Článek
USA a Německo
Většina knih i dokumentů o druhé světové válce suše konstatuje, že japonský útok na Pearl Harbor zatáhl Spojené státy americké do druhé světové války. Je to myšleno obecně, tedy i do války proti Německu. Jen málokoho přitom ale napadne, že to vůbec nebylo tak přirozené a automatické, jak se z dnešního pohledu zdá.
Je naopak docela známé, že ve Spojených státech existoval před prosincem 1941 velký odpor vůči zapojení USA do války v zámoří. Politika izolacionismu vítězila a prezident Roosevelt měl velmi omezený manévrovací prostor. Sám si sice uvědomoval, jakou civilizační hrozbu představuje případné vítězství nacistického Německa v Evropě i to, že se s ní Spojené státy budou muset dříve či později střetnout. Stejný pohled mimochodem sdílel i náčelník generálního štábu George Marshall.
Maximum, kterého mohli dosáhnout, bylo ale prosazení zákona o „půjčce a pronájmu“. V souvislosti s Německem stojí za zmínku trochu opomíjené ale nesmírně důležité datum 4. prosince 1941. Novináři totiž získali detaily tajného armádního plánu „Rainbow 5“, který počítal s mobilizací 10 milionů mužů a invazí do Evropy.
Ve společnosti i mezi politiky to vyvolalo doslova šok. Roosevelt před volbami, v nichž se stal potřetí prezidentem, sliboval, že udělá vše proto, aby Ameriku uchránil před válkou v Evropě. Začala se rozvíjet velká politická krize, události ale nabraly brzy rychlý spád a aféra se stala bezpředmětnou. Přesto ale plán „Rainbow 5“ jistou roli pravděpodobně sehrál.
Spojené státy sehrály ve válce s Německem extrémně významnou roli. Jak se ale do války vlastně dostaly?
Den hanby
Dne 7. prosince 1941 zaútočila japonská letadla na Pearl Harbor a o den později pronesl prezident Roosevelt svůj slavný projev, v němž poprvé použil výraz „Den hanby“ a vyzval Kongres k vyhlášení války Japonsku, k čemuž posléze také došlo. Když si ale tento projev přečtete, o Německu tam nenajdete ani slovo.
Nebyla to náhoda, Roosevelt věděl, že schválení válečného stavu s Japonskem je formalita, s Německem by to ale bylo mnohem těžší. Několik kongresmanů mu otevřeně řeklo, že pokud se pokusí vyvolat hlasování i o vstupu do války s Německem, budou hlasovat proti a takový návrh nemá šanci na to projít.
Veřejnost tento přístup ve velkém sdílela. Válku s Německem chápala jako boj za britské či ruské zájmy bez přímého benefitu pro USA. To nebyla tak úplně pravda, jenže komplexní podstatu systému mezinárodních vztahů a potenciální strašlivé dopady německého vítězství chápala jen menšina lidí. Každopádně o válce s Německem mluvil po Pearl Harboru poprvé 9. prosince 1941 v rozhlasovém pořadu Fireside Chat (něco jako Hovory u krbu). Roosevelt se tedy snažil vysvětlovat, že i přes Pearl Harbor by měla být americkou prioritou porážka Německa, ale názor jeho opozice to nezměnilo.
Rooseveltovi musel pomoci ten nejméně pravděpodobný člověk na světě: Adolf Hitler.
Hitler a vyhlášení války USA
Celou situaci změnil 11. prosinec 1941. Ve svém projevu Adolf Hitler začal Roosevelta zesměšňovat a následně oznámil vypovězení války Spojeným státům. Rooseveltovi a jistě i Churchillovi, musel v tu chvíli spadnout velký kámen ze srdce.
Opozice proti válce s Německem byla umlčena samotným Hitlerem. Nabízí se ale otázka, proč to Hitler udělal. Často se mluví o jeho obří strategické chybě. Adolf Hitler sice dělal chyb opravdu hodně, na druhou stranu zrovna pro tento krok asi ze svého pohledu důvody měl.
V první řadě zde byla americká podpora Británie a Sovětského svazu. Německé ponorky na americké lodě již útočily, ale mohly to dělat jen v omezeném rozsahu. Hitler poměrně logicky kalkuloval s tím, že totální válka proti americkým konvojům vylepší pozici jeho armád. Útočit mohl přímo u východního pobřeží.
Navíc zde mohl sehrát roli zmíněný plán „Rainbow 5“. Hitler mohl předpokládat, že Roosevelt nakonec najde cestu, jak si válku s Německem prosadit. Ve svém megalomanském šílenství navíc mohl uvažovat tak, že světovlády dosáhne stejně jen porážkou USA, dříve či později. Tak se do toho rozhodl pustit hned. Dost možná si tím podepsal definitivní ortel.
