Článek
Když v roce 1937 přijela NKVD do Bronštejnova leningradského bytu, nebyl Matvej Bronštejn doma, tou dobou byl v Kyjevě u rodičů. Agenti se tedy museli vrátit. V noci z 5. na 6. srpna ho zatkli právě tam a o několik měsíců později byl zastřelen.
Mezitím se toho příliš mnoho nestalo. Žádný skutečný soud, který by dnes dával smysl, žádná možnost hájit svou práci a snad si i zachránit život. V únoru 1938 byl prostě odsouzen k smrti a rozsudek byl okamžitě vykonán. Mladému muži bylo jedenatřicet let. Jeho krátký život však přinesl věci, které dodnes fascinují.
Gravitace byla jeho osudem
Bronštejn se pohyboval mezi mladými fyziky, kteří tehdy v Leningradu dělali opravdu zajímavou vědu. Znal se s Landauem i Gamowem a sám přeskakoval mezi obory podle toho, co ho zrovna zaujalo. Jednou řešil hvězdy a kosmologii, jindy kvantovou fyziku nebo polovodiče. Nebyl přitom jen člověkem od rovnic. Psal také populární knihy o vědě a snažil se fyziku přiblížit mladším čtenářům.
A pak se pustil do gravitace. V roce 1935 začal řešit otázku, co se stane, když vezmeme kvantovou mechaniku a pokusíme se ji spojit s Einsteinovou teorií gravitace. Nebyla to tehdy zrovna hlavní disciplína. Bronštejn se ale dostal k velkému problému.
Jeho úvaha vycházela z obyčejného měření. Když chcete změřit nějaké pole, potřebujete přístroj. V elektromagnetismu můžete jeho vliv za určitých okolností zanedbat. U gravitace je to horší. Přístroj má hmotnost a hmotnost vytváří gravitační pole.
Albert Einstein měl konkurenta, který by ho dost možná překonal
Dokázal poznat, kde je problém
Při měření na stále menších vzdálenostech totiž nastává nepříjemný problém: samotný přístroj začne do výsledku mluvit. Má přece hmotnost, a tedy i vlastní gravitaci. Bronštejn si uvědomil, že pokud půjdeme s přesností dost daleko, nejde už tento vliv jen tak zanedbat. Narazíme na hranici, za kterou se naše dosavadní představa o prostoru a čase začne komplikovat. Právě to popsal ve své práci z roku 1936.
A to je na Bronštejnově příběhu to podstatné. Ne že byl nějakým zapomenutým „Einsteinem číslo dvě“. To by bylo příliš jednoduché. Měl ale něco, co je u velkých vědců vzácné: dokázal velmi brzy poznat, kde je skutečný problém.
Věděl, že spojit kvantovou teorii s gravitací nebude jen otázka několika výpočtů. Pokud se to má podařit, možná bude nutné změnit samotnou představu o prostoru a čase. K podobným otázkám se fyzika vrací dodnes.
Einstein dostal čas, Bronštejn ne
Proto se také nabízí ta trochu drzá otázka, jestli nemohl být chytřejší než Einstein. Důkaz na to samozřejmě nemáme. Jak by také mohl vypadat? Einstein měl za sebou desítky let práce a vytvořil dílo, podle kterého ho známe dodnes. Bronštejn zemřel ve chvíli, kdy se jeho kariéra teprve rozjížděla. Můžeme tedy porovnávat Einsteinovy skutečné výsledky s Bronštejnovým talentem a tím, co během několika málo let dokázal.
V tom je Bronštejnův osud tak krutý. Nevíme, jak dobrý mohl být, protože mu nikdo nedal čas. Jeho manželka, spisovatelka Lidija Čukovská, ještě dlouho věřila, že skončil v pracovním táboře. Sovětské úřady jí oznámily, že dostal deset let bez práva korespondence. Ve skutečnosti byl už dávno mrtvý.
V roce 1957 byl rehabilitován. Pozdě. Jako tolik dalších lidí, které Stalinův režim semlel. Bronštejnovo jméno se ale do fyziky postupně vrátilo. Jeho práce z roku 1936 se dnes znovu čtou v souvislosti s historií kvantové gravitace a odborníci ji řadí mezi vůbec první seriózní pokusy pochopit, co se stane, když se kvantový svět střetne s gravitací.
Takže mohl být chytřejší než Einstein? Ano, mohl. Nikdo už to ale nezjistí. Einstein dostal čas. Bronštejn ne.
Zdroje: autorský článek s využitím
