Článek
Vilém Dobyvatel měl v roce 1066 před sebou mimořádně odvážný plán. Chtěl překročit Lamanšský průliv, porazit anglického krále a získat korunu země, na kterou si dělal nárok. Nebyl přitom králem, ale vévodou Normandie. Proti němu stál Harold Godwinson, muž, který byl nejen anglickým panovníkem, ale také jedním z nejmocnějších aristokratů v zemi. Vilém věděl, že pokud se jeho výprava promění v dlouhou válku, dostává se do nevýhodné situace. Bojoval daleko od Normandie a musel zásobovat vojsko přes moře. Potřeboval proto vítězství, které rozhodne. A právě Hastings mu ho přinesl.
Složitá logistika a skvělé načasování
Vilémův úspěch však nebyl pouze výsledkem hrubé síly, významnou roli sehrály příprava, průzkum, logistika, taktika a schopnost vést vojsko v průběhu samotné bitvy. Jeho nárok na anglický trůn vycházel především z jeho vztahu k Eduardu Vyznavači. Podle normanské tradice mu bezdětný anglický král slíbil nástupnictví. Situace se však po Eduardově smrti 5. ledna 1066 vyvinula jinak. Králem se stal Harold Godwinson a Vilém jeho nástup odmítl uznat.
V tom okamžiku už nešlo pouze o dynastický spor. Vilém musel dokázat, že je schopen svůj nárok skutečně prosadit. Začal proto připravovat jednu z největších vojenských expedic své doby, ovšem nešlo jen o shromáždění rytířů. Bylo nutné připravit lodě, koně, zásoby a zajistit přepravu tisíců mužů přes Lamanšský průliv. Podle odhadů mohlo jeho vojsko čítat kolem deseti tisíc mužů a flotila byla tvořena stovkami plavidel.
Vilém Dobyvatel byl nemanželským potomkem vévody Roberta I. Normandského a jeho neurozené milenky Herlevy (Arlette) z Falaise
Vilém měl navíc štěstí v načasování, Harold totiž v září řešil jinou invazi. Norský král Harald Hardrada napadl Anglii a Harold proti němu vytáhl na sever. 25. září 1066 se obě armády střetly u Stamford Bridge. Angličané zvítězili, Hardrada padl a bezprostřední norská hrozba byla odstraněna. Jenže pro Harolda přišla další zpráva, když se na jihu vylodil Vilém.
Bitva se protáhla na celý týden
Harold tak musel během několika dní změnit směr a vydat se se svým vojskem zpět na jih. Jeho muži měli za sebou náročný pochod i předchozí bitvu, Vilém naproti tomu získal čas vybudovat si pozici v Sussexu a připravit se na střetnutí. Tato situace byla bezesporu jedním z důležitých faktorů, které ovlivnily výsledek Hastingsu.
Vilémova armáda se vylodila u Pevensey 28. září. Poté postupovala k Hastingsu, kde se Normané připravovali na očekávaný příchod anglického vojska. Vilém měl k dispozici pěchotu, lučištníky a jízdu, tedy kombinaci sil, která mu umožňovala měnit způsob útoku. Haroldovo vojsko bylo naproti tomu založeno především na pěchotě a slavné štítové hradbě.
Ráno 14. října 1066 se obě armády střetly. Harold zaujal obranné postavení na vyvýšeném místě a Normané museli jeho pozici dobývat útokem. Bitva se protáhla na celý den. To samo o sobě ukazuje, jak obtížného protivníka měl Vilém před sebou.
Vilém riskoval vlastní život
Rozhodující nebyl jeden geniální manévr, který by během několika minut zničil anglické vojsko. Normané postupně zkoušeli prolomit anglickou obranu a kombinovali střelbu s útoky pěchoty a jízdy. Zásadní okamžik přišel ve chvíli, kdy část Angličanů opustila svou původní obrannou pozici a začala pronásledovat ustupující Normany. Zřejmě šlo alespoň zčásti o skutečný rozpad normanské linie a následný taktický protiútok, nikoli o dokonale naplánovaný trik od začátku do konce.
Vilémův nechal razit peníze se svou podobiznou
Vilém navíc během bitvy riskoval vlastní život. Když se mezi jeho muži rozšířila zpráva, že padl, musel se osobně ukázat vojákům, aby dokázal, že stále žije. Pro středověké vojsko nebyla smrt velitele jen osobní tragédií. Mohla znamenat okamžitý rozpad armády. Ke konci dne už se anglická obrana začala hroutit. Harold Godwinson byl zabit a jeho smrt rozhodla o výsledku střetnutí. Slavný obraz z Bayeuxské tapisérie, podle něhož zemřel po zásahu šípem do oka, se stal jedním z nejslavnějších výjevů středověkých dějin. Přesný způsob jeho smrti však není jistý. Jisté je, že s Haroldovým pádem přišla pro Viléma chvíle, na kterou čekal.
Trvalo pět let, než se pevně prosadil
Jeho vítězství u Hastingsu mu totiž skutečně otevřelo cestu k anglické koruně. Nešlo však o to, že by se po skončení bitvy automaticky stal králem. Vilém ještě musel svou pozici prosadit v zemi, která ho nepřijala jako samozřejmého panovníka. Postupoval směrem k Londýnu a jeho armáda obsazovala strategická místa. Část anglických představitelů nakonec přijala jeho vládu, protože další odpor se zdál stále obtížnější.
Na Boží hod vánoční roku 1066 byl Vilém ve Westminsteru korunován anglickým králem. Z hlediska jeho osobního příběhu šlo o okamžik, který korunoval několik měsíců mimořádného rizika. Ještě na jaře byl vévodou v Normandii, který se chystal na invazi přes moře a na konci roku seděl na anglickém trůně. Tady se z jednoho vítězství stává událost, která ovlivnila celé další dějiny Anglie.
Vilém totiž nechtěl Anglii pouze získat, musel ji také udržet. Normanští dobyvatelé čelili v následujících letech povstáním a dalším útokům. Trvalo přibližně pět let, než se nový režim dokázal nad Anglií skutečně pevně prosadit.
Normané měnili podobu království
Po převzetí moci se zásadně změnilo také vlastnictví půdy. Anglosaská aristokracie byla postupně nahrazována normanskými držiteli. Vilém tak vytvořil novou vrstvu šlechty, která byla na jeho vládě přímo závislá. Získání půdy se stalo odměnou za věrnost a zároveň prostředkem, jak nového krále upevnit v zemi, kterou právě dobyl. Tato změna patří k nejtrvalejším následkům Vilémova vítězství. Hastings tedy nebyl pouze bitvou, která rozhodla, kdo bude nosit korunu. Byl začátkem přestavby anglické mocenské elity.
Vilém přitom nepřinesl do Anglie pouze novou aristokracii. Normané postupně měnili podobu království také prostřednictvím hradů, církevních institucí a správního systému. Jedním z nejviditelnějších symbolů nové moci se stal Tower of London, jehož nejstarší významnou částí byla právě Vilémova White Tower.
Důsledky se projevily také v jazyce. Nová vládnoucí vrstva používala normanskou francouzštinu, zatímco běžné obyvatelstvo nadále mluvilo různými podobami staré angličtiny. Latina zůstávala zásadním jazykem církve a vzdělanosti. Z dlouhodobého střetu a prolínání těchto jazyků vzniklo prostředí, z něhož se později vyvinula střední angličtina.
Vilém Dobyvatel a Matylda Flanderská na nákresu z náhrobku z kostela sv. Štěpána v Caen
Svědectví, které se dochovalo
Vilémovo vítězství tak přežilo samotného panovníka. Jeho synové pokračovali v normanské dynastii a jeho příchod na anglický trůn ovlivnil politiku, šlechtu, církev, architekturu i jazyk. V tomto smyslu se jeho „nesmrtelnost“ neodvíjí jen od toho, že jeho jméno znají dějepisci. Jeho vítězství se propsalo do samotné podoby země, kterou získal.
Pozoruhodné je také to, jak silně se příběh roku 1066 dochoval díky Bayeuxské tapisérii. Ta zachycuje Eduarda Vyznavače, Harolda, Vilémovu přípravu invaze i samotnou bitvu. Její vyprávění samozřejmě není neutrální reportáží. Vzniklo v prostředí vítězů a mělo svůj vlastní politický význam. Přesto patří k nejpozoruhodnějším vizuálním svědectvím o událostech roku 1066.
Díky ní dnes dokážeme sledovat Vilémův příběh téměř jako film. Vidíme jeho loďstvo, koně, vojáky, přípravy k boji i samotné střetnutí. A především vidíme okamžik, kdy se moc jednoho muže rozhodla na bojišti. Vilém Dobyvatel přitom nebyl mužem, kterému by osud jednoduše položil korunu k nohám. Jeho cesta k anglickému trůnu byla výsledkem kombinace politického nároku, přípravy, vojenské schopnosti a mimořádně riskantního rozhodnutí.
Časová osa života a smrti Viléma Normanského
kolem 1028 – Vilém se narodí jako syn normandského vévody Roberta I. a Herlevy.
1035 – Po smrti svého otce se stává normandským vévodou. Jeho postavení je zpočátku velmi nejisté a Normandie prochází obdobími mocenských konfliktů.
1050–1060 – Vilém upevňuje svou moc v Normandii a získává pověst schopného, ale tvrdého vojenského vládce.
5. ledna 1066 – Umírá anglický král Eduard Vyznavač.
6. ledna 1066 – Harold Godwinson je korunován anglickým králem.
léto 1066 – Vilém připravuje invazi do Anglie a shromažďuje vojsko i loďstvo.
25. září 1066 – Harold poráží norského krále Haralda Hardradu v bitvě u Stamford Bridge.
28. září 1066 – Vilémovo vojsko se podle tradičního datování vyloďuje v Sussexu.
14. října 1066 – Bitva u Hastingsu. Vilém poráží Haroldovo vojsko a Harold v průběhu bitvy umírá.
25. prosince 1066 – Vilém je korunován anglickým králem ve Westminsteru.
1067–1071 – Normané postupně potlačují odpor v různých částech Anglie.
1070 – Dochází k významným změnám v anglické církevní hierarchii a Normané dále upevňují kontrolu nad zemí.
1070. léta – Vzniká Bayeuxská tapisérie, která zachycuje normanskou verzi příběhu vedoucího k dobytí Anglie.
1086 – Dokončován je Domesday Book, rozsáhlý soupis půdy, majetku a povinností v Anglii.
1087 – Vilém umírá v Normandii. Po jeho smrti je Anglie stále pevně v rukou normanské dynastie.
Zdroje: autorský článek s využitím
