Článek
Stačilo, aby někdo naplánoval odjezd vlaku, spočítal lidi a zajistil, že všechno proběhne podle rozpisu. Hermann Höfle byl jedním z těch, kteří se starali o to, aby vlaky smrti dorazily včas a měl je kdo „odbavit“. Pro Adolfa Hitlera tak byl naprosto klíčový, protože židovská otázka byla v jeho zvrácené ideologii jednou z nejpodstatnějších. Přitom dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že se z Höfleho stane důležité kolečko v nacistickém mechanismu. Pocházel ze Slacburku, před vstupem do SS tam pracoval jako automechanik, provozoval také taxislužbu.
Rozhodoval o životě a smrti
S nacisty se spojil právě v Rakousku. Po zákazu NSDAP se zapojil do její ilegální činnosti a kvůli tomu se dostal i do vězení. Po anšlusu Rakouska už jeho kariéra nabírala úplně jiný směr. Už jako člen SS se dostal do okupovaného Polska. A ve skupině Odila Globocnika postupně vytvořil aparát připravující jednu z největších nacistických vražedných operací.
Höfle dostal na starost deportace. Na papíře to znělo skoro úřednicky. Jenže tady se rozhodovalo o tom, kolik lidí opustí ghetto, kdy přijede vlak a kam zamíří. Z Varšavy, Lublinu a dalších míst odjížděly transporty do Belzce, Sobiboru a Treblinky. Lidé přitom často ani nevěděli, kam jedou. Nacisté záměrně pracovali s představou přesídlení nebo pracovního nasazení. Ve skutečnosti velká část deportovaných zamířila přímo na smrt.
Adolf Hitler potřeboval lidi, jako byl Hermann Höfle
Nesmírně složitá logistika
Höfle nebyl velitelem Treblinky, neřídil plynové komory a nebyl ani mužem, který by stál každý den na nástupišti. Jeho práce byla jinde. Měl zajistit, aby se jednotlivé části celého systému nezasekly. A v tom byl nesmírně cenný a důležitý.
V létě 1942 začaly masové deportace z varšavského ghetta, když byly desítky tisíc lidí vytrženi ze svých životů, odvlečeni z domovů a poslání směr Treblinka. Vše bylo organizačně nesmírně složité. Ať už jde o železnici, časy odjezdů i příjezdů, přebrání „nákladu“ atd.
Höfle patřil mezi ty, kdo tento mechanismus drželi pohromadě. A nacisté si vedli přesné záznamy. Jeden z nejznámějších dokumentů spojených s Höflem je telegram z ledna 1943. Odeslal ho z Lublinu a shrnoval v něm výsledky deportací za rok 1942 a v dokumentu se objevují zkratky jednotlivých míst a čísla. Celkem 1 274 166 deportovaných.
Spolupráce s Adolfem Eichmannem
Telegram je cenný hlavně proto, že nevznikl až po válce, ale přímo v době, kdy deportace probíhaly. Höfle v něm jednoduše shrnul výsledky své práce. Je ale důležité nepoužívat číslo 1 274 166 jako počet lidí zavražděných přímo v Belzci, Sobiboru a Treblince. Telegram zachycuje počty deportovaných nebo příchozích do jednotlivých míst a zahrnuje také Majdanek, kde část vězňů nebyla určena k okamžitému zavraždění. Nic to nemění na hrůznosti tohoto čísla ani práce, kteoru Höfle dělal.
On navíc neřešil jen transporty z Varšavy. Organizoval deportace i z dalších ghett a patřil k důležitým lidem v Globocnikově lublinském aparátu. Historik Stephan Lehnstaedt uvádí, že při organizaci transportů spolupracoval také s Adolfem Eichmannem. Jeho úkolem bylo mimo jiné zajistit, aby lidé z okupovaných území mířili do vyhlazovacích nebo pracovních táborů podle nacistických plánů.
Ani konec operace Reinhard pro Höflea neznamenal konec služby SS. V listopadu 1943 se podílel na akci Erntefest v lublinském distriktu, při níž nacisté během dvou dnů postříleli desetitisíce židovských vězňů. Potom Höfle odešel do Sachsenhausenu a později dostal další úkoly v rámci SS. Později působil také v Sachsenhausenu a v Řecku.
Bez lidí jako Höfle by systém nefungoval
Pak přišel konec války a s ním období, kdy se řada nacistických pachatelů snažila zmizet mezi běžnými lidmi. Höfle se nějaký čas držel mimo pozornost. Pracoval jako automechanik a podařilo se mu vyhnout soudu bezprostředně po válce. Jenže minulost se k němu vrátila, když byl v roce 1962 zatčen v Rakousku. Soud už ale nestihl. Hermann Höfle 21. srpna téhož roku spáchal ve vídeňské věznici sebevraždu. Bylo mu 51 let.
Oproti Globocnikovi, Wirthovi nebo jiným známějším postavám nacistického aparátu působí Höfleho jméno na první pohled skoro nenápadně. Neměl „vlastní“ vyhlazovací tábor a jeho fotografie nepatří k těm, které zná každý. Jenže bez lidí jako on by celý systém fungoval jen těžko.
Někdo musel zajistit vlak. Někdo musel určit termín. Někdo musel vědět, kolik lidí se má přepravit a kam. A někdo nakonec zapsal číslo do hlášení. Hermann Höfle byl jedním z těchto mužů. Jeho práce vypadala z velké části jako administrativa, jenže v tomto případě administrativa rozhodovala o tom, kdo odjede, kam odjede a jestli se ještě někdy vrátí.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.derstandard.at/consent/tcf/story/3000000312982/der-holocaust-in-zahlen-das-hoefle-telegramm
https://amp.dw.com/ro/cu-80-de-ani-%C3%AEn-urm%C4%83-%C3%AEnceputul-plin-de-cruzime-al-holocaustului/a-62564189
https://www.sn.at/panorama/wissen/der-salzburger-der-hitler-half-art-361475
https://www.jhi.pl/artykuly/11-stycznia-1943-hermann-hofle-telegram-operacja-reinhard%2C4789
https://www.juedische-allgemeine.de/juedische-welt/umsiedlung-in-den-tod/
https://www.holocausthistoricalsociety.org.uk/contents/aktionreinhardt/hermannhofle.html
https://www.nationalarchives.gov.uk/education/resources/holocaust/hoefle-telegram/
https://www.zeit.de/2002/03/_zusammen_1274166/komplettansicht
