Článek
SMS Szent István
Začít musíme přímo u lodi jako takové. Szent István byl tzv. dreadnought, tedy těžce vyzbrojenou bitevní loď. Tento typ plavidel nesl označení podle britské lodě z roku 1906. Všechny námořní mocnosti samozřejmě chtěly a potřebovaly své dreadnoughty, Rakousko-Uhersko nevyjímaje. Szent István byl jedním z nich. Patřil do třídy Tegetthoff a měl celkem tři sesterské lodě, Tegetthoff, Viribus Unitis a Prinz Eugen. Na rozdíl od nich se ale jednalo o plavidlo, které mělo být postaveno a provozováno Uherskem.
Stavba lodi započala v roce 1912 v loděnici Ganz & Company Danubius v Rijece. Jiná loděnice schopná postavit tak velkou loď v celém Zalitavsku (tj. v uherské části monarchie) prostě nebyla. Ani loděnice v Rijece ale neměly s takovou stavbou zkušenost a nutno podotknout, že podle toho to také vypadalo. Stavba se zpožďovala a vykazovala značné nedostatky.
Pro nás je podstatné, že na její stavbě se významně podílely i české firmy. Především šlo o plzeňskou Škodovku, která loď vyzbrojila.Děla i dělové věže pocházely právě z Plzně. Významným dodavatelem byla i firma českého technika Ericha Roučka, tu známe z pozdější doby především pod jménem Metra Blansko. Ta dodávala měřidla.
Délka lodi tvořila 152 metrů a její posádka čítala asi 1 100 námořníků. Není třeba dodávat, že nemalou část z nich tvořili Češi. Loď byla spuštěna na vodu koncem roku 1915 a dostala jméno Szent István, což je v překladu Svatý Štěpán. To je mimochodem další zajímavý styčný bod s naší historií. Štěpána I. Uherského, pozdějšího svatého Štěpána nepokřtil nikdo jiný než svatý Vojtěch…
Szent István krátce po spuštění na vodu v roce 1915.
Potopení Szent István
Operace rakousko-uherské flotily byly za první světové války dosti omezené. Mělo to několik příčin. Tou první byl nedostatek uhlí, tou druhou potom blokáda Otrantského průlivu, tedy přístupové cesty do a z Jadranu. Během války se Szent István účastnil několika menších nájezdů k italskému pobřeží, kde ostřeloval italské pozice.
V červnu 1918 ale převzal velení námořnictva admirál Miklós Horthy. Ten přišel s operací na prolomení blokády. A té se měl Szent István účastnit, stejně jako ostatní tři zmíněné dreadnoughty. Není cílem článku popisovat podrobně průběh operace. Podstatné je, že Szent István vyplul z přístavu v Pule v noci 9. června. Jenomže zkáza chlouby uherského námořnictva přišla hned na druhý den.
K lodi se totiž nepozorovaně přiblížily dva italské torpédové čluny MAS 15 a MAS 21. Proti obřímu Szent István šlo o miniaturní lodičky, torpédy ale disponovaly. Dvě torpéda ze člunu MAS 15 poškodila dreadnought natolik, že se přetočil kýlem nahoru a potopil. Je téměř zázrak, že zahynulo jen 89 námořníků a 29 jich bylo zraněno. Podle některých zdrojů bylo ze zmíněných 89 obětí 26 Čechů.
Dnes je vrak lodi Szent István spočívající na dně Jadranu chráněnou památkou a pokud se k ní chcete potopit, musíte mít povolení. Měli bychom mít na paměti, že je to monument, který je zčásti také „náš“. A ještě jedna zajímavost. Potopení lodi Szent István bylo natočeno:
