Článek
Zo'é jsou malý, izolovaný národ žijící hluboko v amazonském deštném pralese severní Brazílie. Nerušeně a pokojně žili uprostřed pralesa až do roku 1982, kdy se poprvé setkali s evangelickými misionáři. Objevení kmene Zo'é však pro ně mělo nepříjemné následky v podobě nemocí jako chřipka a spalničky, na které neměli vytvořenou imunitu. Jejich počet byl těmito nemocemi výrazně snížen. Bylo zapotřebí uchránit zbytek národa před vyhynutím.
V roce 1987 tak vystavěli misionáři vládou oficiálně uznanou základnu na jejich půdě, která kontroluje přístup na jejich území, aby se minimalizoval přenos potenciálně smrtelných nemocí. Tento malý národ čítající kolem tří set příslušníků žije zcela odlišným životem od moderní civilizace.
Lidé kmene Zo'é nenosí žádné oblečení. Muži si zakrývají jen své přirození a ženy nosí výrazné pokrývky hlavy vyrobené z měkkého bílého peří supa královského. Svá těla si natírají zářivě červenou pastou vyrobenou z rozdrcených semen annatta. Muži si stříhají vlasy do tvaru misky nebo si je nechávají narůst a nosí culík.
Ženy nosívají své malé děti v šátku, který pletou z palmových vláken nebo bavlny pěstované na svých zahradách. Kromě bavlny dále pěstují maniok a jiné hlízy, papriky, banány a mnoho dalšího ovoce a zeleniny.
Muži jsou mimořádně zruční lovci. Většinou loví individuálně, ale v určitém období roku pořádají kolektivní lovy. Společně loví například pekari, za kterými muži zuřivě běží a střílí na ně šípy. Ženy mezitím chytají vyděšená mláďata, která si odvedou domů a odchovají si je jako domácí mazlíčky zvané „raimbé“. Zo'é také loví ryby pomocí harpun a rybího jedu vyrobeného z rozdrcených lián.
Lidé Zo'é žijí ve velkých obdélníkových domech s doškovou střechou, které jsou otevřené ze všech stran. Žije zde několik rodin pohromadě. Spí v houpacích sítích zavěšených mezi krokvemi a vaří na otevřeném ohni po stranách domu.
Zajímavostí kmene Zo'é je, že jsou si všichni rovni. Ženy i muži mají stejná práva. Nemají žádného vůdce, pouze názory více výřečných mužů, známých jako „yü“, mají větší váhu než názory ostatních v otázkách manželství či zakládání nových komunit.
Kmen Zo'é je polygamní a jak muži, tak i ženy mohou mít více než jednoho partnera. Je poměrně běžné, že se žena s několika dcerami vdá za několik mužů, z nichž někteří se později mohou oženit s jednou z jejích dcer.
Hlavním znakem lidí kmene Zo'é je dlouhý dřevěný kolík zapíchnutý ve spodním rtu zvaný „m'berpót“. Propíchnutí spodního rtu je jedním z nejdůležitějších obřadů a iniciačním rituálem dětí, ke kterému dochází ve věku 7 až 9 let.
K propíchnutí spodního rtu se používá ostrá kost z nohy pavoučí opice. Nejdříve se vloží malá zátka a s postupem věku se vkládá větší kolík až v délce 20 cm, který si nesundávají ani během spánku. Při koupání ho čistí pískem.
Různé rituály souvisí s určitým obdobím života jako narození, smrt, menstruace či první ulovený tapír. Mezi největší kolektivní obřady patří Seh'py, který se pořádá při různých důležitých příležitostech. Tento obřad je pojmenován po přirozeně kvašeném nápoji podávaném během rituálu, který se vyrábí z jakékoli sezónní hlízy. Muži si obléknou dlouhé vlnité sukně zvané „sy'pi“ a spolu s ženami tančí celou noc v sérii jedinečných tanců doprovázených zpěvem. Vrchol obřadu přichází za úsvitu, kdy muži dopijí nápoj a společně ho vyzvracejí.
Zo'é patří k nejizolovanějším národům v Brazílii. I přesto k nim doléhá vliv moderní civilizace, kdy je na ně vyvíjen tlak kvůli jejich území, které je bohaté na přírodní zdroje. Narušení jejich území a tradičního způsobu života by mohlo mít pro jejich malou populaci neblahé následky.
Jirusihú, muž z kmene Zo'é říká:
„Dříve, když neexistovali bílí muži, Zo'é neměli nemoci. V minulosti bylo mnoho dětí a žen, dnes jich už moc není.“
Pro Zo'é je důležité znát svá práva, aby dokázali ochránit své území. V únoru 2011 skupina Zo'é poprvé odcestovala do brazilského hlavního města Brasílie, aby úřadům předložila své požadavky. Mezi ně patří vzdělávací projekt, školení lidí Zo'é jako zdravotnických pracovníků a program na ochranu půdy. Zo'é by rádi komunikovali s brazilskou společností, aniž by se museli bát, že podlehnou běžným nemocem, vůči nimž jsou stále extrémně zranitelní.
Zdroje:
Survivalinternational.org
En.wikipedia.org
Commons.princeton.edu
Cpisp.org.br






