Hlavní obsah

V roce 1941 projel v Židenicích rychlík davem lidí. Strojvedoucí si toho vůbec nevšiml

Foto: Mladá fronta Dnes (online), 20. 9. 2016, Public domain, via Wikimedia Commons

Nádraží Brno-Židenice poté, co rychlík projel davem lidí čekajících na cestu do práce.

Září roku 1941 bylo ze zjevných důvodů pochmurné samo o sobě, v brněnských Židenicích se ale stalo i dějištěm katastrofy, která stála život osmnácti lidí. Co se vlastně tenkrát stalo?

Článek

Katastrofa v Židenicích

Bylo brzo ráno, čtvrtek dne 18. září 1941. Na nádraží v brněnských Židenicích mířily stovky lidí. Nekonala se tam žádná speciální akce, tak tomu totiž bylo každé ráno. Šlo o dělníky a další pracovníky z továrny v Adamově na Blanensku. Pracovalo se tam pro Třetí říši a většina lidí pravděpodobně čekala na vlak s odporem. Dělat ale mohli jen málo.

Osobní vlak, který je měl do Adamova dovézt, přijížděl vždy v čase 4:42. Protože na vlak čekala opravdu skoro tisícovka lidí, každý den podstupovali ve vlaku poměrně lítý boj o místa. To zná koneckonců každý, kdo jezdí hromadnou dopravou. Když v dálce slyšeli lidé vlak, vzhledem k času předpokládali, že jde o „jejich“ osobní vlak. Proto vkročili do kolejiště, aby se na stejném nástupišti jako každý den pokusili ukořistit ve vlaku ta nejlepší místa. Vlak, který slyšeli, ale nebyl tím osobním vlakem, který mysleli…

Jako nůž máslem

Vlak, který lidé slyšeli, byl zpožděný vojenský rychlík, kterému musela dát samozřejmě osobní souprava přednost. Vlak se vřítil do stanice přesně po té koleji, přes kterou lidé přecházeli na tradiční nástupiště.

Je třeba si ujasnit jednu podstatnou věc. V září roku 1941 samozřejmě už dávno platila v protektorátu pravidla zatemnění. Nesvítila nádražní budova, trať nebyla osvícena a světla neměla dokonce ani lokomotiva vlaku. Vlak najel v plné rychlosti do čekajícího davu. Vše se odehrálo v prakticky naprosté tmě a v hluku, který vydávala rychle jedoucí lokomotiva.

Strojvedoucí rychlíku si vůbec nevšiml, že někoho srazil. Ve skutečnosti šlo o osmnáct lidí a desítky dalších byly ranění. Rychlík ale pokračoval dále, aniž by kdokoliv ve vlaku něco zaregistroval. Pamětníci mluvili o tom, že v okamžiku nárazu létaly kolem kusy lidských těl a ostatky byly roztroušeny na délce 150 metrů. Teprve ve své cílové stanici potom strojvedoucí rychlíku zjistil, že na lokomotivě visí kusy lidských těl.

Šlo tedy o velkou katastrofu s mnoha zemřelými. Vyhodnocena byla ale jako nešťastná náhoda a vzhledem k tomu, že lidé neměli vstupovat do kolejiště, ani protektorátní ani okupační úřady nikoho za nehodu neobvinily.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz