Skočil za ní do hrobu. Stalin u rakve své ženy brečel jako malé dítě, jeho žal ukazuje slavná fotka

25. listopadu 1907 v devět hodin ráno se v chrámu svatého Davida v gruzínském Tbilisi sešla malá společnost zarmoucených lidí. Muži i ženy se sklopenými hlavami stáli u otevřené rakve, v níž leželo tělo krásné mladé ženy, dvaadvacetileté Jekatěriny „Kato“ Svanidze. Nebožku přišla vyprovodit na poslední cestu i její matka Sepora: „Taková tragédie, tak rychlé! Co si jen bez ní počneme!“ plakala paní a chovala v náručí osmiměsíčního vnoučka Jakova. Vše bylo hrozně smutné, mladá matka ležela ve své umrlčí schráně jako pokosený květ, a všichni shromáždění ji upřímně oplakávali.

Nad všemi zarmoucenými truchlícími ale vyčníval zarostlý muž, se kterým lomcovalo naprosté zoufalství. Držel se okraje rakve, občas se mrtvé dotkl, vzal její hlavu do dlaní, zavzlykal a ostatní se na něj dívali až znepokojeně: „Není divu, že tak vyvádí. Vždyť ji tolik miloval,“ šeptali si mezi sebou smuteční hosté a dívali se na sedmadvacetiletého vdovce, který skonu své životní lásky nemohl ani uvěřit. Vždyť spolu byli jen šestnáct měsců! Mají malého syna! A teď tohle… Muž si rukama přikryl oči a bolestně zavyl.

„No tak! Už ji nezvedneš. Buď silný!“ poplácal svého kamaráda po menševik Josif Iremašvili po ruce. Vdovec ale Josifovu ruku zuřivě zahodil, přitiskl si dlaň na srdce a chraptivým hlasem zvolal: „Toto stvoření obměkčilo mé kamenné srdce. Zemřela a s ní zemřely i mé poslední vřelé city, které jsem choval k lidstvu. Všechno je tu tak pusté, tak nepopsatelně pusté…“ A tato hojně citovaná slova čerstvě ovdovělého pána lidem i v dnešní době nějak nejdou z hlavy.

„Tohle že řekl? On byl zamilovaný? On měl někdy někoho rád? To musí být nějaká hloupost, ne?“ ptají se dodnes mnozí čtenáři, kteří listují v životopisech zřejmě nejkrvavějšího diktátora moderní historie. Onen podmračený plačící muž, který se od své mrtvé manželky odmítal hnout, totiž nebyl nikdo jiný než sám „velký“ Josif Vissarionovič Stalin! Tehdy ještě Džugašvili, abychom byli přesní. Nebo Koba. Nebo také Soso, což je mazlivá zdrobnělina jeho křestního jména, které tak ráda používala jeho životní láska, jak on sám opravdu překrásnou Kato nazýval.

Je to zvláštní představa, že? Stalin a tragická lovestory, osudová láska až za hrob, erotika, vášnivý vztah plný sexu - to prostě nejde k sobě! A přece i neblaze proslulý diktátor byl svého času poblázněný jako studentík a smrt jeho manželky v něm „něco“ zlomila. Nebo spíš potlačila. Lidskost. „Říká se, že právě tragédie Kato stvořila stvůru. Monstrum, jímž generalissimus byl. On sám to přiznal. Okoralo jeho srdce, zatvrdil se, veškeré city si jednoduše zakázal. Byl opravdu zasažený, naštvaný, celé roky vzteklý. Žehral na lidstvo, na svět. Kdo mu vzal jeho lásku? Proč? Jak je to možné?“ říkal i slavný americký historik Stephen Kotkin.

Stalin se z odchodu Kato skutečně nikdy nevzpamatoval. Vyprávěl o ní i své dceři Světlaně: „Byla tak sladká a krásná. Rozveselila moje srdce, v její blízkosti jsem roztál,“ vykládal pohnutě Stalin. Jestli se ale Světlaně zmínil i o tom, jaký cirkus předvedl na Katině pohřbu, to nevíme, ale byla to síla, jak se tak říká! Pláčem nad rakví, u které vznikla ona velice slavná fotografie zlomeného Stalina, to totiž ani zdaleka neskončilo - nejprve se chtěl zastřelit, pak skákal do hrobu, a sotva ho vylovili z jámy, musel utíkat pro změnu před carskou policií, jejíž příslušníci ho chtěli sebrat rovnou na pohřbu.

A o pár let později nechal tento zoufalý zamilovaný muž už coby všemocný vládce Sovětského svazu jedním škrtem pera odsoudit k smrti celou rodinu své milované Kato - a spolu s nimi i miliony dalších. Je to opravdu neuvěřitelná ironie osudu.

Jaký byl příběh vášnivé a krátké lásky Kato a budoucího sovětského diktátora?

Jekatěrina „Kato“ Svanidze (gruzínsky კატო სვანიძე) se narodila 2. dubna 1885 v malé gruzínské vesnici Baji v oblasti Racha (součást Ruské říše) do rodiny zchudlých drobných šlechticů Svimona a Sepory. Kato měla dvě sestry: Alexandru (Sašiko), Marii (Mariko) a bratra Alexandra (Aljošu). Sourozenci Svanidzeovi se velice milovali. Sestry bez sebe nedaly ani ránu, společně se učily šít a byly tak šikovné, že jejich učitelka ručních prací přemluvila Seporu, aby je nenechávala v chudé vesnici, ale zkusila je poslat „na lepší“.

Sepora váhala. „Pustit v téhle době bez ochrany tři samotná děvčata do Tbilisi (tehdy Tiflis), to přece nemyslíte vážně!“ kárala dcery. Ale za sestřičky se zaručil Aljoša: „Já na ně dám pozor. Nesmíme jim bránit. Jsou šikovné, tady je nic dobrého nečeká. Třeba si vydělají nějaké peníze a pomohou vám. Mám tam spoustu známých,“ řekl podnikavý mladík, který už tehdy inklinoval k bolševismu, stával se radikálem a také to byl jeden z nejlepších přátel mladého „chuligána“ Džugašviliho!

Rodiče nakonec chtě nechtě souhlasili a Sašiko, Mariko i Kato se přestěhovaly do Tbilisi za Aljošou, kde všichni společně žili v domě poblíž tehdejšího náměstí Erivan. A klapalo jim to! Ukázalo se totiž, že holky jsou nesmírně šikovné švadleny. Měly precizní techniku i bohatou fantazii, byly důkladné, přesné a spolehlivé, takže není divu, že si brzy získaly i velice bohaté zákaznice. Nakonec se trojice dostala do prestižního ateliéru francouzské krejčové madame Hervieu, kde dívky Svanidzeovy šily pro manželky generálů a vojenských důstojníků.

A protože tento ateliér navštěvovala tehdejší společenská smetánka, carská policie, která pásla po revolucionářích, politických radikálech, teroristech i bolševicích, neměla důvod sestry podezřívat z něčeho nekalého. „Nějaké venkovanky. Ty necháme být. Určitě jsou na nějakou špionáž moc hloupé. Nebudeme s nimi ztrácet čas,“ mohli usoudit příslušníci obávané Ochrany a nezajímali se proto ani o jejich dům. Ten se ale postupem doby stal hotovou klubovnou všech „podvratných živlů“, které Aljoša „tahal“ domů, aby je schovával, poskytoval jim jídlo i oblečení a pomáhal jim k útěku.

Samotná Kato byla také velice angažovaná - organizovala pro bolševiky sbírky a pomáhala ošetřovat zraněné revolucionáře. Celé hodiny četla, vzdělávala se, a když se Sašiko provdala za bolševika Micheila Monaselidzeho, povzdychla si: „Tak, jedna sestřička je pod čepcem. K čemu mi to všechno je!“ odhodila knihy a div si nezoufala: „Já chci také muže!“ říkala Aljošovi, který v roce 1905 nevědomky zpečetil sestřin osud a „šoupl“ jí do cesty svého kamaráda Josifa Džugašviliho, tehdy známého pod bojovým jménem Koba, který žil v hluboké ilegalitě a carská policie po něm pásla jako slepice po… Však víte po čem.

Když se Stalin poprvé setkal s Kato, nemohl z krásné dívky spustit oči. Ostatně ona z něj také ne. Nechala se slyšet, že má uhrančivé oči a doslova visela na jeho rtech, když v úzkém kruhu svých přátel hřímal o nutnosti pádu carského režimu. Stalin pak zjistil, že se mu ta jemná a křehká bytost, která navíc byla hluboce věřící, líbí čím dál víc. Netrvalo dlouho a Koba přiznal Aljošovi, že se do jeho sestry zamiloval. A když s Kato začal sexuálně žít, byl úplně bez sebe. Podle jeho soudruhů ji neustále líbal, objímal a různě muchloval i před svědky. Zkrátka se jí nemohl nabažit.

„Její kouzlo osobnosti muselo být velice silné. Byla překrásná, to ano, ale také inteligentní, laskavá a šarmantní. Dnes bychom řekli sexy. Měla krásnou postavu, oduševnělou tvář a ladné pohyby. Stalin se do ní zamiloval a ona v něm viděla div ne poloboha,“ říká článek v History Time. V létě roku 1906 začalo být Kato nevolno od žaludku. Hluboce věřící žena, která ale spala se svým milencem před svatbou, což byl těžký hřích, málem padla do mdlob. Aby tak… „Nevíme, jestli o těhotenství skutečně věděla, jestli to nebylo spíše jen tušení. Faktem je, že následoval sňatek. Byli zamilovaní. Zřejmě by se vzali stejně, těhotenství by v tom roli nehrálo,“ myslí si Kotkin.

Sotva Kato naznačila Stalinovi, že zřejmě bude mít potomka, ihned ji požádal o ruku. Jenže ona trvala na církevním sňatku. „Ať je to jak chce, já věřím v Boha a nepůjdu do manželství bez požehnání. Jinak si tě nevezmu a zůstanu tak,“ oznámila Stalinovi Jekatěrina. „Jak hluboce ji musel milovat, to ukazuje i fakt, že on sám jako naprostý ateista, který pohrdal náboženstvím, Bohem a vírou, s tímto souhlasil. A navíc žil v ilegalitě, měl doklady na jméno Galiašvili, bylo tedy těžké najít kněze, co by tento zvláštní pár oddal. Nakonec Katin švagr přemluvil otce Kitu Tchinvaleliho. Ovšem pod podmínkou, že svatba bude naprosto tajná,“ uvádí dokument o Kato Svanidze.

Svatba se konala 16. července 1906 kolem druhé hodiny ranní v chrámu svatého Davida v Tbilisi. Následovala skromná hostina pro deset lidí, kde jako tamada, tedy vůdce oslavy, vystoupil bolševický mentor Micheil Cchsakaja, což byl Stalinův „revoluční“ učitel. Stalin se tak bál prozrazení (a možná i nesouhlasu a hněvu), že na prapodivnou veselku nepozval ani svou matku Keke. Nevěsta ale zářila štěstím, konečně byla také pod čepcem a navíc už zcela jistě věděla, že nosí pod srdcem Stalinovo dítě.

Štěstí nesourodého páru ale netrvalo dlouho. V listopadu roku 1906 přivedli Aljošovi přátelé do domu jistého bolševika, který se označoval za tajnou spojku z Moskvy. Kato pokrčila rameny, muže ubytovala, ukázala mu postel, prala mu prádlo… Jenže onen chlap nebyl žádnou spojkou, natož tajnou - byl to dvojitý carský agent. Kato byla okamžitě zatčena a se svým bratrancem Spiridonem Dvalim putovala do kriminálu. A Stalin nemohl vůbec nic dělat. „Zoufal si. Snažil se podplatit, na koho přišel, ale neměl nic, navíc byl hledanou osobou. Bál se, že těhotnou Kato popraví, protože Spiridon dostal za výrobu bomb trest smrti,“ uvádí web Russian7.

Mladá žena ve čtvrtém měsíci těhotenství strávila v krutém vězení šest dlouhých týdnů. Zachránily ji až bohaté paničky carských důstojníků, které milovaly její šití: „Ať ji pustí. Zařiď to, rozpáral se mi šev a zde potřebuji našít kytičku. Nikdo to neudělá podle mého přání. Jen ta husička Svanidze!“ mohla blazeovaně přikázat svému manželovi nějaká madam, a Kato byla venku! Domů se ale vrátit nemohla, protože ji chtěli mít pod dohledem. Navíc byla zbědovaná a hubená, kašlala a bylo jí neustále špatně. Ubytovali ji tudíž přímo v domě policejního šéfa, kam za ní přestrojený Stalin lezl oknem jako uličník na tajná noční dostaveníčka plná vášnivého sexu!

Na začátku roku 1907 Kato vypršel úřední dohled. Policejní šéf ji propustil domů do Tbilisi, kde 18. března 1907 začala rodit. Byl u ní Stalin i jeho matka Keke. „Stalin asistoval při porodu. Držel ji v náručí, chlácholil, zatímco Keke snaše pomáhala. Pak vidíte ty portréty diktátora Stalina, který má na rukou krev milionů lidí a říkáte si: On že se bál o život syna a manželky? V kontextu s tím, co se z něj stalo, čím byl a že toho chlapce později poslal na smrt, se nutně musíte ptát: Co se to s ním sakra stalo?“ píše diskutující na Redditu pod opravdu zvláštní fotkou otevřené rakve, kde Stalin v hlubokém pohnutí civí do tváře své mrtvé lásky!

Novopečení rodiče přivítali na svět synka Jakova a neměli ani tušení, že se nad půvabnou hlavou šťastné Kato zatahují mračna. Stalin totiž v červnu roku 1907 zorganizoval onu „legendární“ bankovní loupež na tbiliském náměstí Erivan, při které bolševici bombami zmasakrovali desítky lidí, aby ukradli peníze pro Lenina. Hned poté musela celá rodina narychlo sbalit sotva tříměsíční miminko a prchnout do ázerbájdžánského Baku, kde si pronajali nuzný dům na poloostrově Bailov přímo u moře, přičemž Stalin „dělal revoluci“, byl neustále pryč, pořád před někým prchal - a s Kato to začalo jít z kopce.

Zhubla, zbledla, trápila se; neuměla jazyk, nikoho v Baku neznala a trpěla samotou. Drsné klima, chudoba a neustálý strach o manželův život jí zničily zdraví. Rodina ji sice zvala zpět do mírného podnebí v oblasti Racha, ale Kato odmítla muže opustit. Kašlala, chřadla a občas měla chrlení krve. V říjnu 1907 se její stav zhoršil natolik, že ji vyděšený Stalin odvezl zpět do Tbilisi. „Během této cesty zřejmě Kato vypila znečištěnou vodu a onemocněla tyfem, k němuž se přidalo silné střevní krvácení. Existují ale různé teorie o příčině její smrti. Tuberkulóza, ve hře byla i otrava, a přímo se nabízí, že jí Stalin sám podal osudný pohár vody. Nepřímo tedy mohl zavinit její skon a vyčítal si to až do konce života,“ domnívají se historici v dokumentech o Stalinově první ženě.

Ta zemřela 22. listopadu 1907 ve věku 22 let. Stalin ji držel v náručí. V posledních vteřinách života dle beletristického zpracování této scény chroptěla a říkala manželovi: „Neopouštěj mě, buď u mě, drž mě a nepouštěj!“ Sotva Kato Svanidze vydechla naposledy, Stalinovi přeskočilo v hlavě. Odmítl se od mrtvoly hnout a Katiny sestry jej musely odtáhnout, aby ji mohly omýt a obléct do rakve. Došlo i k jakési tahanici o jeho pistoli: „Soudruzi mu museli odejmout zbraň, tak rozhodnutý byl se vším skoncovat! Vzlykal, že ji (Kato) nedokázal udělat šťastnou, že zemřela kvůli němu,“ vyprávěl další Stalinův spolubojovník, bolševický radikál Giorgi Elisabedašvili.

Během příprav pohřbu Stalina hlídali, aby se neoběsil, a když se smuteční hosté shromáždili ve stejném kostele, kde se před pouhými šestnácti měsíci brali, vznikla ona zvláštní fotografie, která smutného Stalina, na jehož tváři je vidět opravdu bezbřehé zoufalství, navždy zmrazila v čase. U mrtvé Kato stojí matka, otec, Sašiko, Mariko, Aljoša a Stalin, který se po vyřknutí oněch „památných“ slov o zkamenělém srdci zhroutil na zem. „Museli ho vzít mezi sebe a vést s průvodem na hřbitov v tbiliské čtvrti Kukia. Tam ho neuhlídali. Skákal za Kato do hrobu, drásal si vlasy a tváře a vyváděl tak moc, až se na něj jeho spolubojovníci zmateně dívali,“ popisuje ruská Wikipedie.

„Uvědomil jsem si, kolika věcí v životě jsem si nevážil. Dokud byla moje žena naživu, byly chvíle, kdy jsem se v noci nevracel domů. Řekl jsem jí, že když odcházím, ať nemá strach a jde spát. Ale věděl jsem, že až přijdu domů, bude tam sedět. Čekala vždy celé noci. Na mě. A teď nečeká nikdo, jsem sám a všechno je pryč. A kde? Proč se to stalo?“ ptal se svého přítele Stalin asi měsíc po pohřbu, který ale skončil poměrně groteskní fraškou - sotva se totiž vdovec jakž takž vzpamatoval, ukázal Elisabedašvili k hřbitovní bráně a sykl: „Kobo! Jdou po tobě!“

Stalin spatřil členy carské tajné policie Ochrana, která si pro obávaného radikála dokráčela přímo na hřbitov. Stalin nemohl čekat, až zakopají hrob - rozběhl se, kličkoval mezi náhrobky jako zajíc, jedním skokem přeskočil hřbitovní zeď a zmizel v přilehlých uličkách čtvrti Kukia, aniž by se k rodině své ženy vrátil nebo se alespoň snažil zjistit, co je s malým Jakovem. O chlapce pečovala babička Sepora Svanidze celých dlouhých čtrnáct let, zatímco Stalin se plně oddal revoluci. Když se v roce 1921 chlapec konečně přestěhoval za otcem do Moskvy, čekalo ho peklo. Mluvil jen gruzínsky, rusky neuměl a Stalin, nyní již mocný muž, se k němu choval s otevřeným odporem a krutostí.

Hrůznost Stalinovy povahy se nejvíce ukázala za druhé světové války, kdy Jakov Džugašvili padl do německého zajetí a nacisté nabídli jeho výměnu za polního maršála Pauluse. Stalin to smetl ze stolu se slovy: „Neměním vojáka za maršála“ a svého syna nechal umřít v Sachsenhausenu. Děsivý konec také čekal snad všechny, kteří mu v mládí obrazně řečeno kryli záda: ve třicátých letech, během krvavého šílenství Velké čistky, si všemocný vládce Kremlu vzpomněl i na své staré příbuzné z Tbilisi. Katina sestra Mariko byla zatčena jako první a na Stalinův přímý rozkaz popravena.

Před popravčí četou stanul i Aljoša. Stalin svému bývalému švagrovi sice velkomyslně nabídl život výměnou za přiznání, že je to německý špion, to ale Aljoša odmítl. „Podívejte se na něj, jak je pyšný. Nechce se přiznat!“ zavrtěl hlavou Stalin - a škrt! Podepsal rozsudek smrti nad ním i jeho manželkou, slavnou operní pěvkyní Marií. Téměř celá rodina, která kdysi zamilovanému Stalinovi zachránila život a vychovala mu syna, byla zničena.

Co říct závěrem? Že i bestiální sovětský diktátor mohl být člověkem z masa a kostí, se všemi touhami, vášní a zamilovaností? Opravdu ho Katina smrt změnila na cynické monstrum? Nebo už to měl v sobě od narození a temná stránka jeho duše, která z něj udělala největšího masového vraha dějin (což se říká), jen tiše čekala na svou pravou chvíli?

***V textu záměrně používám zažité jméno Stalin, ač se mu tak ještě neříkalo.

Zpracováno podle:

Stephen Kotkin, Hindustan Times, კატო სვანიძე, BBC, Kato Svanidze, Сванидзе, Екатерина Семёновна (2), History.com, Reddit, Dotyk, Dokument YouTube (2), Autorskeseperky.com, Kotkin Podcast, Jacobin.com, Russian7.ru, Mladý Stalin, autor Simon Montefiore, Geneanet.org, Jakov Džugašvili, dokumenty o Stalinovi, Jakovovi, časopis Epocha, 100+1, Diskuse Facebook, Reddit, Quora, Facebook