Článek
Na rozdíl od šéfa nacistické propagandy Josepha Goebbelse, který řekl, že pokud vyslovíte „dostatečně velkou lež“ a budete ji pravidelně opakovat, lidé jí nakonec uvěří, tak Adolf Hitler frázi „velká lež“ skutečně použil. Ve svém autobiografickém manifestu z roku 1925 „Mein Kampf“ Hitler napsal:
„Ve velké lži je vždycky určitá síla důvěryhodnosti.“
Jak Hitler dále poznamenal, mnoho lidí se cítí pohodlně jen u říkání malých lží, ale u šíření velkých lží by se cítili velmi nepříjemně.
Jelikož by lidi nikdy nenapadlo vymýšlet si kolosální nepravdy, tak by ani nevěřili tomu, že by jiní mohli mít tu drzost tak nechvalně překrucovat pravdu, vysvětluje Hitler ve své autobiografii.
I přesto, že budou existovat fakta, která budou lež usvědčovat, lidé i nadále budou pochybovat, váhat a budou si myslet, že třeba existuje ještě nějaké jiné vysvětlení.
Stejně jako mnoho násilníků před ním, si Hitler racionalizoval své vlastní zkažené chování tím, že falešně obvinil své oběti z toho samého. Německo se po prohře v první světové válce cítilo ponížené a nacionalistická hrdost, která tento konflikt přiživovala, stále hořela v srdcích milionů lidí.
Tato taktika, kdy vůdce hypnotizuje obrovské množství veřejnosti prostřednictvím grandiózní lži, je fenomén, který sahá nejen daleko za druhou světovou válku a Adolfa Hitlera, ale je i součástí chování vůdců v dnešní době. Tento alarmující jev by neměl být jen tak přehlížen, protože důsledky takovéhoto jednání mohou být fatální, jak je z událostí z minulosti zjevné.
Poprvé byl termín velká lež zpopularizován psychoanalytikem Walterem Langerem, který v roce 1943 pro americkou vládu vypracoval psychologický profil Adolfa Hitlera. V této zprávě napsal:
Hitlerova základní pravidla byla: nikdy nenechat veřejnost vychladnout; nikdy nepřipouštět chybu nebo provinění; nikdy nepřipouštět, že na vašem nepříteli může být něco dobrého; nikdy nenechat prostor pro alternativy; nikdy nepřijímat vinu; soustřeďte se na jednoho nepřítele v danou chvíli a viňte ho ze všeho, co se pokazí; lidé uvěří velké lži dříve než malé; a pokud ji opakujete dostatečně často, lidé jí dříve či později uvěří.
Nejen Langer, ale i množství psychologů a sociologů bylo fascinováno úspěchem velké lži. Je skutečně zajímavou otázkou, proč a to hlavně v politice, tolik milionů lidí tak rychle uvěří velkým lžím, ať už jde o volební podvody či židovské konspirace? Vždyť nebyla by snazší malá lež? Podle psychologů to tak být nemusí.
Dr. Ramani Durvasula, licencovaná klinická psycholožka a profesorka psychologie, která je známá jako odbornice na narcistickou poruchu osobnosti a narcistické zneužívání, řekla:
„Opakování je důležité, protože velká lež funguje prostřednictvím indoktrinace. Velká lež se pak stává vlastní důkazní základnou. Pokud se dostatečně opakuje, lidé jí uvěří a samotné opakování se téměř tautologicky stává oporou pro lež.“
Tuto situaci ještě více umocňují četné mediální platformy, které v moderní době existují, protože lidi klamou a vnucují jim dojem, že určitá lež byla posílena, i když všechny jejich mediální platformy mají stejné politické sklony.
Logička Miriam Bowers-Abbott, docentka na Mount Carmel College of Nursing však zdůraznila, že je při šíření velké lži velmi důležité opakování a to hlavně v různých kontextech. Nejen opakování stejných slov dokola, ale i integrace myšlenky do mnoha způsobů. Tím se buduje vlastní podpůrná síť pro velkou lež.
Jako příklad uvedla scénář, kdy chcete lidi falešně přesvědčit, že hrozny jsou superpotravina. Nestačí jen několikrát za sebou opakovat větu, že hrozny jsou superpotravina, je třeba tuto myšlenku zapracovat do rozhovorů, například:
"Vidím, že hrozny jsou tento týden ve slevě, tolik živin za tak nízkou cenu! Moje dietoložka má skvělý recept na superpotravinu s kapustou a hrozny! Ano! Zelené hrozny jsou zelené! To je barva superpotravin!"
Dr. Matt Blanchard, klinický psycholog z Newyorské univerzity dále také vysvětluje, že lidé budou informace, které přímo ovlivňují jejich životy, vážit jinak, než informace, které jsou pro ně vzdálenější. Důvodem je právě blízkost.
„Například muž, který má podezření, že ho jeho žena podvádí (blízký kontakt), může horečně pracovat na nalezení pravdy, umístit do domu kamery, najmout si soukromého detektiva a tak dále,“ vysvětuje Blanchard.
„Pokud se ale téma točí například kolem zvolení Joea Bidena (vzdálený kontakt), tentýž muž se pravděpodobně ani neobtěžuje zkontrolovat další zdroj zpráv, než se rozhodne, informaci uvěřit.“
A právě to může vést k nesprávnému vztahu k politickým informacím, protože lidé si skutečně neuvědomují dlouhodobé důsledky.
Podle Blancharda většina lidí velké lži nevěří celým srdcem, ale raději ji předběžně přijmou, protože… proč ne? Může to být pro ně zábavné. Může to lichotit jejich identitě. Může to pomoci upevnit si vztah s ostatními lidmi v jejich komunitě. Nebo jim to může pomoci vyventilovat trochu vzteku.
Popularita platforem sociálních médií, jako jsou Facebook, Twitter a Instagram, tyto trendy dále zhoršuje, protože přidávají nové prvky sociálního tlaku. Jedinec, který opakovaně přijal velkou lež na těchto veřejných místech, získá pocit osobní investice, která mu o to více ztěžuje její odstranění.
Na sociálních médiích mají lidé tendenci zaujímat veřejné postoje. Když se však ukáže, že tento postoj je chybný, je jim to trapné. A ustoupení je obvykle vnímáno jako slabost. Proto následně lidé zdvojnásobují úsilí o zachování nepravdivých tvrzení, aby si zachránili tvář a osobní důvěryhodnost.
Lidé až příliš lpí na tom, aby měli pravdu. Pro naši kulturu by bylo daleko lepší, kdyby si cenila nejistoty, intelektuální pokory a zvědavosti. Mnoho lidí velké lži věří, protože chtějí. Pomáhá jim to. A jediný způsob, jak velkou lež v takových situacích zastavit, je zastavit lidi, kteří ji šíří.
Proto šiřitelé velké lží ať už Hitler, Trump, Putin či kdokoliv další, budou v očích svých příznivců zdiskreditováni pouze tehdy, pokud budou čelit svému největšímu strachu – odpovědnosti.
„Musí být vidět, jak prohrávají u volebních uren, musí být zatčeni, když poruší zákon, musí být žalováni za každou pomluvu, musí být stíháni všemi právními nástroji dostupnými v otevřené společnosti,“ vysvětlil Blanchard.
„Především musí být vnímáni jako slabí. Teprve pak jejich lži ztratí svou užitečnost pro miliony lidí.“
Konfrontace s nimi nebo předkládání faktů či důkazů nikdy nefunguje, je potřeba odstranit základní emocionální zranitelnost, která lidi k tomuto rozhodnutí vede. Obvykle je to bolest z toho, že nemají ve světě své místo, což socioekonomická nerovnost situaci ještě zhoršuje. Nedostatek zdravotní péče, vzdělání, možnosti uživit se a dalších možností důstojnosti může obyvatelstvo psychicky zranit vůči těm, kteří se je snaží zneužít.
Nevěřit hned úplně všemu, co slyšíme a raději si informace ověřit z více zdrojů, je v dnešní době velmi důležité. Vždyť na velkých lžích stojí i mnohé politické sliby stran, které se po volbách tak nějak rozplynou. A lidé přesto budou stále věřit tomu, co jim jejich beran - vůdce stáda naslibuje, i když to bude úplná hloupost. Hlavně, že z toho budou profitovat i třeba koblihou zadarmo.
Zdroj:
Salon.com
