1972 – Vydává paměti Útěk z pekla.
24. listopadu 2002 – Umírá v Kazani ve věku 85 let.
Zdroje: autorský článek s využitím
