Článek
Curt von Gottberg se narodil v roce 1896 ve východním Prusku do rodiny. Nikdo by tehdy neřekl, že z potomka vlastníků půdy se stane zrůda. Původně měl totiž převzít rodinné hospodářství a věnovat se zemědělství. Pak ale přišla první světová válka. Gottberg narukoval do německé armády a po válce se pohyboval mezi pravicovými polovojenskými skupinami.
Ve 30. letech vstoupil do SS. Postupně dostával další funkce a dostal se také do SS Rasse- und Siedlungshauptamt. To byl úřad, který se zabýval nacistickou rasovou a osídlovací politikou. K jeho vzestupu pomohl i Heinrich Himmler.
Gottbergova kariéra však nešla pořád jen nahoru. Z některých funkcí byl odvolán kvůli podezření z nehospodárného vedení a dalším problémům. Z nacistického aparátu ale nezmizel nadobro. Později se vrátil a v roce 1942 dostal výrazně větší pravomoci. Tehdy se začala naplno projevovat jeho role v represivní politice na okupovaném východě.
Velitelem SS a policie v Bělorusku
V červnu 1942 se Gottberg stal šéfem SS a policie v Bělorusku, mimo jiné měl starost i podporu německých jednotek, které tam bojovaly proti sovětským partyzánům. V této době začala nejbrutálnější část jeho působení. V Bělorusku se ale naplno ukázalo, k čemu byl ochotný zajít. Němci partyzány označovali jako „bandity“ a podle toho také postupovali. Gottberg tento přístup převzal. Za partyzána nebo jeho pomocníka přitom mohl být označen téměř kdokoli. Německé jednotky přitom často obrátily pozornost na celé vesnice nebo větší území. Stačilo podezření na spolupráci s partyzány a následoval zásah. Lidé přicházeli o domovy, vesnice byly vypalovány a civilisté umírali, přestože s partyzány často neměli nic společného.
Curt von Gottberg sleduje výcvik vojáků BKA
Gottberg v listopadu 1942 vytvořil vlastní Kampfgruppe von Gottberg, tedy bojovou skupinu složenou z různých jednotek SS, policie a pomocných sil. Nešlo proto o jednu klasickou vojenskou jednotku s jednotným složením. Pod jeho velení se dostaly různé formace, které mohl používat při rozsáhlých protipartyzánských operacích. V tom spočívala jeho moc. Nebyl velitelem několika desítek mužů někde na okraji fronty, měl pod sebou rozsáhlý bezpečnostní aparát a mohl kombinovat jednotky SS, policie a místní pomocné oddíly.
Vesnice jako nepřátelské území
Pro obyvatele Běloruska mohlo být fatální už samotné podezření, že jejich vesnice poskytuje partyzánům zázemí. Gottberg prosazoval tvrdý postup. Při jeho operacích mizeli lidé z celých oblastí, vesnice byly vypalovány a obyvatelé násilně přesouváni. Němci přitom nebrali jen životy. Zabavovali také úrodu a další zásoby a část obyvatel později odvlekli na nucené práce do Německa. Terčem represí byli i Židé, kteří v těchto oblastech žili a byli během operací systematicky vražděni.
Jednou z Gottbergových strategií bylo označit celé území za oblast ovládanou „bandity“. Tím se stíral rozdíl mezi skutečnými partyzány a lidmi, kteří s ozbrojeným odporem neměli nic společného. Podle dochovaných rozkazů přitom nešlo pouze o neurčité řeči o tvrdém postupu. Gottberg dával svým podřízeným velmi široký prostor k použití násilí. Dobové dokumenty zachycují jeho přístup k obyvatelstvu, které bylo považováno za součást nepřátelského území.
Operace, které ničily celé oblasti
Gottbergovy jednotky se podílely na celé řadě protipartyzánských akcí. Jednou z největších byla operace Hermann v létě 1943. Odehrála se v okolí Nalibockého lesa a německé jednotky při ní zasahovaly proti vesnicím v celém regionu. Domy mizely v plamenech a umírali i lidé, kteří s partyzány neměli nic společného. Podle odhadů si operace vyžádala životy více než 4 000 civilistů a zničeny byly desítky vesnic. Gottberg samozřejmě nebyl osobně u každého zásahu. Jeho role spočívala jinde – měl pod sebou celý aparát, který tyto operace připravoval a řídil. O jeho odpovědnosti proto nelze mluvit jen v souvislosti s jednotlivými vraždami, ale především s velením a organizací celého systému represí.Pod jeho Kampfgruppe navíc působily různé jednotky s vlastními veliteli.
Curt von Gottberg (vlevo) a von dem Bach při přehlídce pořádkové policie na Leninově náměstí v Minsku
Výsledek byl ničivý. V Bělorusku se během německé okupace spojily boj proti partyzánům, rasová perzekuce a hospodářské drancování. Civilní obyvatelstvo tak často stálo mezi několika různými formami násilí. Němci potřebovali potraviny, pracovní sílu a klid v týlu, zároveň ale používali kolektivní tresty jako nástroj kontroly. Gottbergův systém do tohoto modelu zapadal velmi dobře.
Ještě vyšší funkce a nakonec sebevražda
V září 1943 získal Gottberg další významnou pravomoc a stal se úřadujícím generálním komisařem pro běloruský generální okruh. Po atentátu na Wilhelma Kubeho tak převzal také část civilní správy. V praxi se tím ještě více propojila policejní a okupační moc. V červnu 1944 dostal Gottberg další významnou funkci. Stal se vyšším velitelem SS a policie pro oblast Ruska-středu a Běloruska.
V létě 1944 pak přišla sovětská ofenziva Bagration a německá obrana v Bělorusku se začala hroutit. Rudá armáda postupovala rychle na západ a německé jednotky ustupovaly. Gottberg už proto nemohl pokračovat v represivních akcích v takovém rozsahu jako dřív.
Na jaře 1945 už bylo jasné, že válka je pro Německo prohraná. Gottberg spolu s dalšími nacistickými představiteli zamířil na západ, kde se po kapitulaci dostal do britského zajetí. K výslechu ani před soud se ale nedostal. 30. května 1945 si poblíž Flensburgu vzal život. O tom, jakou roli sehrál při represích v Bělorusku, tak už nikdy nevypovídal.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://smallwarsjournal.com/2022/07/09/genocidal-counterinsurgency-german-anti-partisan-war-belarus/
https://ukrainianjewishencounter.org/en/the-ukrainian-auxiliary-police-in-kyiv-and-adjacent-areas-pt-2-scholarship-versus-propaganda/
https://www.romarchive.eu/en/voices-of-the-victims/belorussia-belarus/
https://www.deutsche-biographie.de/gnd12435047
https://de.wikipedia.org/wiki/Curt_von_Gottberg
https://zeitgeschichte-hamburg.de/files/public/FZH/Publikationen_digital
