Matka mu zavraždila 6 sourozenců. Goebbelsův nevlastní syn Harald zdědil miliardy a uhořel v letadle

V srpnu roku 1945 panovalo v zajateckém táboře v libyjském Benghází hotové peklo na zemi. Vzduch se horkem přímo tetelil a před rozpáleným sluncem hledali úkryt nejen zajatí němečtí vojáci, ale i jejich britští strážci. Dusné ticho znenadání přerušily potlačované vzlyky. Tichý mužský pláč vycházel z plátěného stanu pro zajaté německé důstojníky, kde na hrubě stlučené palandě seděl čtyřiadvacetiletý poručík Luftwaffe, vysoký blondýn jménem Harald Quandt.

Mladý zajatec si otíral uslzené tváře do rukávu německé uniformy se strhanými nacistickými výložkami a s vytřeštěnýma očima si pročítal dopis od své maminky: „Můj milovaný synu!“ četl Harald energické písmo Magdy Goebbelsové, „Nyní jsme už 6 dní zde ve Vůdcově bunkru, Papa, tvých šest malých sourozenců a já, abychom našemu nacionálněsocialistickému životu dali jediný důstojný a čestný závěr!“ Quandt nevědomky zavrtěl hlavou. Co to píše? Co se stalo? Věděl, že Hitler je po smrti, jistě. Věděl, že válka skončila.

Ale podle historiků Harald Quandt tehdy vůbec netušil, že je mrtvá také jeho matka Magda, otčím Joseph Goebbels a šest maličkých nevinných sourozenců! Záhy mu to všechno začalo docházet. „Naše nádherná myšlenka hyne a s ní všechno, co jsem v životě poznala krásného, obdivuhodného, ušlechtilého a dobrého. Svět, který přijde po Vůdci a nacionálním socialismu, už nestojí za to, aby se v něm žilo, a proto jsem s sebou vzala i děti, protože jsou příliš dobré pro život, který má teprve přijít, a milosrdný Bůh mě pochopí, když jim sama přinesu vykoupení…“ popisovala Magda Goebbelsová důvody, jimiž si ospravedlňovala vraždu svých šesti dětí.

Mnoha lidem se dodnes při pouhém vyslovení jména manželky Hitlerova ministra propagandy Josepha Goebbelse dělá špatně. Obludná věc, kterou provedla svým potomkům, patří mezi nejznámější a mnohokrát popsané tragédie konce války. „Pro Haralda Quandta to ale byla milovaná máma. Byli si velice blízcí, jejich fyzická podoba je navíc opravdu zarážející, stačí se podívat na fotky. Miloval ji. Musel to pro něj být strašný šok,“ popisuje web War History.

To je pravda. Pročítat si dopis od mámy, zjistit, že je to vlastně dopis na rozloučenou a vzápětí si uvědomit, že zavraždila jeho pět sestřiček a bratra, protože nechtěla, aby žili ve světě bez nacionálního socialismu - to musela být poměrně silná káva, jak se tak říká. A silnou kávou je i pokračování Magdina šokujícího psaní: „Měl bys vědět, že jsem zde zůstala s Papou proti vůli Vůdce, který mi ještě minulou neděli chtěl pomoci odsud dostat. Znáš svou matku – máme stejnou krev, nebylo pro mě o čem přemýšlet…“

„…a děti jsou báječné. Hodné, tak pokorné! Nikdy nepadlo jediné slovo stížnosti nebo pláče. Zásahy otřásají bunkrem. Starší chrání ty menší a jejich přítomnost je už sama o sobě požehnáním, protože dokážou Vůdce občas přimět k úsměvu. Kéž mi Bůh dá sílu, abych dokázala vykonat to poslední a nejtěžší. Máme už jen jediný cíl: Věrnost Vůdci až do smrti. Haralde, drahý chlapče – dávám ti do života už jen to, co mě život naučil: Buď věrný! Věrný sám sobě, věrný lidem a věrný své zemi… Buď na nás hrdý a pokus se uchovat si na nás radostnou vzpomínku…“ (Dopisy Magdy a Goebbelse k vidění například zde).

Harald Quandt dočetl, zaťal pěsti a zoufale se chytil za hlavu. Od té chvíle byl zcela jiný. Zahořkl, byl melancholický a vnitřně zcela rozervaný. Několikrát se nechal slyšet, že by nejradši umřel. Měl miliardy, byl jedním z nejbohatších mužů v Německu, s nevlastním bratrem vlastnil pohádkový podíl v automobilce BMW, stal se miláčkem žen, oženil se, měl pět dcer. Ale…

„Jak se říká - staré hříchy mívají dlouhé stíny. Týká se to i hříchů rodičů, kterých se dopustili na svých dětech? Nevím. Ale Goebbels Haraldovi před svou sebevraždou také napsal. V jeho dopise je věta, která dle mého plně vystihuje zrůdnost tohoto manželského páru a zmiňovaný hřích: Pravděpodobně budeš jediný, kdo bude moci pokračovat v rodinné tradici. Co si z toho měl mladý muž odnést? Jen zmar, zoufalství a prázdno v duši,“ říká autor článku o rodině Goebbelsových na War History.

Jaký byl osud života a tragické smrti „Toho, který přežil?“

„Mazaný jako liška, autoritativní, přísný a pracovitý muž!“ Tak popisovali pamětníci osobnost Haraldova otce Günthera Quandta (1881-1954), který se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších a nejbohatších německých podnikatelů. Zprvu vlastnil malou textilní továrnu, kterou za první světové války převedl na sériové šití uniforem pro německou armádu, čímž objevil zlatý důl a zbohatl jako pověstný krésus.

Průmyslník Quandt chytře investoval vydělané peníze a záhy ovládal velké chemické i strojírenské závody. Patřila mu slavná zbrojovka Mauser a obří podíl držel také v továrně na baterie VARTA. Oženil se s líbeznou Antonií, která porodila chlapečky Hellmuta (1908-1927) a Herberta (1910-1982) a mohl si libovat: „Narodil jsem se na šťastné planetě! Mám krásnou ženu, zdravé syny, peníze… Co by se mohlo pokazit?“

A sotva si multimilionář pomyslel, jak mu všechno na světě vychází, jeho Antonie se stala obětí poválečné „metly“ celé Evropy - španělské chřipky. Než se nadál, ležela na márách a Güntherovi i s celým bohatstvím zbyly jen oči pro pláč. „Musíš se znovu oženit. Máš chlapce, potřebují matku,“ říkali Quandtovi přátelé a vodili truchlícího vdovce na různé večírky. Quandt sice protestoval, ale pak potkal svůj „osud“ - krásnou devatenáctiletou dívku jménem Johanna Maria Magdalena „Magda“ Ritschelová (1901-1945), kterou si vzal za ženu.

Magda záhy otěhotněla a 1. listopadu 1921 porodila v berlínské čtvrti Charlottenburg chlapce jménem Harald Friedrich Ludwig Quandt. Byl to tichý, citlivý chlapec, pro kterého byla matka středobodem vesmíru. Z otce měl strach a prožíval velice osamělé dětství - jeho bratři byli o hodně starší, měli své vlastní zájmy a Harald vyrůstal sice v luxusu, ale také v jakési prázdnotě. Možná proto se na Magdu tak moc upnul.

Ta mezitím chodila na večírky a svého muže náležitě „reprezentovala“. Milovala luxus a okázalost, což jí mohl Quandt vrchovatě dopřát. Tak si dopřávala. A jak to tak chodí, začalo ji pálit dobré bydlo. „Magda se nudila. Manžel jen pracoval, chodil do podniků, kontroloval zaměstnance a ji to nebavilo. Tak si našla náhradu. Měla pár aférek, potom si našla mladého milence jménem Walter Arndt,“ zmiňuje historik Udo Jacobs na fóru Reddit.

Rozhádaní manželé se k sobě začali chovat otřesně. Magda ječela, Quandt jí nadával, špehoval ji, ona jeho - a na jejich vzájemné a stále se stupňující hádky a odcizení se zděšeně díval malý Harald, který tím vším nesmírně trpěl. Toxická atmosféra u Quandtů vygradovala v roce 1927, kdy Güntherův syn Hellmuth v pouhých devatenácti letech zemřel na komplikace po operaci slepého střeva! Navíc se provalila Magdina aféra s Arndtem a ponížený a naštvaný Quandt ji vyhodil z domu.

Sám měl ale pomyslné máslo na hlavě - mazaná Magda totiž rychle sehnala důkazy o jeho nevěrách, sama podala žádost o rozvod a ze svazku odešla jako zajištěná dáma s luxusním bytem a tučným výživným! „Pravděpodobně kvůli Haraldovi spolu ale vycházeli velice slušně. Magda o svém bývalém manželovi mluvila jako o nejlepším příteli. A když se v roce 1931 vdávala za Josepha Goebbelse, svatba se konala na pozemku vlastněném Güntherem Quandtem. Za svědka jim šel Hitler,“ popisuje web Turtlegarage.

Po matčině svatbě zůstal Harald u otce, ale nesmírně se trápil. Stýskalo se mu po mámě. Quandt senior se snažil syna rozptýlit a podporoval ho ve všech jeho zálibách: Harald střílel, jezdil na koních, na kole i malém motocyklu, miloval rychlost, vodu, plachtění, plavání; hrál velice dobře na akordeon, sportoval a byl manuálně velice zručný. Ale sotva přijela Magda (nebo on k ní), na vše okamžitě zapomněl a nemohl se matky nabažit. Na jejich vzájemný vztah žárlil i Goebbels!

Ale Goebbels prý měl Haralda nesmírně rád. Nakolik to byla póza „kulhavého ďábla“, který chlapce využil jako nástroj propagandy, to už nevíme. Jisté ale je, že sotva se Magda stala onou „první dámou Třetí říše“, poprosila bývalého muže, aby mohl Harald bydlet s ní: „Má rád Helgu,“ ukázala na svou první dceru a v náručí chovala malou Hilde, „Josephovi říká Papi. Je u nás veselo. Co má tady? Nikdo s ním celé dny nepromluví,“ naléhala na Quandta, který chtě nechtě souhlasil a nadšený Harald se roku 1934 stěhoval ke Goebbelsovým.

A z blonďatého Haralda se rázem stal „Árijec roku“. „Existuje spousta fotografií Haralda v uniformě Hitlerjugend. Goebbels se s ním nechal fotit do novin, seděl na klíně i Hitlerovi, který mu říkal Čipera a zahrnoval ho přízní. Mezitím Magda rodila a Goebbels si začínal ty své románky,“ naráží Udo na to, že Joseph Goebbels byl sukničkářem na slovo vzatým a měl už tehdy za sebou například onu legendární aféru s Lídou Baarovou. Harald si ale dusna mezi otčímem a matkou nevšímal, protože se rád a dobrovolně staral o své maličké sourozence.

Magdě se postupně narodili Helga Susanna (1932–1945), Hildegard (1934–1945), Helmut Christian (1935–1945), Holdine (1937–1945), Hedwig (1938–1945) a Heidrun (1940–1945) - a Harald Quandt se stal milovaným starším bratrem. Vyrůstal ve silného a vysokého muže, takže když vypukla válka, bylo zcela jasné, jaké budou jeho další kroky - musel do armády. Na své vlastní přání narukoval k Luftwaffe a v hodnosti poručíka se zúčastnil bitvy o Krétu. V roce 1941 bojoval v Rusku i Itálii, byl několikrát zraněn a vždy se vracel zpět na frontu.

„I když nemusel. Jenže Harald chtěl pořád dokazovat, jaký je hrdina. Ta jeho nejistota, jistá submisivnost a podřízenost všem v okolí se na vojně změnila v urputnou snahu prosadit se za každou cenu. Do zajetí upadl v Itálii v roce 1944 a odtud jej internovali do tábora v Benghází v Libyi. Tam se s ostatními Němci dozvěděl o konci války, o Hitlerově smrti, o tom, že Berlín je v troskách. A potom i o té příšerné vraždě šesti dětí,“ popisuje Udo. Harald byl z tábora propuštěn v roce 1947 a jeho povaha se zcela změnila.

K otci domů se vrátil jako zlomený muž. Kdysi citlivé nitro Haralda Quandta zhrublo, byl neustále zamračený, zlý, cynický a bezohledný. Günther Quandt si proměny charakteru svého syna nevšímal - neměl čas, sám byl v problémech až po uši. Zjistilo se totiž, že si do své továrny za války „napůjčoval“ stovky židovských vězňů a dřel je z kůže jako levnou pracovní sílu. Byl dokonce zatčen. Novináři obléhali rodinné sídlo a žádali o vyjádření i Haralda, kterého se ptali jen na jedno: „Co říkáte na to, co provedla vaše matka svým dětem?“

„Quandt neposkytoval žádné rozhovory. Obrnil se mlčením. Přesto v kruhu přátel po pár skleničkách tiše vykládal, že by raději umřel. Zdálo se mu o nich, měl noční můry. Nemohl vůbec pochopit, jak to Magda a jeho Papi mohli udělat. Měl své sourozence v srdci až do smrti. Často přemýšlel, co by z nich mohlo být, kým by byli. Říkal: Všichni jsme jen jejich oběti. To, co je z nás teď, za to mohou jen oni. Tím myslel Hitlera, Himmlera, Goebbelse, matku… Harald si tyto své deprese kompenzoval četnými románky s děvčaty. Všude jich bylo plno, líbil se jim - tak je střídal jako ponožky,“ uvádí historik.

V roce 1954 zemřel Günther Quandt a Harald se svým polorodým starším bratrem Herbertem zdědili gigantické průmyslové impérium, zbrojovky i továrny na baterie VARTA. Bratři si obří majetek rozdělili rovným dílem – padesát na padesát. Herbert na konci padesátých let chytře nakoupil akcie a zachránil před krachem automobilku BMW. Harald tím pádem najednou vlastnil pohádkový podíl v BMW, v penězích se mohl koupat jako strýček Skrblík a z tichého válečného zajatce se rázem stal jeden z nejbohatších a nejvlivnějších magnátů v celém západním Německu.

Měl všechno - a přesto nic. Ženy mu říkaly „Smutný playboy“ - nemluvil, neusmál se, nežertoval. „Měl prázdné a smutné oči,“ říkala Haraldova manželka Inge Bandekow, kterou si vzal na začátku padesátých let. Byla to dcera firemního právníka, bázlivá a tichá mladá paní, která věděla, kde je její místo - doma. Porodila pět dcer a tolerovala svému muži úplně všechno. Ženy, luxusní auta, jachty, večírky a hlavně letadla. Harald Quandt byl létáním jako posedlý. A právě jeho největší záliba se mu stala osudnou.

V polovině šedesátých let, přesně 12. prosince 1965, měl Harald první strašlivou nehodu. Seděl tehdy na palubě svého soukromého tryskáče Learjet na letišti v Curychu a mířil do Nice. Letadlo ale start nezvládlo, ve dvousetkilometrové rychlosti prorazilo plot a roztříštilo se o silnici. Harald sice z trosek vylezl šokovaný, ale fyzicky naprosto nezraněný, zatímco jeho kopilot nehodu nepřežil. „Měl jste z pekla štěstí!“ říkali lékaři v Curychu, „Už do toho nelezte, nebo se zabijete!“ radili mu dobrácky, ale Harald Quandt se na ně prý podíval a zcela bezvýrazně řekl: „Tak ať!“

Tady je asi názorně vidět, že i když si můžete koupit všechno na světě, jedno za peníze nedostanete - štěstí a spokojenost. Harald byl zatrpklý a unavený životem. Jestli za to mohla minulost jeho rodičů, otřesný čin „milované“ Mutti nebo ho trápily výčitky svědomí? „Byl celkově apatický. Na žádné fotografii ani na televizních záběrech z doby těsně před smrtí se neusmívá. Jen se dívá do prázdna. Lidé mu šli raději z cesty,“ říká web fanoušků vozů BMW, kteří v diskusích rozebírají i životy Haralda a Herberta.

Ten Haraldův skončil v noci 22. září 1967. Milionář tehdy nastoupil ve Frankfurtu do svého luxusního dvoumotorového letadla typu Beechcraft King Air, aby odletěl na obchodní jednání do Nice - stejně jako v případě první nehody! Na palubě s ním seděl jeho osobní pilot, tři obchodní partneři a sekretářka. Nad severní Itálií, poblíž města Cuneo, se ale strhlo pekelné počasí, letadlo vletělo do prudké bouřky a stroj byl záhy neovladatelný.

Letadlo v plné rychlosti čelně narazilo do skalního masivu v italských Alpách a okamžitě explodovalo. Všech šest lidí na palubě v troskách stroje uhořelo. I Harald Quandt, kterému bylo pouhých 45 let. Z jeho těla skoro nic nezbylo a museli jej identifikovat podle zubních záznamů. Syn Magdy Goebbelsové je pochován po boku svého otce na Lesním hřbitově u města Bad Homburg vor der Höhe. Smrtí Haralda Quandta se uzavřela kapitola dětí Magdy Goebbelsové, která se na svém synovi provinila možná víc, než kdyby tehdy v bunkru otrávila kyanidem i jeho.

Zpracováno podle:

USHMM.com, Warhistoryonline.com, Fandom, Namuwiki, Harald Quandt, Svět ženy, Genee.org, Hospodářské noviny, Turtlegarage.com, Dokument YouTube, Dirkdeklein.de, Reddit, Magda Goebbels, Günther Quandt, Herbert Quandt, Wsws.com, Goebbels Children, Find a Grave, Baaa-acro.com, diskuse Quora, Reddit, Facebook, Fandom, fanouškovská fóra