Článek
Představte si situaci, že vaše již starší dítě má psychické a sociálně-komunikační problémy, které se vystupňují natolik, že už si absolutně nevíte rady. Rozhodnete se situaci řešit, aby dítě své výhrůžky, že se raději zabije, nevzalo vážně. V ten moment narazíte na první problém. Na koho se vlastně s pomocí obrátit?
Psycholog či psychiatr? Soukromý nebo placený pojišťovnou? Bude chápavý a vstřícný nebo ne? Otázek máte více než odpovědí a bezradnost střídá zdravý rozum.
Pak vás napadne obrátit se na svého pediatra, ten by přeci mohl vědět více. A taky, že ano. Podle popisu problémů vašeho dítěte vám doporučí obrátit se na dětského klinického psychologa, aby provedl diagnostiku a přidá i kontakt. Zaradujete se. Ale jen do té chvíle, než daného klinického psychologa v místě bydliště oslovíte. Má totiž momentálně plno a čekací doba je téměř rok. Jenže tak dlouho čekat na diagnostiku potíží dítěte, které potřebuje pomoci co nejdříve, je příliš dlouho.
„Zkoušejte to i jinde, třeba se poštěstí,“ slyšíte rady kolem sebe.
Pustíte se tedy do únavného hledání mimo své bydliště, mimo svůj okres i mimo svůj kraj. Jenže stále bezvýsledně. Když už to chcete vzdát ozve se vám dětský klinický psycholog z více než stokilometrové vzdálenosti. A mohl by vás vzít už za dva měsíce, díky náhodě, že někdo vypadl. Paráda! Radost je obrovská i přes těch stopadesát kilometrů. Hlavně už vědět, co se s dítkem děje, proč se to děje a co s tím.
V onen den D cítíte nervozitu, strach, ale i radostné očekávání, že se ledy pohnou. Po tří hodinovém diagnostickém vyšetření si vyslechnete diagnózu problémů vašeho dítěte. Aspergerův syndrom. Doporučení: vyšetření ještě u odborného psychologa zameřujícího se na tento syndrom, návštěva psychiatra kvůli medikaci a zvážení psychoterapie.
Z vyšetření odcházíte s hlavou jako balón. Aspergerův syndrom. V životě jste o něm neslyšeli, tak začnete ihned googlit. Zjistíte, že problémy vašeho dítěte tomu skutečně až překvapivě odpovídají. Usoudíte, že by doporučené vyšetření odborníkem na Aspergerův syndrom bylo více než vhodné.
Jenže daný odborník není hrazen pojišťovnou a vyšetření vás může vyjít i na osm tisíc. Jít do toho nebo nejít? Víte, že musíte, ale dát dohromady tolik peněz není tak snadné. Inu, nakonec se podaří a vy se po dalších dvou měsících dočkáte vyšetření u specialisty. Ten diagnózu vašeho dítěte potvrdí.
Vy už víte více. Díky novým informacím dokážete alespoň trochu pochopit, proč se tak či onak dítě chová. Na jednu stranu cítíte zmatek v hlavě, ale na druhou, se vám neskutečně uleví. Najednou už víte, co za problémy vašeho dítěte stojí. Můžete problém pojmenovat a hlavně si o něm najít dostatek informací. Ale tím starosti rozhodně nekončí, ba naopak. Kdo má dítě s Aspergerovým syndromem s velkými sociálně-komunikačními problémy ví, že to mnohdy není vůbec jednoduché.
Naštěstí dostanete kontakt na doporučeného psychiatra, tudíž vám odpadne další zdlouhavé hledání. Jaká úleva. Tříměsíční čekání už vám nepřijde dlouhé a že kvůli němu urazíte opět přes sto kilometrů už také neřešíte, hlavně, že už někoho máte. Psychiatr předepíše vašemu náctiletému dítěti medikaci na zmírnění úzkostných stavů a doporučí, že je nezbytné vyhledat dětského klinického psychoterapeuta, který by s dítětem dále pracoval.
Víte, že je pro vaše dítě psychoterapie důležitá a může mu výrazně pomoci. Cítíte, že je to potřeba, ale najednou vám docházejí síly. Právě jste se totiž ocitli znovu na začátku. Po všech peripetiích, hledání, čekání a určení diagnózy se vám najednou dělá špatně při představě, že zase budete někoho zdlouhavě hledat s nejistým výsledkem.
Psychicky jste vyčerpaní, ale víte, že dítě vaší pomoc i pomoc psychoterapeuta nutně potřebuje. Tak seberete zbylou sílu a dáte se do hledání.
Projedete internet, vytáhnete si od své zdravotní pojišťovny seznam dětských klinických psychologů hrazených pojišťovnou a začnete. Víte, že jezdit jednou týdně s dítětem na terapie více jak stopadesát kilometrů je časově i finančně nereálné, tak své hledání omezíte pod tuto hranici. Záhy však zjistíte, že najít klinického psychoterapeuta pro své dítě je ještě těžší než hledání klinického psychologa kvůli diagnostice.
Když už je váš seznam vyškrtaný a vy máte v ruce jen stále stejné odpovědi:
„Omlouváme se, ale z důvodu vytížené kapacity psychoterapie neprovádíme anebo nové klienty nepřijímáme,“
pohltí vás absolutní beznaděj.
Najít dětského klinického psychoterapeuta hrazeného pojišťovnou, který by k tomu rozuměl dětem s poruchami autistického spektra je prostě nadlidský úkol. Možná, že by se nějaký takový specialista našel v soukromém sektoru vzdálen mnoho kilometrů od vás. Ale kdo si může dovolit platit dlouhodobě každý týden 1300 až 2000 Kč za jedno sezení?
Stojíte na místě a nevíte, co dál. Máte diagnózu, máte léky, ale psychoterapeuta, který by pomohl dítěti usnadnit život s Aspergerovým syndromem nemáte. A možná mít ani nebudete. Nikdy. Jste smutní, psychicky vyčerpaní a naštvaní na stát, který nedokáže zoufalou situaci kolem dětských psychoterapeutů řešit. A sami neumíte dítěti pomoci a vést ho tak, abyste mu z psychických potíží pomohli, nejste psycholog. Točíte se v kruhu a nevíte, jak dál. Naděje, že seženete někoho volného už vám zhasla.
Co s tím? Odpovědí je pokrčení rameny s beznadějným a zoufalým výrazem v očích. Nezbývá nic jiného než Google, IA a YouTube videa. Dnešní svět není lehký ani pro děti, ani pro rodiče. Můžete jen doufat, že se časem vládě podaří situaci zlepšit a co bude zatím s vaším dítětem ví jen Bůh.
