Stařec ze Sedmi statečných: úžasný ruský herec utekl před Stalinem, hrál mrtvé a přišel o svou lásku

„Sedm amerických pistolníků se nechá najmout k ochraně mexické vesnice, kterou ohrožují bandité. Ty vede surový vůdce Calvera, který rolníky okrádá o veškerý majetek. Vůdce pistolníků Chris však čelí přesile a rozhodne se vycvičit v boji i vesničany…“ Stačí jen tento strohý popis a okamžitě si vybavíme jímavou hudbu, sedm tváří tehdy tak nekonečně mladých herců, úchvatné lokace i dojemný konec filmu Sedm statečných (The Magnificent Seven), kterému se nedá vytknout snad vůbec nic.

Režisér John Sturges natočil remake slavného dramatu Sedm samurajů (1954) v roce 1960 a vzal to všechno za správný konec, i když někteří diváci preferují japonský originál. Americká verze je ale jednoduše legendární, má v sobě ten správný poměr hrdinské „nastřelenosti“ a obsazením se zařadila mezi klenoty filmového plátna. I dnes tak může srdce nejedné divačky i diváka zaplesat při pohledu na McQueena, Brynnera, Coburna, Vaughna, Buchholze, Bronsona, Dextera i Wallacha, kteří jsou zde na vrcholu své formy, mají kolty proklatě nízko a onou „chůzí pardálů“ vcházejí do našich domácností už neuvěřitelných 66 let.

Na tom, že Sedm statečných patří mezi nejlepší filmy všech dob, se vzácně shodují i filmoví kritici, kteří tvrdí, že si tam „sedlo“ zkrátka úplně všechno. „Western Sedm statečných vznikl v roce 1960, přesto je dokonalý a nadčasový. Někdy se to prostě povede. A zde se to povedlo. Podařilo se shromáždit lokace, hudbu, štáb, režii a hlavně úchvatné obsazení. Kde jinde najdeme ty nejslavnější hollywoodské herce „zlaté éry“ pohromadě, navíc v nejlepších letech, v dokonalé fyzické i psychické kondici?“ pochvalují si filmoví novináři.

Výběr představitelů legendární sedmičky (vlastně osmičky, bez Calvery by to nešlo!) je bezesporu mistrovským dílem produkce i režie, nesmíme ale zapomínat, že v Sedmi statečných nehráli jen Brynner, McQueen a ostatní. I když by možná rádi, o přebujelém egu jmenovaných pánů, kteří si na place tak trošku poměřovali víte co, bylo napsáno více než dost! Těm „slavným“ sekundovali také méně známí herci, kteří ztvárnili naivní a bojácné vesnické rolníky - a některým lidem lezou hrozně na nervy.

„Tvrďáci versus joudové. Udělat z Mexičanů trouby, kteří se potom polepší a naučí se střílet, to byl záměr? Asi ano. Zamračení kovbojové a tihle snědí zemědělci v bílých halenách, co se pořád usmívají, a kdyby za nimi někdo vystřelil, tak padnou do mdlob, tvoří opravdu do očí bijící protiklad,“ říká jeden z fanoušků Sedmi statečných, který si všiml kontrastu hereckého výrazu „hodných“ Mexičanů a „zlých“ pistolníků.

„Chtějí jen v klidu žít a obdělávat si svá pole. A vždy jim vše ukradne ten padouch Calvera. Jenže mně jich není líto, jsou prostě moc hodní, dobří. Ty jejich rozzářené nevinné tváře! Když se pak vedle nich postaví Coburn s kamenným obličejem, je to až legrační. Všimli jste si toho? To není náhoda, ne? Mají ztělesňovat dobro, to je jasné, ale vadí mi to!“ naráží na herecký ansámbl Sedmi statečných další diskutující na ČSFD, kde má Sedm statečných vynikajících 90 procent a je na 25. místě v žebříčku nejlepších filmů všech dob.

Tato naivita vesničanů samozřejmě byla prvoplánová, aby vynikl kontrast mezi pistolníky a jejich chráněnci. Museli je nějak odlišit, tak vznikla šablona drsňáků a dobráčků. Jenže v kontextu je to úplně jedno, protože všichni herci ze Sedmi statečných tvořili hotový národnostní galimatyáš. Tak například Yul Brynner byl Rus, Brad Dexter Bosňák, Horst Buchholz Němec, Eli Wallach zase polský Žid; rodiče Charlese Bronsona pocházeli z Litvy a James Coburn měl irsko-švédské kořeny.

Calverovu bandu pro změnu hrála opravdová banda mexických loupežníků, venkovan Hilario (ten, co pořád „žmolí“ klobouk v ruce a má nápadně naducané tváře) se narodil v Mexiku, krásná Petra v podání Rosendy Monteros byla také Mexičanka… Mexičanem ale nebyl stařec, za kterým se chodili zemědělci radit. Ten, co jim říká, aby bojovali, najali si pistolníky a nečekali, až jim Calvera všechno vezme, byl totiž rodilý Rus z Moskvy jménem Vladimir Sokoloff a jeho životní příběh je místy až neuvěřitelný:

„Zažil jsem snad všechno. Revoluci v mé vlasti, pogromy, boj o život, krátkou slávu, útěk, nástup Hitlera, další útěk… Můj život souběžně plynul s dějinami Evropy a světa, byl jsem v nich jen hostem,“ usmíval se Vladimir Sokoloff v roce 1960, když dával rozhovor novinám Miami Daily News-Herald. Tento zvláštní, dobrosrdečný a velice inteligentní muž se narodil 26. prosince 1889 v Moskvě v tehdejším Ruském impériu do rodiny židovského učitele Alexandra Sergejeviče Sokolova a Řekyně Marty.

Sokoloff měl staršího bratra a sestru, a jelikož byl velice bystrým dítětem, dostal mecenáše. Tehdy to bývalo v Rusku normální - když rodiče neměli peníze na školy pro děti, našel se boháč, který štědře sponzoroval mladé a nadějné studenty. Malého Vladimira tak „adoptoval“ bohatý kupec a dával mu peníze na vzdělání. A kdyby jen to: „Ač měl sám pět dětí, stal se nejen mým mecenášem, ale i přítelem a patronem. Podporoval mé záliby, staral se, abych poznal svou zemi, své Rusko, dával mi péči i lásku. Je to zvláštní, mít dva otce, ale já je měl. Dobrovolný otec mi byl více otcem než můj pravý otec,“ řekl Vladimir Sokoloff velice upřímně.

Malý chlapeček udivoval celé okolí svou inteligencí. Rodina nemohla ani pochopit, kde se to v chudém židovském klukovi vzalo! Ve třech letech uměl číst, ve čtyřech mluvil plynně francouzsky a německy, později do svého jazykového arzenálu přidal i angličtinu a italštinu. „Mám rád angličtinu, protože je to jasný jazyk. Čistý a zcela jasný. Ale když sním, sním ve francouzštině,“ smál se svérázný herec, kterého to táhlo k divadlu, ale poslechl svého mecenáše a přihlásil se na Moskevskou univerzitu, obor literatura a filozofie.

Jenže touha po herectví mu nedala spát. „Nemohl jsem jíst, zhubl jsem, tak velký byl můj sen po velkém jevišti, po divadle. Ach, jak jsem uvítal, když mě vyhledal sám Konstantin Stanislavskij!“ vzpomínal v rozhovoru Vladimir Sokoloff na setkání se slavným učitelem herectví a zakladatelem „metody Stanislavského“ (stručně jde o splynutí herce s postavou) který se stal jeho osobním přítelem! „Konstantin mi říkal: Jsi ošklivý, to je tvá výhoda. Jsi chytrý, to není tvá výhoda. Jen si představ, jak ošklivý a chytrý muž jí horkou polévku. No! To je pohled, co? A co teprve, až tě uvidí diváci!“ smál se Sokoloff.

Vladimir nakonec ke zklamání svého pana sponzora ze studií jednoduše zdrhl a přestoupil na Moskevskou akademii dramatických umění. Když ji absolvoval, stal se členem souboru MCHATu a Komorního divadla a Moskvané chodili „jen na něj“. „Sokoloff měl velice zvláštní obličej s výraznými rysy, burácivý hlas, šibalské oči a rozmáchlá gesta. Když chtěl, uměl být úsporný, minimalistický. Měl široký záběr a jednoznačně šlo o geniálního herce, který si během let vybrousil vlastní techniku,“ říkají o Sokoloffovi i dnes přední světové filmové weby.

Navenek nenápadný muž byl opravdu skvělým hercem a potenciál v něm spatřil i slavný rakouský režisér Max Reinhardt, který Vladimira Sokoloffa viděl čirou náhodou hrát v mnichovském divadle. Tam byl Vladimir v roce 1923 na zájezdu se souborem z Moskvy, a na jevišti dělal hotové psí kusy, protože mu prý „spadly ruské okovy“. „Nechtěl byste tady zůstat a hrát u mě?“ oslovil ho okouzlený Max po představení. Sokoloff byl prý přesně tím typem, co mu v souboru chyběl!

Sokoloff na nabídku kývl, ale byl tehdy čerstvě ženatý s Elizabeth (Jelizaveta Alexandrovna, 1895-1948), která zůstala v Moskvě. Takže musel nejprve z Ruska dostat i svou ženu. Oba byli Židé, oba zažili pronásledování a pogromy - a v jeho rodné zemi navíc silně přituhovalo. Po Říjnové revoluci v roce 1917 zmítala Ruskem občanská válka a k moci se dostali bolševici.

V nastalé totalitě začaly úřady pronásledovat umělce, všem hrozila cenzura, tvrdé postihy za „neposlušnost“ a všude vládl jen strach a paranoia. Když v roce 1922 těžce onemocněl Lenin a v zákulisí už začal vystrkovat drápy obávaný Josif Stalin, pochopil Vladimir Sokoloff, že v rodícím se Sovětském svazu pro něj není místo. Nabídka Maxe Reinhardta mu spadla přímo z nebe. Elizabeth se nakonec podařilo dostat ven - a sotva byli spolu, oficiálně se označil za emigranta.

Bolševiky mohl trefit šlak, protože Sokoloff byl v Rusku „někdo“. Z útěku svého žáka měl problémy i sám Stanislavskij, ale Vladimir se samozřejmě vrátit nemohl. S největší pravděpodobností by skončil někde v Lubjance na popravišti. Svou ruskou rodinu už pak nikdy neviděl - možná ani nevěděl, co se s nimi stalo. Rozjel kariéru v Německu, kde se brzy stal oporou všech velkých divadel a začal hrát ve svých prvních filmech a seriálech.

Vladimir Sokoloff se za celou svou evropskou i americkou kariéru objevil ve 116 filmech různé kvality. Měl maličké role, to je pravda, ale vždy velice snadno zapamatovatelné. „Mě si nespletli. Hrál jsem mrtvoly, tolik mrtvol, tolikrát jsem umřel! Jednou mě vykopali z hrobu, už ani nevím, jaký to byl film. Já vypadal! Nalíčený jako umrlec, museli mě oloupat! A takových rolí bylo víc,“ smál se Sokoloff. Nejčastěji ale hrál postavičky různých Asiatů, Mexičanů, Rusů, Číňanů, indiánů, dokonce i kanibala nebo černocha. „Myslím, že 35. Tolik různých národností jsem hrál. Hlavně Španěly,“ říkal sám Vladimir Sokoloff.

Z filmů, ve kterých se tento opravdu rázovitý herec objevil (nebo mihl), můžeme vyjmenovat například Láska Jeanne Neyové, Loď ztracenců, Miláček bohů, Na západní frontě 1918, Žebrácká opera, Don Quichotte, Napoléon Bonaparte, Mayerling, Případ kapitána Dreyfuse, Komu zvoní hrana, Královský skandál, Paris Underground, Šarlatová ulice, Plášť a dýka, Skandál v Paříži, Sedm statečných, Mr. Sardonicus, Taras Bulba nebo Útěk ze Zahrainu.

Fotky z nejznámějších rolí Vladimira Sokoloffa:

Vladimir a Elizabeth se po emigraci usadili v Berlíně a Sokoloff začal hrát s divadelní společností. Projel Německo a Rakousko, dostal se do Španělska i Portugalska, aby pak v letech 1927-1928 poprvé navštívil Spojené státy. Tehdy tam ještě nezůstal - táhlo ho to do Francie. „O té zemi se mi zdávalo. Chtěl jsem to všechno vidět a nasát její odbojný duch,“ říkal Sokoloff, který se do vysněné země přestěhoval ve třicátých letech a začal v Paříži natáčet i hrát v divadlech. Ale doba zase postoupila, na vzestupu byl Adolf Hitler a Sokoloffovi došlo, že v Evropě nebude bezpečno.

A jako na zavolanou mu osud poslal do cesty agenta Warner Brothers, který do Paříže připlul lodí speciálně kvůli Sokoloffovi. Ten v Německu padl do oka nějakému americkému režisérovi, slovo dalo slovo a Vladimir měl v ruce hotovou smlouvu na film, který se měl natáčet v Hollywoodu. Herec nezaváhal ani na vteřinu, sebral Elizabeth a odcestovali do USA, kde po netypickém Rusovi okamžitě sáhlo několik produkcí.

Sokoloff ale nezpychl. Neměl to ani v povaze. Velice rád dával rozhovory, smál se na celé kolo a vtipkoval i o drsných věcech. I o Hitlerovi, který povraždil tolik jeho souvěrců! Vzpomínal, že bedlivě sledoval dění ve válečné Evropě, byl vyděšený k smrti, protože měl všude spoustu známých Židů, a snažil se pomáhat i na dálku - například vydržoval několik židovských studentů, podobně jako jeho mecenáš tehdy v Rusku! „Jednou jsem v nějakém magazínu viděl jeho fotku. Chtěl jsem mu přikreslit brýle, ale přišlo mi to blbé. Tak jsem mu naplival do ksichtu. To byla úleva!“ vrtěl hlavou nad vším tím šílenstvím, které přišlo s nástupem Hitlera k moci.

Vždy dobře naladěný herec zesmutněl v roce 1948, kdy po pětadvaceti letech společného života zemřela jeho milovaná životní láska Elizabeth. Vladimir Sokoloff se uzavřel do sebe a zůstal ve svém domě v Los Angeles úplně sám. Nikdy se už neoženil, neměl děti a veškerou svou energii věnoval práci. Když mu bylo už přes sedmdesát let, obsadil ho režisér John Sturges do jeho nejslavnější role moudrého mexického Starce (Old Man) v Sedmi statečných. Sokoloff do dobrotivého a statečného Mexičana otiskl snad všechna svá životní dramata, pády i útěky, a lidé si dodnes vybaví každé jeho gesto.

Úctyhodná padesátiletá kariéra Vladimira Sokoloffa se uzavřela 15. února 1962, kdy dvaasedmdesátiletý herec zemřel na mozkovou mrtvici. Svůj věčný klid našel na slavném hřbitově Hollywood Forever Cemetery, kde odpočívá v rodinné kryptě po boku své ženy.

Zpracováno podle:

Russianladnmarks, NY Times nekrolog (placená zóna), IMDb, Entertainment.ie, Vladimir Sokoloff, ČSFD, Find a Grave, Соколов, Владимир, Александрович, Fandom, Facebook, Gifts.art, Médium.cz, Max Reinhardt, Stanislavskij, diskuse na ČSFD, fanouškovská fóra, Reddit,