Hlavní obsah

Kráska ze Sedmi statečných: úchvatná Rosenda Monteros byla hvězdou telenovel, McQueen jí dal facku

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Havraní vlasy, nádherná tvář, černé výrazné oči, postava, až se tajil dech. Pánská část publika při premiéře slavného filmu Sedm statečných nemohla z této Mexičanky spustit oči. Kdo byla Rosenda Monteros, ta holka, co s ní zůstal mladý Chico?

Článek
Jeden z nejkrásnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Jen kdyby i do tohoto skvostu nenacpali ženskou, která to všechno zničí. Vždyť Chico měl odjet s Chrisem a Vinem! Ale to neee, to musel zůstat s ní. Vypadala hrozně protivně!
Nick Lord, Sevenforum

Dodnes nalezneme fanouškovské stránky a fóra, kde i v našich časech diváci filmem Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960) doslova žijí. Ale ono není divu. V tomto filmu si totiž sedlo naprosto všechno. Ústřední „sedmičku“ pistolníků v hvězdném podání dnes již naprosto legendárních herců (Brynner, McQueen, Dexter, Buchholz, Coburn, Vaughn, Bronson) doplňuje hlavní padouch Calvera (Wallach). I když jde o příběh prostý a notoricky známý, lidé se na něj dívají dodnes.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Chico a Petra

V hotové záplavě chlapského testosteronu (protože co si budeme povídat, ti muži byli opravdoví a chlapští hrdinové) vybočuje jedna jediná romantická linka - láska mladého pistolníka Chica (Horst Buchholz) a půvabné mexické vesničanky. Ta se objevila až v půlce filmu, protože všechny mladé slečny z vesnice starostliví tatínci prostě a jednoduše schovali. Urážlivá věc pro sedm statečných pistolníků, kteří měli poměrně jiné starosti, než znásilňovat mexické dcery!

Ale když se okouzlující okatá dívka v bílém těsném oblečku zjevila na scéně, bylo obrazně řečeno vymalováno. Mexická herečka se stala legendou, i když málokdo věděl, jak se jmenuje ve skutečnosti, ani jaké má filmové jméno. Zapamatovali si ji všichni diváci. V Sedmi statečných se jmenovala Petra, v reálu Rosenda Monteros. Jaký je její příběh?

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Rosenda Monteros

Rosa Méndez Leza, jak znělo občanské jméno této populární mexické herečky, byla rodačkou z Veracruz, kde spatřila světlo světa 31. srpna 1935. Rodiče byli chudí a bigotně věřící katolíci, kteří dceři nedopřáli v dětství vůbec nic. V početné a stále se rozrůstající rodině byla velice krásná a talentovaná Rosa „jako prodaná“, přísní rodiče jí nechtěli dovolit hrát, ač od dětství excelovala a projevovala značný herecký talent. Utíkala proto na ranč za svým dědečkem, který ji miloval a podporoval. Tam se naučila jezdit na koni, trávila dlouhé dny v přírodě.

Byl to právě děda, který malé Rose vštěpoval lásku k Mexiku, k rodné vlasti. Rosenda Monteros totiž byla patriotkou až fanatickou. Mexiko pro ni bylo vším, stala se později mluvčí mexických žen, které toužily po svobodě bez víry, po feminismu a vlastenectví. Na tu dobu velice odvážná Rosa od dětství za podpory dědečka hrála v oblastních divadlech, aby v sedmnácti letech po strašidelné hádce s rodiči, kteří ji chtěli provdat, utekla z domu a usídlila se Mexico City.

Foto: Microstar/Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Veracruz

Tam překrásnou, ohebnou a talentovanou Rosu objevil „otec mexického divadla“ - slavný Japonec Seki Sano. Tento muž se proslavil jako herec v rodné zemi, ale pak byl z Japonska vyhoštěn. Jeho domovem se stala Latinská Amerika, zapustil kořeny v Mexiku, kde v hlavním městě založil divadelní školu. A mladou herečku si vzal pod svá křídla. Ta už jako Rosenda Monteros zazářila na divadelních prknech a za svůj velice dlouhý život ztvárnila neuvěřitelných 261 hlavních divadelních rolí.

Krásné mladé ženy si všimli i filmaři. Bylo by spíše divné, kdyby ne. Rosenda Monteros se začala objevovat v různých filmech a seriálech, vesměs westernech nebo milostných romancích. Reto a la vida, Take Me in Your Arms, Bílá orchidej, Ženská oddanost, Můj Feliz, moje láska, Deník mojí matky, Vila!!!, Nazarín, Sábado negro, to je jen malý výčet ze záplavy vedlejších rolí půvabné herečky. Služky, komorné, naivní dívky, svedené dívky, číšnice, pokojské - Monteros v těchto prvních filmech občas téměř není k nalezení.

Foto: Foto de la familia del usuario/Creative Commons Zero, Public Domain Dedication

Rosenda v roce 1960

Kdo ji však nalezl, zamiloval se a vzal si ji za ženu, byl slavný režisér Julio Bracho. Brali se v roce 1955, Rosenda se smířila s rodinou, protože Bracho byl katolík a svatbu měli v kostele. Jenže o dva roky později byla „malá Rosa“ zavržena podruhé a naposledy - rozvedla se s ním. Tím spálila obrazné mosty ke svým rodičům. Pokud se s nimi někdy smířila, o tom není nic známo. Pak se začalo něco chystat. V Mexiku se měl natáčet hvězdně obsazený western, remake slavného filmu Akiry Kurosawy Sedm Samurajů.

John Sturges, režisér Sedmi statečných, vzpomínal v zajímavém rozvoru pro deník The New York Times na velké komplikace ze strany mexických státních orgánů. „Vládní cenzor bedlivě sledoval produkci i scénáře. Byl to autokrat, jinak to neumím říct. Tento muž si dělal, co chtěl. Dopsal nám do scénáře onu pasáž, jak jsou Mexičané nejprve nakupovat zbraně, než si najmou pistolníky. To tam původně vůbec nebylo. On to tam dopsal, aby ukázal, že to byli hrdinové, že chtěli bojovat původně sami. Přitom vyznění celé té části bylo spíše směšné - neuměli si ani ty zbraně koupit. To mu bylo jedno. Byl jsem velmi rozlícen, ale film už byl na začátku, nedalo se couvnout.“ uvedl John Sturges v roce 1961 málo známý fakt.

Foto: David Perez/Creative Commons Zero, Public Domain Dedication

V roce 1965 v Madridu

Cenzura to v pravém slova smyslu nebyla, spíše naopak. Mexičané museli být za hrdiny a hotovo. Problém nastal i se zarytou vlastenkou Rosendou Monteros. Jak bychom řekli u nás v Čechách: „Neustále do všeho kecala a nedala se odehnat!“ Asi tak. Sama Rosenda mexické zásahy v Sedmi statečných komentovala: „Scénář musel být velice pečlivě zkontrolován a revidován, abychom se ujistili, že v něm nejsou žádné obrázky či scény, které by kompromitovaly a znevažovaly naší zemi. Museli jsme to natočit, protože ten film byl pro Mexiko velice důležitý.“

Aha, můžeme se pousmát. A že slečně Monteros nevadila přítomnost opravdových mexických banditů, kteří tvořili valnou část družiny padoucha Calvery? To totiž nebyli herci, ale skuteční lupiči, kteří se prostě k natáčení přidali. Eliho Wallacha považovali za svého velitele, obdivovali ho a poslouchali, až Wallach přišel za Sturgesem a řekl mu: „Ty, hele, já tu malou hru s nimi klidně budu hrát dál. Ale až to dotočíme, mám docela strach. Já jsem jim vysvětloval, že jsem herec a dostal jsem akorát dalšího panáka. Oni mě zastřelí!“ bědoval Eli.

Foto: CITRU Documentación/Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

I ve vyšším věku byla velice půvabná

Nezastřelili, ale konflikt tam prý proběhl, protože tito banditos měli na svědomí krádeže a vydírání, a rozhodně se nechtěli vzdát bez boje, když si pro ně po natáčení přišla mexická policie. Ale to už byli Američané naštěstí pryč.

Rosenda Monteros chtěla mít ve svých scénách hlavní slovo. „Je to jediná romantická linka v tomto filmu. Láska mladého pistolníka a Petry, vesničanky, která se ho zprvu bojí. Snažila jsem se ukázat její odvahu a mexickou hrdost!“ uvedla po premiéře Rosenda. To asi ukázala, ale její natáčecí dny provázel již zmíněný testosteron. Všem hvězdným pistolníkům vštěpovala, jak se mají chovat k Mexičanům a ženám, až hercům došla trpělivost a snědou krásku si začali tak trochu dobírat. Zúčastnění pánové chovali velkou náklonost k něžnému pohlaví - Yul Brynner se dokonce přímo na place poněkolikáté oženil.

Foto: Fandom/CC-BY-SA 4,0 international

V roce 2001

Jenže si nevěděli rady s vlasteneckou Rosendou. Při scéně, kdy ji Chico pronásleduje v lese, chytí a přehodí přes koně „zadečkem napřed“, si Monteros neustále kladla nějaké podmínky. Nebudeš na mě sahat, nebudeš mě takto mačkat - a podobně. Jistě, v dnešní době naprosto normální věc, ale v šedesátých letech tyto požadavky od neznámé herečky v hvězdně obsazeném filmu vyzněly zvláštně. Zkrátka Buchholzovi nedovolila vůbec nic. Sturges na ni řval, odpočívající pistolníci přestali pokuřovat a začali Horstovi radit. „Pořádně ji zmáčkni.“ „Ne, já bych to udělal takhle…“ předváděli navzájem, jak by s Rosendou Monteros naložili oni. A nebyly to žádné jemňoučké doteky, kdepak.

Pánové se dostali do pěkné ráže, různě si ji přehazovali, až se musela jít převléknout, protože měla ten bílý kostým úplně špinavý. A nanovo. Sturges si zoufal, že to snad nenatočí, až zuřivá Rosenda začala rozdávat facky a jadrně klela. Do cesty se jí připletl Steve McQueen, který po obdržení mlaskavého políčku zareagoval automaticky a facku jí vrátil. Rosenda Monteros začala ječet jako siréna a toho využil Sturges, který pokynul Buchholzovi: „Teď, honem rychle, nalož ji a jeď!“

Foto: Ola K Ase-Find a Grave/CC-BY-SA 4,0 international

Julio Bracho, manžel

Scéna se povedla na první dobrou, ale Rosenda a Steve McQueen si nemohli přijít na jméno, i když se neustále omlouval. Později přiznala, že do něj byla zamilovaná. Inu, dostat facku od milovaného herce, byť omylem, to urazilo i hrdou patriotku. Vznikl film, který se stal legendou a spolu s ním i Rosenda Monteros - vesničanka Petra s copánky v bílém upnutém kostýmu.

Po celosvětovém úspěchu slavného snímku mohla Rosenda dobýt svět, ale její kariéra začala stagnovat. Sice ji zlanařili do USA, ale neprosadila se. Objevila se v pár filmech, například El esqueleto de la señora Morales, Tiara Tahiti, Vládkyně Ayesha, Pampa Salvaje, Tři tváře Evy, Valeria, Ona (Ustane). Dostala se i do Evropy, kde opět hrála samé menší role, ale stala se velkou přítelkyní Marcela Marceau, se kterým vytvořila velice populární divadelní pásmo. Věnovala se i pantomimě, za kterou byla oceněna prestižní cenou Ariel. Později na filmovou kariéru zcela rezignovala a stala se tváří telenovel.

Foto: ELIOTH PEREz-Find a Grave/CC-BY-SA 4,0 international

v roce 2003

V Mexiku snad nejoblíbenější seriálový žánr přikoval diváky k obrazovkám a Rosenda Monteros se objevovala v nekonečných seriálech po celá desetiletí. U nás je asi nejznámější telenovela Proč mě nikdo nemá rád, jinak jsou to seriály vesměs neznámé. Věnovala se do vysokého věku i svému milovanému divadlu. Stále vitální a čilá Rosenda Monteros žila v Mexico City po boku neznámého muže, jehož identitu tajila. Spekuluje se i o dětech - oficiálně žádné potomky neměla, ale prý se jí povedlo utajit narození dvou ratolestí.

Rosenda Monteros byla velice tajnůstkářská a rozhovory dávala jen výjimečně, přičemž o soukromí se vůbec nebavila. Nejdůležitější pro ni zůstavalo divadlo. V dokumentu Homenaje Rosenda Monteros | Compañía Nacional de Teatro uvedla Rosenda: „Divadlo je kosmické. Je to jiná dimenze, ve které mohu existovat bez vnějších zásahů. Jen já a moje nitro. Divadlo je můj osud.“

Do vysokého věku hrála na všech velkých mexických i evropských scénách. Zemřela 29. prosince 2018 ve věku 83 let jako poslední z herců filmu Sedm statečných. Její popel byl rozptýlen v moři.

Sexy divoká kočka v bílém, tak ji charakterizují komunity fanouškovských stránek, na kterých najdete skutečné perly - příhody z natáčení, z osobního života. Je to opravdu k nevíře, jak může jeden film ovlivnit celé generace dalších diváků. A spolu s ním i Rosenda Monteros.

Foto: Wikimedia Commons/volná licence

Rosenda Monteros

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz