Článek
Godesberské memorandum představovalo zásadní zostření dosavadního německého postupu: Hitler už nepožadoval pouze princip odstoupení Sudet, ale stanovil také velmi krátký termín jejich předání a požadoval okamžité stažení československých orgánů a ozbrojených sil z dotčeného území.
Československo přitom jen několik dní předtím přijalo pod silným tlakem Velké Británie a Francie plán na odstoupení pohraničních oblastí s převahou německého obyvatelstva. Godesberg však ukázal, že Hitlerovy požadavky se nezastavují u předchozího návrhu.
Od Sudet k mezinárodní krizi
Rok 1938 byl pro Československo rokem stále sílícího tlaku nacistického Německa. Adolf Hitler využíval otázku německého obyvatelstva v československém pohraničí jako hlavní argument pro zásah do územní integrity republiky.
V čele sudetoněmeckého hnutí stál Konrad Henlein, jehož politika byla stále těsněji propojena s Berlínem. Počátkem září 1938 se situace dramaticky vyostřila a evropské mocnosti se snažily zabránit vypuknutí války.
Britský premiér Neville Chamberlain proto zahájil přímá jednání s Hitlerem. Jejich prvním významným výsledkem byla dohoda, podle níž mělo Československo odstoupit Německu oblasti s více než 50 procenty německého obyvatelstva. Československá vláda nakonec 21. září pod silným britským a francouzským tlakem tento plán přijala.
V Praze však nepanovalo přesvědčení, že tím krize skončí.
Nová vláda generála Syrového
Politická situace se mezitím dramaticky měnila. 22. září 1938 padla vláda Milana Hodži a prezident Edvard Beneš jmenoval novým předsedou vlády armádního generála Jana Syrového.
Syrový byl významnou postavou československé armády. Byl legionářem z první světové války, po návratu do Československa zastával nejvyšší armádní funkce a od roku 1933 byl generálním inspektorem československé branné moci. V kritické chvíli se stal nejen předsedou vlády, ale také ministrem národní obrany.
Jeho vláda nastupovala v okamžiku, kdy už bylo zřejmé, že dosavadní diplomatické ústupky nemusí Hitlerovi stačit.
A skutečně nestačily.
Jednání v Bad Godesbergu
Ve dnech 22.–23. září se Chamberlain s Hitlerem znovu setkali v německém Bad Godesbergu. Britský premiér předpokládal, že Hitler přijme předchozí dohodu a že otázka Sudet bude vyřešena postupným a kontrolovaným způsobem.
Hitler však své požadavky naopak výrazně zostřil.
Požadoval rychlé předání území, které mělo být vyklizeno československou armádou, policií a dalšími státními orgány. Podle německého návrhu měla být vybraná území předána Německu již 1. října 1938. Memorandum dále požadovalo například propuštění sudetských Němců vězněných z politických důvodů a další územní úpravy.
Hitler tak původní návrh posunul od politického principu odstoupení části území k požadavku na rychlou faktickou německou okupaci vymezených oblastí.
Pro Chamberlaina to bylo překvapení. Pro Prahu ještě větší.
Československo mobilizuje
Neúspěch jednání v Godesbergu znamenal zásadní obrat.
Británie a Francie 23. září informovaly Prahu, že již nebudou namítat proti případné mobilizaci. Československá vláda proto ještě téhož dne vyhlásila všeobecnou mobilizaci.
Rozkaz k mobilizaci byl vydán 23. září ve 22.20 hodin. První mobilizační den připadl na 25. září. Do armády nastupovaly desetitisíce záložníků a během mobilizace vznikla početná armáda, která měla podle údajů Vojenského historického ústavu více než 1,1 milionu vojáků ve zbrani.
Československo se tak připravovalo na možnost, že diplomatická cesta selže a německému nátlaku bude nutné čelit vojensky.
Godesberské memorandum přichází do Prahy
Hitlerovy požadavky byly československé straně oficiálně předány 24. září. V Praze se tak vláda musela rozhodnout, zda přijme další, podstatně tvrdší podmínky.
Americký diplomatický záznam z Prahy z 24. září zachycuje, jak vážně byla situace vnímána. Americký ministr v Československu informoval Washington, že memorandum požaduje okamžité stažení československých vojenských a bezpečnostních složek z území určeného na německou okupaci a jeho následné obsazení německými vojsky. Zároveň konstatoval, že v případě odmítnutí se očekává válka.
To byla zásadní změna.
Československo už nebylo postaveno pouze před otázku, zda odstoupit část území, ale také jak rychle a za jakých podmínek tak učinit.
25. září: Praha říká ne
Právě 25. září 1938 přišla československá odpověď.
Vláda generála Jana Syrového Godesberské požadavky odmítla. Československá vláda přitom nebyla ochotna přijmout podmínky, které by podle jejího názoru znamenaly zásadní ohrožení samotné existence státu.
Dobový americký diplomatický telegram z 25. září zachycuje stanovisko prezidenta Edvarda Beneše. Beneš podle něj považoval nové německé požadavky za tak závažné, že jejich přijetí by znamenalo faktické zničení Československa v dosavadní podobě.
Odpověď Československa byla zároveň předána britské vládě prostřednictvím československého vyslance v Londýně Jana Masaryka. Československá strana tak jasně signalizovala, že nové Hitlerovy požadavky nepřijímá.
Proč bylo odmítnutí důležité?
Odmítnutí Godesberského memoranda mělo zásadní význam.
Je třeba si uvědomit, že československá vláda neodmítla všechny územní změny, které byly předmětem předchozího britsko-francouzského návrhu. Československo už 21. září pod tlakem velmocí souhlasilo s principem odstoupení některých oblastí.
Odmítnutí z 25. září se týkalo především nových Hitlerových podmínek a způsobu jejich provedení.
Vojenský historický ústav upozorňuje, že vláda Jana Syrového po nástupu převzala závazek z 21. září a současně musela reagovat na výrazné zostření německých požadavků po jednáních v Bad Godesbergu.
Tím se československá politika dostala do velmi obtížné situace: přijala předchozí návrh spojenců, ale odmítla jeho radikálně upravenou německou podobu.
Československo se připravuje na válku
Po odmítnutí Godesberského memoranda se možnost války zdála velmi reálná.
Československá armáda byla mobilizována, obsazovala obranná postavení a připravovala se na případný německý útok. Stát disponoval rozsáhlým systémem stálého opevnění a armáda měla podle dlouhodobých plánů vést obranu v úzké spolupráci se spojenci.
Právě otázka spojenecké pomoci byla ovšem klíčová.
Československá obranná koncepce počítala s tím, že případná válka s Německem nebude izolovaným konfliktem. Významnou roli měla sehrát především Francie, která měla vůči Československu závazky vyplývající ze spojenecké smlouvy. Vojenský historický ústav zároveň upozorňuje, že československé vojenské vedení si uvědomovalo mimořádně obtížnou situaci v případě izolovaného konfliktu.
Hitler zvyšuje tlak
Hitler však nebyl ochoten ustoupit.
Dne 26. září vystoupil v Berlíně v berlínském Sportpalastu a ve svém projevu znovu zdůraznil své požadavky vůči Československu. Mezinárodní situace se rychle přibližovala k bodu, kdy mohla vypuknout evropská válka.
Britská diplomacie se proto snažila nalézt ještě další cestu, jak Hitlera přimět k jednání. Chamberlain se vrátil k myšlence dalšího diplomatického řešení a britská vláda hledala způsob, jak německé požadavky časově rozložit.
Mezitím československá armáda zůstávala v pohotovosti.
Od Godesbergu k Mnichovu
Odmítnutí Godesberského memoranda však nakonec válce nezabránilo tím způsobem, jak si Praha přála.
Naopak následovalo několik mimořádně dramatických dní. Velká Británie a Francie se snažily dosáhnout dohody s Hitlerem, zatímco Československo bylo stále více zatlačováno do pozice státu, o jehož území jednaly především ostatní mocnosti.
Situace vyvrcholila 29.–30. září 1938, kdy se v Mnichově sešli Adolf Hitler, Neville Chamberlain, Édouard Daladier a Benito Mussolini.
Československo k jednacímu stolu přizváno nebylo.
Mnichovská dohoda následně stanovila odstoupení československého pohraničí Německu. Československá vláda pod vedením Jana Syrového byla 30. září postavena před rozhodnutí, zda podmínky přijmout. Syrový je nakonec přijal a své rozhodnutí následně oznámil v rozhlasovém projevu.
Tím se dramatický příběh, který začal v září Godesbergem, dostal ke svému prvnímu tragickému vyústění.
Význam 25. září 1938
25. září 1938 představuje jeden z posledních okamžiků, kdy Československo ještě mohlo o svém osudu rozhodovat samo.
Vláda Jana Syrového odmítla podmínky, které Hitler po neúspěchu jednání v Godesbergu předložil. Československo bylo současně mobilizováno a jeho armáda se připravovala na obranu republiky.
Následující dny však ukázaly omezenost této samostatnosti. O osudu Československa se stále více rozhodovalo v jednáních mezi Německem, Velkou Británií, Francií a Itálií. Mnichovská dohoda z 30. září pak znamenala zásadní zlom v dějinách republiky.
Godesberg tak zůstává důležitým okamžikem Mnichovské krize. Ukázal totiž, že Hitlerovy požadavky se nemusí zastavit u toho, co mu bylo předchozími jednáními nabídnuto. Zároveň představoval poslední velkou diplomatickou konfrontaci před Mnichovem, kdy československá vláda ještě dokázala říci ne a zároveň byla připravena toto stanovisko podpořit mobilizovanou armádou.
O pět dní později však mělo být o československém pohraničí rozhodnuto v Mnichově – bez československé účasti.
Zdroje:
KARLÍK, Vojtěch. Československý a evropský podzim 1938 – o co by se vlastně bojovalo? II. část. Vojenský historický ústav Praha [online]. Praha: Vojenský historický ústav Praha, 2020 [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.vhu.cz/ceskoslovensky-a-evropsky-podzim-1938-%E2%80%92-o-co-by-se-vlastne-bojovalo-druha-cast/
STRAKA, Karel. O podstatě a smyslu československé mobilizace z podzimu 1938. Vojenský historický ústav Praha [online]. Praha: Vojenský historický ústav Praha, 2020 [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://vhu.cz/o-podstate-a-smyslu-ceskoslovenske-mobilizace-z-podzimu-1938/
UNITED STATES DEPARTMENT OF STATE. Foreign Relations of the United States, Diplomatic Papers, 1938, General, Volume I: The Minister in Czechoslovakia (Carr) to the Secretary of State, September 25, 1938 [online]. Washington, D.C.: Office of the Historian, U.S. Department of State [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1938v01/d625
UNITED STATES DEPARTMENT OF STATE. Foreign Relations of the United States, Diplomatic Papers, 1938, General, Volume I: The Minister in Czechoslovakia (Carr) to the Secretary of State, September 24, 1938 [online]. Washington, D.C.: Office of the Historian, U.S. Department of State [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1938v01/d620
ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Mnichovské události 1938 [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/audio-nebo-videozaznamy-k-historickym-tematum/audio-archiv-mnichovske-udalosti-1938/
UNITED KINGDOM. HOUSE OF COMMONS. Prime Minister's Statement. Hansard [online]. 28 September 1938 [cit. 23. 9. 2026]. Dostupné z: https://api.parliament.uk/historic-hansard/commons/1938/sep/28/prime-ministers-statement
