Článek
Akuntsuové jsou malý amazonský národ žijící ve státě Rondônia v západní Brazílii. Tento kmen čítá pouhé tři členy a to tři ženy. Z dřívějšího rozsáhlého deštného pralesa Rondônie, který byl domovem mnoha kmenů, zbyl malý kousek lesa, který obklopují obrovské dobytčí ranče a sójové plantáže.
Akuntsuové žijí v malokách, což jsou společné domy postavené ze slámy. Jsou vášnivými lovci, kteří loví především divoká prasata, aguty a tapíry. Obdělávají malé zahrádky, na kterých pěstují maniok a kukuřici. Sbírají lesní plody a někdy chytají malé ryby v potocích.
Jejich dosavadní klidný život začal být narušován s výstavbou významné dálnice známé jako BR-364, kvůli které začali území okupovat chovatelé dobytka, dřevorubci, pozemkový specialisté a kolonisté.
Lesy byly stále více a více ničené a nekontaktované skupiny byly nuceny uprchnout před buldozery a hledat útočiště v ubývajících lesních koutech. Nikdy se přesně nedozvíme, kolik lidí na násilí spojené s těžbou pralesa zemřelo.
Důkazy o masakru nalezla organizace FUNAI v roce 1985. Celá indiánská maloka byla srovnána buldozery a zasypána zeminou rančery ve snaze útok skrýt. Byly objeveny kusy rozbité keramiky a šípy patřící kmeni Akuntsu. Mnoho z nich bylo ozbrojenci zabito.
Pupak, muž kmene Akuntsu, byl při útěku před ozbrojenci střelen do zad. Po zranění mu zůstaly navždy jizvy nejen na těle, ale i na duši. Trauma, kterým si prošli v nich zanechalo strach z rančerů a dřevorubců, kteří neustále okupují jejich území. Akuntsuové mluví o genocidě.
V roce 1995 se podařilo organizaci FUNAI navázat s kmenem Akuntsu kontakt. V té době jich bylo již jen sedm. V roce 2000 zemřela jedna z žen, když během bouře spadl na její dům strom. Nejstarší žena kmene Akuntsu Ururu zemřela v roce 2009. Poslední muž kmene Akuntsu zemřel v roce 2017.
Od té doby se jejich kmen skládá ze třech žen, Pugapie a jejími dcerami Babawru a Aigou. Ženy se rozhodly i nadále zůstat izolované od nedomorodého světa a projevovaly o něj velmi malý zájem. Jak stárly a neměly dítě, které by mohlo pokračovat v rodové linii, mnozí očekávali, že Akuntsu po smrti žen navždy zmizí a s nimi i jejich kultura.
Tuto skutečnost však odvrátila překvapivá událost, která se stala v prosinci 2025. Nejmladší ze tří žen Babawru, které již bylo přes čtyřicet let, porodila dítě, kterým byl chlapec jménem Akypa.
Tato radostná událost vnesla naději nejen pro rod Akuntsu, ale také naději pro úsilí o ochranu stejně křehkého deštného pralesa.
„Toto dítě není jen symbolem odporu kmene Akuntsu, ale také zdrojem naděje pro domorodé obyvatelstvo,“ řekla Joenia Wapichana, prezidentka brazilské agentury pro ochranu domorodého obyvatelstva, známé jako Funai. „Ztělesňuje, jak je uznání, ochrana a správa této země nesmírně nezbytná.“
Pokud jde o úkoly považované za mužské, jako je lov a čištění polí, byly ženy kmene Akuntsu závislé na mužích sousedního kmene Kanoe, s kterým si též vyměňovali i duchovní znalosti. A právě s jedním mužem z kmene Kanoe Babawru otěhotněla. Zprávou o svém těhotenství byla ohromena. Vždy podnikala opatření, aby se vyhnula otěhotnění a proto nechápala, jak může byt těhotná.
Nicméně ženy se pustily do nové životní kapitoly, když se rozhodly přivítat dítě a s podporou kmene Kanoe a organizace Funai i přizpůsobit své tradice. Skutečnost, že se novorozenec narodil jako chlapec, vytváří možnost obnovení mužských rolí, jako je role lovce.
Chlapec Akypa je nadějí, že tato příští generace bude skutečně zahrnovat domorodého obyvatele, Akuntsu, což zajistí kontinuitu tohoto lidu.
Akuntsuové si vytvářejí citová pouta s lesem a ptáky. Nyní tato pouta posilují novým lidským životem ve svém světě, který snad pro něj bude bezpečným místem, bez strachu z vyhlazení. Doufejme, že bude mít chlapec co nejlepší vztah ke svému území, protože tam má vše, co potřebuje.
Zdroje:
Survivalinternational.org
En.wikipedia.org
Cbsnews.com
