Článek
Paul Blobel nebyl člověkem, jehož jméno by dnes znala široká veřejnost. V rámci nacistického represivního aparátu ale zastával několik významných funkcí a jeho kariéra ukazuje, jak se jednotlivé části systému postupně propojovaly. Byl u masových poprav na východní frontě a později dostal na starost operaci, která měla odstranit důkazy o těchto zločinech.
Blobel se narodil v roce 1894 v německém Friemersheimu. Před první světovou válkou pracoval jako architekt a během války sloužil v německé armádě. Po jejím skončení pokračoval ve stavební profesi. Do NSDAP vstoupil v roce 1931 a o několik let později také do SS. Jeho profesní minulost může působit skoro obyčejně. Jenže po vypuknutí druhé světové války se jeho kariéra změnila. V roce 1941 byl přidělen k Einsatzgruppe C, jedné z německých jednotek, které postupovaly za armádou na východní frontě a podílely se na systematických masových vraždách.
Babí Jar z něj definitivně udělal zrůdu
Blobel velel Sonderkommandu 4a, které působilo na území Ukrajiny. Jeho jednotka se podílela mimo jiné na vraždění Židů v Kyjevě. Nejznámějším místem se stal Babí Jar. Na konci září 1941 tam německé jednotky během dvou dnů zavraždily více než 33 tisíc kyjevských Židů. Oběti byly shromážděny pod záminkou přesídlení, odvedeny k rokli a postupně zastřeleny. Blobel patřil mezi velitele, kteří se na organizaci této operace podíleli.
Paul Blobel patřil mezi největší zrůdy SS
Masakr ale pokračoval i po zářijových popravách. Babí Jar se v následujících měsících stal místem dalších vražd. Němci tam zabíjeli mimo jiné sovětské válečné zajatce, Romy, pacienty psychiatrických zařízení a další vězně. Blobel se tak dostal přímo do středu systému, v němž se masové vraždění neodehrávalo náhodně, ale podle předem připravených postupů. Byly určeny jednotky, místa, transporty i lidé, kteří měli jednotlivé operace řídit. Pak přišel další úkol.
Tentokrát měl zmizet důkaz
V roce 1942 začali nacisté stále víc řešit problém, který si sami vytvořili. V mnoha částech okupovaného Sovětského svazu zůstávaly obrovské masové hroby po předchozích popravách. V půdě byly stovky tisíc těl a spolu s nimi přímé důkazy o rozsahu vraždění. Blobel proto dostal na starost operaci známou jako Aktion 1005.
Její princip byl jednoduchý a zároveň děsivě praktický. Otevřít masové hroby, odstranit těla a zlikvidovat je tak, aby bylo co nejméně patrné, co se na místě stalo. Těla se spalovala na velkých hranicích nebo speciálních konstrukcích a zbytky byly likvidovány. Samotná místa se měla následně upravit tak, aby nepřitahovala pozornost. Blobel se stal jedním z hlavních organizátorů tohoto systému.
Nešlo přitom pouze o několik jednotlivých hrobů. Aktion 1005 byla rozsáhlá operace, která se postupně týkala řady míst masových vražd na východě Evropy. Německé jednotky se vracely na místa, kde předtím samy nebo jiné jednotky prováděly popravy, a snažily se zahladit jejich stopy.
Práce dostali i vězni
Blobel měl svůj zvrácený systém, ze kterého jde i dnes hrůza. Nechtěl, aby si on či jeho muži „špinili“ ruce. Takže k odstraňování těl využíval vězně. Ti byli nuceni otevírat masové hroby, vytahovat ostatky a připravovat je ke spalování. Nacisté přitom dobře věděli, proč podobné práce svěřují právě vězňům. Svědci, kteří se na nich podíleli, byli sami považováni za nepohodlné a jednotky zapojené do Aktion 1005 pak likvidovaly i samotné členy pracovních komand.
Celý mechanismus ukazuje jednu důležitou věc: nacisté se nesnažili pouze zabíjet. Už během války se zároveň pokoušeli přemýšlet o tom, jak po svých zločinech odstranit důkazy. A Blobel patřil mezi muže, kteří měli tento úkol převést do praxe.
Označení „čistič SS“ na něj sedí naprosto dokonale. Jde o zkratku, která dobře vystihuje, čím se v závěrečné fázi své kariéry zabýval. Nebyl to člověk, který by jen přijel na určité místo a nařídil spálení několika těl. Aktion 1005 měla vlastní organizaci, personál, technické postupy i velitelskou strukturu. Masové vraždění a následné zahlazování stop nebyly dvě oddělené věci, druhá fáze přímo navazovala na první. Když byly oběti zavražděny a pohřbeny, přišel další problém: co s místem činu? Blobel měl řešení.
Po válce už se neschoval
Blobel nakonec stanul před soudem, když byl jedním z obžalovaných v procesu s představiteli Einsatzgruppen, který probíhal v Norimberku po skončení války. Soud řešil především jeho účast na masových vraždách a činnost spojenou s Einsatzgruppen. Blobel byl uznán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a v roce 1948 odsouzen k trestu smrti.
Popraven byl v červnu 1951 ve věznici Landsberg. Jeho příběh tak skončil úplně jinak než příběh mnoha pachatelů, kteří se po válce dokázali skrývat desítky let. Blobel už neměl možnost začít nový život pod falešným jménem v jiné zemi.
Zdroje: autorský článek s využitím
