Článek
V osobě Yula Brynnera našel tehdejší Hollywood hvězdu, která do té doby neměla obdoby. Jeho rodina oplývala etnickou a rasovou rozmanitostí a tento mix genů mu dal jeho exotickou podobu. Byl osobností doslova renesanční - uměl vlastně všechno. Mimo herectví, které bral jako další ze svých talentů, jen tak „mimochodem“ to byl velice nadaný zpěvák. Hrál na kytaru a balalajku, jednu chvíli se živil jako artista na visuté hrazdě. Byl nadaný fotbalista, spisovatel, režisér fotograf a polyglot. Ovládal plynně sedm jazyků -čínštinu, ruštinu, japonštinu, maďarštinu, mongolštinu, angličtinu a francouzštinu a tři další ovládal částečně.
Yul Brynner jako faraon Ramesse II. ve filmu Desatero přikázání
Yul Brynner měl velkou slabost pro ženy a ženy pro něj. Byl čtyřikrát ženatý. Přitom působil vždy skromně a přátelsky, uměl se chovat a měl vybraný vkus. Nafotil dokonce akty a chvíli se živil jako model. Stihl dokonce vystudovat slavnou Sorbonu a získat titul doktor filozofie. Jeho všestrannost mu pomáhala při hereckých rolích - on ani hrát nemusel, nijak se to neučil a šlo mu to samo. A velice rád mystifikoval. Opředl se aurou jakéhosi tajemna a bavil se tím, jak lidé tápou a neví, co je pravda.
Složitá osobnost s obrovským charisma - to byl Yul Brynner (11. červenec 1920 - 10. říjen 1985)
Imigrační portrét s podpisem Brynnera a oficiální americkou pečetí
Dítě divočiny - nebo ne? Pravdu o původu a dětství Yula Brynnera odhalil až syn
Yul Brynner proslul zveličováním svého původu a raného života. Mystifikoval novináře, kteří se v prvních rozhovorech s hercem, který v USA působil doslova jako zjevení, neustále vyptávali na jeho původ. Brynner vymyslel celou spletitou historii svého dětství a původu a nechal to být. Novináři to přijali jako fakt a aura tajemna, která obestírala celou Brynnerovu osobu, dostala nádech ještě tajemnější. Dlouhá léta byla Yulova lež považována za pravdu a pronikla i do jeho oficiálních životopisů.
Podle tvrzení, které Brynner navykládal tisku, se narodil jako Taidže Chán na ruském ostrově Sachalin. Jeho otec měl být Mongol a matka Romka. Tvrdil, že vyrůstal v jurtě mezi kočovníky a jako batole ho málem roztrhal medvěd. V roce 1989 však jeho syn Rock vydal biografii, kde uvádí na pravou míru původ svého otce.
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Narodil se 11. července 1920 v ruském Vladivostoku jako Julij Borisovič Briněr (Briner) do bohaté švýcarsko - ruské rodiny těžařů stříbra a obchodníků s půdou, která byla opravdovou směsicí různých národností a etnik. Yul Brynner měl ruské, burjatské, romské, německé, švýcarské, rumunské a mongolské kořeny, za které vděčil svému exotickému vzhledu. V té době byl Vladivostok částečně pod kontrolou Japonska.
Otec Boris byl švýcarským důlním inženýrem a matka Marusja byla rumunská Romka, která se před sňatkem s bohatým podnikatelem živila jako tanečnice a zpěvačka. Byla však příslušnicí ruské inteligence a na tehdejší poměry velmi vzdělaná. Brinerovi měli ještě starší dceru Veru.
Brinerovi bydleli ve velkém čtyřpatrovém domě a zažívali spokojené časy. V roce 1922 však Vladivostok obsadila Rudá armáda a majetek rodiny byl zkonfiskován. Bylo jim však dočasně povoleno i nadále užívat dům. Po vzniku Sovětského svazu se otec musel vzdát švýcarského občanství a všichni se stali sovětskými občany. Boris Briner se při jedné ze svých pracovních cest zamiloval do krásné herečky Kateřiny Ivanovny Kornakové a rodinu opustil.
Ingrid Bergman a Yul Brynner v americkém dobovém dramatu Anastasia (1956).
Jeden život nestačí aneb muž tisíce tváří a tisíce profesí
V roce 1934 otec rodinu definitivně opustil a matka Marusja vzala vše do svých rukou. Veru i Julije sbalila a vydala se s dětmi na trnitou cestu. Přes Čínu uprchla z Ruska do Francie. Julij musel matce pomáhat živit neúplnou rodinu a velmi předčasně dospět. Už od svých čtrnácti let se pokoušet vydělávat.
Zde se naplno projevil jeho všestranný talent. V Paříži pracoval jako barman, barový zpěvák, kytarista, tanečník, hráč na balalajku. Vystupoval také s romským folklorním souborem a předváděl ruské lidové tance. Jeho talentu si všiml principál kočovného cirkusu a mrštnému mladíkovi nabídl angažmá. Yul se jako vždy nezdráhal a přijal nabídku na práci cirkusového akrobata. Během jednoho měsíce se naučil nebezpečné akrobatické číslo na visuté hrazdě.
Yul Brynner ve své první roli - Port of New York
Jen tak mimochodem se mezi tímto vším dostal na pařížskou Sorbonu, vystudoval a obhájil doktorát filozofie. Dalším úspěchem Yula Brynnera, který jen potvrzuje jeho neuvěřitelnou všestrannost, byla jeho fotbalová kariéra. Chodil si zase „jen tak mimochodem“ zakopat na pařížská hřiště, až si ho všiml trenér slavného fotbalového klubu Paris Saint- Germain. A nabídl mu smlouvu.
Strašlivý pád a závislost na morfiu
Brynner souhlasil a lze jen spekulovat, jak by kariéra nadějného fotbalisty v prestižním fotbalovém klubu dopadla. Zrodil by se hvězdný fotbalista? Bylo by stříbrné plátno ochuzeno o pistolníka Chrise nebo Tarase Bulbu? To se nikdy nedozvíme. Těsně před podpisem kontraktu Yul Brynner nezvládl své akrobatické číslo v cirkuse a zřítil se z obrovské výšky bez záchranné sítě na zem manéže.
V bezvědomí byl převezen do nemocnice a několik dní balancoval mezi životem a smrtí. Lékaři mu napočítali 47 zlomenin v celém těle a nedávali mladému muži skoro žádnou naději na přežití.
Yul Brynner
V Brynnerovi se však jako vždy ozvala jeho nezlomná vůle a za pár měsíců se postavil na nohy. Lékaři nevěřili svým očím a nazvali to zázrakem. Samozřejmě, na fotbal musel zapomenout. I na akrobatická čísla a své působení v cirkuse. Naopak, musel se poprat s problémem daleko horším. Závislostí na morfiu, kterým mu v nemocnici tlumili obrovské bolesti.
Při rehabilitacích, na které docházel, se zároveň experimentálně rozjela i odvykací kůra, která byla v té době novinkou. Brynner to dokázal a závislosti se zbavil. I toto byla další ukázka jeho pevné vůle a životního postoje.
Yul Brynner v roce 1969 v Sarajevu
Čas na nový začátek aneb vzhůru do Ameriky
V roce 1938 onemocněla matka Marusja leukémií. Yul se o matku obětavě staral a byl na to sám - sestra Vera už několik let působila v USA jako úspěšná operní pěvkyně. Po matčině vyléčení padlo rozhodnutí - pojedeme za Verou. Jako vždy a ve všem, co Yul rozhodl, to se také uskutečnilo. Sice neuměl ani slovo anglicky, ale bylo mu to jedno, věděl, že se to hned naučí. A také naučil.
A opět měl štěstí - když zpíval a moderoval zábavné pásmo v jednom baru v New Yorku, všiml si ho režisér rozhlasových her. Jeho projev a fascinující hlasové zabarvení mu zajistilo další zajímavou práci - stal se válečným rozhlasovým zpravodajem. Hrál divadlo u svého přítele a krajana Michaela Chekhova. Tehdy si také změnil jméno - původně Youl Brynner, později zkráceně Yul. Souběžně s tím navštěvoval herecké kurzy a dostal se do televize. Odtud byl k filmovému plátnu už jen krůček.
Gertrude Lawrence a Yul Brynner v muzikálu Král a já
Král a já - začátek hvězdné filmové kariéry
V roce 1949 hraje svou první menší roli ve filmu Port of New York. O necelé dva roky později získal hlavní roli v muzikálu Král a já na Broadway. Nebývale úspěšné divadelní představení se hrálo 4600 krát za sebou a Yul s ním procestoval celé Spojené státy. Podle předlohy tohoto muzikálu byl nakonec natočen i film Král a já (The King and I, 1956), díky kterému se Yul zařadil mezi filmové hvězdy.
Za roli krále Mongkuta získal Oscara. Kvůli této roli si také oholil hlavu a jeho nová image se stala jeho poznávacím znamením. Pak už měl holou hlavu vždy, pokud dostal roli, která vlasy vyžadovala, nosil paruku.
Tv seriál Anna a Král - později Král a já - divadelní hra a film
Během dalších dvaceti let ztvárnil široký rejstřík rolí - od egyptských faraonů a polských kozáků až po pistolníky z Divokého západu. Mezi jeho nejslavnější filmy patří Desatero přikázání (The Ten Commandments, 1956), Anastázie (Anastasia, 1956), Pirát (The Buccaneer, 1958), Bratři Karamazovi (The Brothers Karamazov, 1958),Šalamoun a královna ze Sáby (Solomon and Sheba, 1959),Taras Bulba (1962), Morituri (1965), Bitva na Neretvě (1969), Le serpent (1973) nebo Westworld (1973).
Sedm statečných
Slavný western Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960) není třeba představovat. Když na filmové plátno lenivým krokem nakráčel elegantní mlčenlivý muž v černém s ostře nabitými kolty u pasu, diváci šíleli. Exotický, úsečný, spravedlivý a neústupný pistolník Chris Adams (ano, měl i příjmení!) a jeho šest souputníků doslova zbourali kina.
Rosenda Monteros a Yul Brynner ve filmu Sedm statečných
Diváci je milovali a hvězdná sestava Steve McQueen, James Coburn, Charles Bronson, Robert Vaughn, Brad Dexter, Horst Buchholz a Yul Brynner se stala legendou. Brynner se své role zhostil tak dobře, že se navždy vepsal do srdcí diváků jako ten Chris, šéf sedmi statečných. Natáčení poněkud zkomplikoval Steve McQueen, který si přišel upozaděn právě Yulem a požadoval pro sebe větší honorář, více textu a hrozil, že z již roztočeného filmu odejde.
McQueen se dočkal alespoň toho, že mohl nějaké scény režírovat a „vychutnával“ si hlavně Brynnera, kterému dělal neustálé naschvály. Brynner to nesl stoicky klidně, ale když McQueen několikrát po sobě například za Yulovými zády vystřelil nebo mu do dialogů vstupoval chrastěním různými předměty, horkokrevný Brynner vybuchl a málem McQueena fyzicky inzultoval.
Sedm statečných
Později se usmířili a Brynner, který stejně jako McQueen měřil 173 cm, si pro změnu prosadil, že na všech záběrech s ním bude vypadat vyšší. Takže když stojí ti dva vedle sebe, Brynner buď na něčem stojí nebo je McQueen v pozadí.
Magnet na ženy
Yul Brynner svým exotickým vzhledem a plamennýma očima přitahoval ženy. Slavné, známé i neznámé, všechny charismatickému umělci podléhaly a Brynner se nijak nebránil a nedokázal jim odolat. Byl horkokrevný a vášnivý milovník a nijak se tím netajil. Jeho milenky také ne. Slavné hollywoodské divy se holohlavému herci vrhaly do náruče a svorně pak tvrdily, že Brynner byl nejlepší milenec, jakého kdy měly.
Gina Lollobrigida a Yul Brynner ve filmu Šalamoun a královna ze Sáby, 1959
Sám Brynner toto tvrzení komentoval pouze všeříkajícím úsměvem. Na přímou otázku reportéra, který s ním vedl rozhovor pro noviny, pokrčil rameny a mávl rukou. Nikdy o svých milenkách nemluvil a choval se jako pravý gentleman. Románek prožil například s Marlene Dietrich, Judy Garland, Ginou Lollobrigidou nebo slavnou Marylin Monroe. Jeho náručí prošla dokonce i Nancy Reagan, první dáma USA. Jen na poli manželském stále selhával.
Sehrál jsem v životě mnoho rolí a myslím, že většinu z nich úspěšně. Jen jednu roli jsem nezvládl - roli manžela.
Yul Brynner byl čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1944 s Virginií Gilmore. Měli spolu syna Rocka. Vydrželi spolu dlouho, rozvedli se v roce 1960. Virginia totiž zjistila, že ji Yul podvádí s herečkou Frankie Tilden. To by prý ještě přešla, tak moc Yula milovala, že mu jeho úlety často musela odpustit. Ale tentokrát pomyslným hřebíčkem do rakve jejich manželství bylo narození dcery Frankie Tilden, Lark. A otcem Lark byl Yul Brynner. Dosud trpělivá Virginie vybuchla a požádala o rozvod.
Yul Brynner s první manželkou Virginií
Zdálo by se, že odkopnutý Brynner se k matce své dcery nastěhuje, či si ji rovnou vezme. Nestalo se tak, ba naopak. Ještě toho roku se oženil s chilskou modelkou Doris Kleiner a to přímo uprostřed natáčení Sedmi statečných. O dva roky později se dvojici narodila dcera Victoria. Její kmotřenkou se stala slavná Audrey Hepburn, která byla nejlepší přítelkyní Doris. Ale četné nevěry Yula Brynnera poznamenaly i toto manželství. Zkrátka ženám nemohl odolat. V roce 1967 se rozvádí podruhé.
Potřetí se Yul Brynner žení v roce 1971. Jacqueline Thion de la Chaume de Croisset byla dcerou francouzského spisovatele a Yul se zamiloval tak, že doslova ztratil hlavu. Dlouho toužili po dětech a když Jacqueline nemohla otěhotnět, velkorysý Yul spolu s ní adoptoval dvě vietnamské holčičky, Miu a Melody.
Druhá manželka Doris
Nepoučitelný Yul překročil šedesátku, ale s nevěrami si pokoj nedal. Jacqueline podala žádost o rozvod v roce 1981. A v roce 1983 následovala čtvrtá a pro Yula poslední svatba - za manželku pojal teprve čtyřiadvacetiletou tanečnici z Malajsie Kathy Lee.
Tvář protikuřácké kampaně s rakovinou plic
Yul Brynner začal intenzivně kouřit již ve 12 letech. Jako mužný westernový hrdina se stal tváří cigaretové reklamy. S kouřením skoncoval sice už v roce 1971, ale bohužel bylo příliš pozdě. V září roku 1983 si objevil na krku bulku a začal se mu měnit hlas. Následné lékařské vyšetření odhalilo neoperovatelnou rakovinu plic.
V lednu 1985 vystoupil Yul v pořadu Dobré ráno, Ameriko, kde varoval před nebezpečím kouření a apeloval na lidi, aby nezačínali kouřit, nebo alespoň přestali. Tam poprvé sdělil, že umírá. Vyjádřil přání, aby se rozjela velká protikuřácká kampaň po celé Americe. A tak se také stalo. Yul Brynner se stal její hlavní tváří. Obdivuhodné od někoho, kdo věděl, že umírá. Jako vždy a všechno co v životě Yul Brynner udělal a do jaké situace se dostal, snažil se toho využít - ne pro sebe, ale pro ostatní.
Sacha Pitoëff, Ingrid Bergman, Akim Tamiroff a Yul Brynner ve filmu Anastasia
Umírající muž neváhá vystoupit v celostátním vysílání a varovat ostatní. Člen štábu populárního programu Dobré ráno, Ameriko později vzpomínal, že plakali naprosto všichni. Kromě Brynnera. Ten se usmíval jako vždy.Po jeho smrti se protikuřácká kampaň rozjela napříč celou Amerikou a spot s Yulem Brynnerem se vysílal v televizi neustále.
Když jsem zjistil, že jsem tak vážně nemocný, a můj čas je tak omezen, rozhodl jsem se to sdělit. Teď, když jsem pryč, říkám vám: Nekuřte, ať už budete dělat cokoliv, hlavně nekuřte. Kdybych mohl vzít kouření zpátky, nemohli bychom mluvit o žádné rakovině. O tom jsem skálopevně přesvědčen,
Na konci června 1985 naposledy oblékl kostým krále Mongkuta při 4625. repríze hry Král a já. I když byl skutečně velice nemocný a prodělával chemoterapii, hrál svého krále opět jakoby „mimochodem“. Toto jeho poslední vystoupení bývá i kritiky označováno jako nejlepší za celou dobu trvání hry Král a já. Yul Brynner ze sebe vydal naprosto všechno.
Plaketa ve Vladivostoku
Yul Brynner zemřel 10. října 1985 v New Yorku ve věku 65 let v náručí své poslední manželky Kathy. Na vlastní přání byl jeho popel uložen ve Francii v areálu ruského pravoslavného kláštera Saint-Michel Bois-Aubry nedaleko města Poitiers.
Nezapomněli na něj ani v rodném Vladivostoku. Na jeho rodném domě je pamětní plaketa a blízko domu byl otevřen park, který nese jeho jméno a v areálu je přes dva metry vysoká Brynnerova socha s nápisem „král divadla a filmu“
Socha Yula Brynnera v parku ve Vladivostoku
Pár perliček závěrem:
- Nafotil sérii aktů a stal se tím slavným v gay komunitě po celém světě
- Byl čestným prezidentem romské unie a až do své smrti se o romskou kulturu velice zajímal. Sám nahrál desku cikánských písní, které sám nazpíval a doprovodil se na kytaru a na balalajku
- Vášnivě rád četl, hlavně ruskou literaturu a klasiky
- Je autorem dvou fotografických publikací, sám byl výborným amatérským fotografem
- angažoval se v charitě na podporu opuštěných dětí a sirotků
- Milenka jeho otce, Kateřina Ivanovna Kornakovová, napsala doporučující dopis, na jehož základě Brynnera přijali na herecké kurzy v New Yorku
- Otec Boris a Kateřina nemohli mít děti, adoptovali proto holčičku. Po jejich smrti zůstala opuštěná v Rusku. Brynner nelenil, vyřídil vše potřebné a svou adoptivní sestru dostal do Ameriky, kde si ji vzal do péče
- paralela se životem jeho hereckého kolegy Steva McQueena je až zarážející - oba zemřeli na rakovinu plic, Brynner byl ženatý čtyřikrát, McQueen svou čtvrtou svatbu nestihl - zemřel. Jejich poslední partnerka byla o mnoho let mladší než oni a doprovázela je ve smrti.
Yul Brynner 11. červenec 1920 - 10. říjen 1985
S Yulem Brynnerem odešel jeden z nejcharismatičtějších herců své doby. Jeho mlčenlivý a civilní projev a všestranný talent doslova na všechno z něj právem učinili ikonu nejen amerického stříbrného plátna.
prameny:
