Článek
Když se dnes mluví o první světové válce, většina lidí automaticky spojuje její konec s Versailleskou smlouvou, reparacemi, hospodářskou krizí a nakonec i nástupem Adolfa Hitlera. Jenže dějiny mohly vypadat úplně jinak. Na jaře roku 1918 nebylo německé vítězství vůbec nemožné. Rusko už válku opustilo podpisem Brestlitevského míru a Německo přesunulo statisíce vojáků na západní frontu. Pokud by jarní ofenziva uspěla nebo pokud by se Spojené státy zapojily do bojů později, Evropa mohla vstoupit do zcela jiné éry.
Ekonomická sféra pod německým vlivem
Největší změnou by bylo, že by nikdy nevzniklo Versailleské uspořádání. Německo by nebylo nuceno přijmout válečnou vinu, platit reparace ani drasticky omezit svou armádu. Místo poražené země by se stalo dominantní evropskou mocností, která by určovala pravidla poválečného kontinentu. Německé vedení už během války připravovalo plány známé jako Septemberprogramm, podle nichž chtělo vytvořit rozsáhlou ekonomickou sféru pod svým vlivem. Belgie by se pravděpodobně proměnila v německý protektorát nebo satelitní stát, Francie by přišla o část průmyslových oblastí a musela by zaplatit vysoké odškodnění.
Obrovské změny by nastaly také na východě Evropy. Brestlitevská smlouva už v roce 1918 připravila Rusko o Ukrajinu, Pobaltí, část Polska i Běloruska. Německé vítězství by zřejmě znamenalo zachování těchto nových států pod německým vlivem. Berlín by získal přístup k obilí, surovinám i novým odbytištím, což bylo jedním z hlavních strategických cílů německého vedení. Bolševická revoluce by se navíc mohla ocitnout v mnohem složitější situaci, protože by přišla o značnou část hospodářsky nejvýznamnějších oblastí.
Je velká otázka, jestli by Tomáš Garrigue Masaryk a další dostali šanci vytvořit nový stát
Svět bez Československa?
Velkou otázkou zůstává osud Rakouska-Uherska. Dá se předpokládat, že ani německé vítězství by mnohonárodnostní monarchii dlouhodobě nezachránilo. Národnostní rozpory byly už před válkou příliš hluboké. Je však možné, že rozpad říše by probíhal pomaleji a za výrazně odlišných podmínek než po roce 1918.
Pro české země by takový vývoj znamenal zásadní zlom. Československo by s velkou pravděpodobností nikdy nevzniklo, protože jeho vznik byl úzce spojen s porážkou Rakouska-Uherska a Německa. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš i Milan Rastislav Štefánik stavěli svou zahraniční akci právě na podpoře Dohody. Pokud by centrální mocnosti zvítězily, jejich plán na samostatný československý stát by téměř jistě ztroskotal. Češi by zřejmě ještě dlouhá léta zůstali součástí habsburské monarchie nebo její pozdější přeměněné podoby, která by existovala pod silným vlivem vítězného Německa.
Jak by to bylo s druhou světovou válkou?
Ještě zajímavější je otázka druhé světové války. Bez Versailleské smlouvy by Německo nezažilo ponížení, které později využili nacionalisté a nacisté. Neexistovala by legenda o „bodnutí do zad“, podle níž německá armáda nebyla poražena na bojišti, ale zrazena politiky. Tento mýtus sehrál významnou roli při radikalizaci společnosti během Výmarské republiky. To ale automaticky neznamená, že by druhá světová válka nikdy nevypukla. Spíše by měla jinou podobu, jiné aktéry a jiné příčiny.
Nelze totiž vyloučit ani opačný scénář. Sebevědomé a vojensky dominantní Německo mohlo po vítězství usilovat o další rozšiřování svého vlivu, což by dříve či později narazilo na zájmy Velké Británie, Ruska nebo Spojených států. Místo druhé světové války v podobě, jak ji známe, by tak mohl vypuknout jiný rozsáhlý konflikt mezi velmocemi. Historici proto upozorňují, že německé vítězství by svět automaticky neučinilo mírumilovnějším – spíše by jen změnilo rozložení sil a důvody, kvůli nimž by se v budoucnu znovu bojovalo.
Adolf Hitler by se možná nikdy nedostal k moci
Více německých kolonií
Evropa by se zároveň pravděpodobně vyvíjela mnohem více pod německým hospodářským vedením. Německo už před rokem 1914 představovalo nejsilnější průmyslovou ekonomiku kontinentální Evropy a vítězství by jeho postavení ještě posílilo. Mohlo by vzniknout rozsáhlé hospodářské uskupení ovládané Berlínem, které by připomínalo pozdější evropskou integraci, ovšem pod hegemonií jediné velmoci.
Významně jinak by se vyvíjely také koloniální říše. Britské impérium by sice pravděpodobně přežilo, ale bylo by nuceno přijmout německou převahu na evropském kontinentu. Francie by přišla o část svého vlivu a Německo by se pokusilo obnovit nebo rozšířit své kolonie v Africe a Tichomoří. Spojené státy by možná zůstaly významnou ekonomickou silou, jejich politický vliv na Evropu by však byl výrazně menší.
Rivalita velmocí by nezmizela
Ani vítězné Německo by ale nemělo vyhráno navždy. Správa rozsáhlé sféry vlivu by byla mimořádně nákladná a vyvolávala by odpor poražených států. Francie by se pravděpodobně snažila o odvetu stejně jako Německo po roce 1919. Rusko by usilovalo o návrat ztracených území a Británie by jen těžko přijímala dlouhodobou německou dominanci na kontinentě. Evropa by se tak mohla ocitnout v nových mocenských konfliktech, jen s opačně rozdanými kartami.
Je tedy třeba jasně upozornit na to, že alternativní dějiny nelze chápat jako jistou předpověď. Německé vítězství by sice odstranilo Versailleský systém a patrně i podmínky, které usnadnily nástup nacismu, ale nezmizela by rivalita velmocí, nacionalismus ani soupeření o ekonomický vliv. Dějiny by se nezastavily – jen by se vydaly úplně jiným směrem.
Časová osa alternativního scénáře
- 1914 – vypuknutí první světové války.
- Březen 1918 – Brestlitevská smlouva dává Německu převahu na východě.
- Jaro 1918 – německá ofenziva na západní frontě představuje poslední šanci na vítězství.
- Listopad 1918 – ve skutečných dějinách Německo kapitulovalo.
- 1919 – Versailleská smlouva zásadně mění mapu Evropy.
- Alternativní scénář – při německém vítězství Versailles nevzniká, Berlín se stává dominantní evropskou mocností a poválečné uspořádání se řídí německými podmínkami.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/commentisfree/2013/dec/25/if-germans-won-first-world-war
