Steve McQueen: idol ženských srdcí miloval rychlá auta a hádal se s Newmanem. Dožil se jen 50 let

V 60. a 70. letech 20. století nebyla v Americe nouze o filmové hvězdy a představitele drsných a zádumčivých samotářů. Jeden z nich se však vymykal všem škatulkám, do kterých spadaly ostatní mužské hvězdy stříbrného plátna. Nebyl klasickým milovníkem, komikem nebo skutečnou superstar. Zato měl obrovské charisma, chladné vystupování a jistou drsnost, která mu vysloužila pověst nepřístupného a navýsost arogantního představitele nemluvných a nesmlouvavých mužů. Paul Newman mu nemohl přijít na jméno a mezi oběma muži nepanovala zdravá konkurence, ale spíše tvrdá rivalita.

Byl nejlépe placeným hercem své doby a svou nezpochybnitelnou autoritou si dokázal zajistit popularitu a nejvyšší honoráře. Sice se stranil lidí, ale náklonost k ženám nijak neskrýval. Jeho největší vášní však byla rychlá kola, auta i motorky. Profesionálně závodil, dokonce i několik automobilových závodů vyhrál a většinu kaskadérských kousků ve filmech zvládal sám. Svým civilním herectvím, kdy za něj mluvila gesta a výraz tváře, očaroval davy. Jeho osobní život byl však od útlého dětství provázen peripetiemi, které by se nevešly snad do deseti dalších životů.

Neslavný životní start i idylické dětství na farmě

Narodil se jako Terence Stephen McQueen 24. března 1930 v Beech Grove v americkém státě Indiana. Jeho otec byl pilot - kaskadér a své kousky s letadlem předváděl v tehdy proslavených „leteckých cirkusech“. Když bylo malému Terencovi pouhých půl roku, opustil otec jeho i matku Jullianu. Matka tíhu odchodu manžela neunesla a propadla alkoholu. Syna poslala na výchovu do rodiny jeho strýce Clauda Thompsona na farmu v Missouri a sama odjela do Kalifornie, kde se pokoušela o svůj vlastní „americký sen.“

Strýc důsledně malého Terence oslovoval Steve a to jméno mu již zůstalo. K čtvrtým narozeninám dostal od rodiny Thompsonových své první vozidlo - červenou tříkolku. Vzpomínal často, že představovala začátek jeho lásky k čemukoli, co jezdilo. Matka se v Kalifornii neprosadila a Steva na farmě často navštěvovala. Znovu se provdala a tehdy devítiletého chlapce hodlala vzít sebou do Los Angeles. Strýc se ale svého milovaného synovce odmítal jen tak lehce vzdát, přece ho vychoval a hádky se sestrou nebraly konce. Nakonec podvolil a dal mu na cestu do L.A. hodinky s věnováním: „Stevovi, který mi byl synem, s láskou Claude“. McQueen tyto hodinky opatroval do konce života a rád na své idylické dětství vzpomínal.

Chovanec polepšovny Boys Republic of California, číslo 3188

S návratem do Los Angeles začala jeho kariéra gangstera a pouličního rváče. Byl naprosto nezvladatelný, stal se členem gangu, kradl a rval se, doslova ho vychovávala ulice. Matka, mezitím již potřetí provdaná, nestačila na výchovu odbojného výrostka, takže se do „výchovy“ postupně vkládali jeho otčímové. Byl bit jako žito, otčím číslo tři ho zbil tak, že ohluchl na levé ucho. Problémy mu dělala i dyslexie, kvůli které přestal chodit do školy, protože nemohl snášet posměch spolužáků. Utekl proto k cirkusu, ale i tam měl problém s uposlechnutím autority a vrátil se. Matka jeho nezvladatelnost vyřešila tím, že ho v roce 1944 nechala umístit do polepšovny, kde byl veden pod číslem 3188. Strávil tam dva roky a kupodivu na ústav v Chino Hills v Kalifornii vzpomínal v dobrém a dokonce nepřestal být s vedením polepšovny v kontaktu a na její chod přispíval dary i penězi až do své smrti.

V roce 1946 opustil polepšovnu a následovala plejáda jeho dobrodružných peripetií a pochybných zaměstnání. Nechal se najmout na loď, doplul do Dominikánské republiky jako plavčík, aby loď zanechal svému osudu a stal se vyhazovačem v tamním nevěstinci. Odjel do Kanady, kde se živil jako dřevorubec, mezi drsnými chlapíky si vedl dobře, ale musel zase dál - jakoby ho něco neustále ponoukalo k tomu, aby zkoušel další a další extrémy. V Texasu pracoval coby námezdní dělník na těžařském poli, aby vzápětí vyzkoušel kariéru obchodního cestujícího.

V roce 1947 vstoupil do námořní pěchoty, aby z ní byl po třech letech propuštěn. I když měl u námořnictva problém s disciplínou a dokonce i krátce dezertoval, přesto při jedné ze cvičných akcí zachránil život pěti námořníkům. Mezitím u něj plně propukla vášeň k rychlým kolům a začínal se prosazovat jako amatérský závodník. V roce 1950 mu kdosi poradil, ať zkusí studovat herectví, že je přesně „ten typ“, který na plátnech chybí. Steve nelenil a prostě to jako vždy a se vším v jeho životě zkusil.

Na školné si vydělával různě. Vystřídal snad všechno možné - jako podomní obchodník prodával pera, pracoval v baru, taxikařil. Všechny tyto životní zkušenosti se mu později hodily do herecké kariéry, kterou nastartoval na dramatické škole Herberta Bergforda a odehrál svou první divadelní roli ve hře Peg, mé srdce. S divadelní společností projel celé Spojené státy, krátce účinkoval na Broadway a všimli si ho hledači talentů ve hře Klobouk plný deště o veteránech Korejské války. Působení na jevišti ho však nijak nenaplňovalo, toužil po větším adrenalinu a mimo automobilů a motorek se jím měla stát televize a hlavně film.

Někdo tam nahoře mě má rád

Jeho první manželkou se stala herečka a zpěvačka Neile Adamsová. S touto americko - filipínskou kráskou měl dva potomky, syna Chada (*1960) a dceru Terry Leslie (1959-1998). Manželství se po 16 letech rozpadlo a Neile o životě se Stevem napsala vzpomínkovou knihu Můj manžel, můj přítel.

Epizodní role boxera ve filmu Někdo tam nahoře mě má rád odstartovala jeho kariéru. Pohledného drsňáka si všimli televizní producenti a obsadili ho do tehdy již slavného seriálu Wanted: Dead or Alive. Tím odstartovalo seznámení s režisérem Johnem Sturgesem, který doslova zpečetil Stevův osud.

Souběžně s počátky jeho filmové a televizní kariéry se Steve stal členem reprezentačního týmu USA pro motocyklový závod šestidenní a vedl si více než dobře. Také se pravidelně zúčastňoval své největší vášně - automobilových závodů.

V roce 1960 nastal zlom v jeho kariéře, za který vděčil jednomu z nejslavnějších filmů všech dob.

The Magnificent Seven

Slavný western Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960) není třeba představovat. Steve McQueen v roli pistolníka Vina na sebe strhl snad větší pozornost než již v té době slavní Charles Bronson, James Coburn či Yul Brynner. Při natáčení ikonického snímku však v plné míře propukla cholerická a vztahovačná Stevova povaha. Nechtěl být upozaděn slavnými jmény a neustále na sebe strhával pozornost, na place i v zákulisí. S Yulem Brynnerem se několikrát pohádal a div nedošlo na pěstní souboj. Nelíbilo se mu, že má ve scénáři pouhých sedm řádků textu. Došlápl si na režiséra Sturgese, aby mu přepsal scénář a více upřednostnil roli Vina. Ten odmítl a nabídl mu, že může místo toho některé scény režírovat. To Steve McQueen přijal a při jím režírovaných scénách si doslova a do písmene škodolibě „vychutnával“ právě Yula Brynnera.

Když dosáhl toho, že mu režisér rozšířil počet jeho dialogů, stejně nebyl spokojen a rozhodl se, že bude Yula Brynnera deptat i nadále. Upozorňoval na sebe při Yulových scénách tím, že například chrastil za kamerou konzervou s kamínky nebo střílel slepými do vzduchu. Jejich osobní konflikt však na celkové vyznění filmu nemá žádný vliv a Sedm statečných se oprávněně řadí ke klenotům filmové klasiky.

Kariéra hvězdného herce

Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve filmu Velký útěk (The Great Escape) z roku 1963, který režíroval opět Sturges, hrál Steve McQueen vězně v německém zajateckém táboře za druhé světové války a už tehdy byl považován za hollywoodskou megastar. Výčet jeho filmografie je dlouhý a každý film byl ve své době kasovním trhákem. Charismatický herec přitahoval davy diváků a jeho mlčenlivý a samotářský civilní projev se lidem prostě líbil. Za nejvýznamnější filmy jsou po Sedmi statečných považovány hlavně čtyři snímky, které se zařadily do pomyslného žebříčku nejlepších filmů všech dob.

Bullittův případ (Bullit z roku 1968) režíroval slavný Peter Yates a vedle Steva McQueena se v titulních rolích objevují hvězdná jména jako Robert Vaughn či Jacqueline Bisset. Příběh policisty, který musí po dobu 48 hodin ochránit klíčového svědka proti mafii se Stevovi zamlouval i z jiného důvodu - ve scénáři byla velká automobilová honička. Steve se nadchl a z vyprávění jeho syna Chada známe, co se dělo po přečtení scénáře: „Táta volal producentovi, že detektiv musí jezdit s Mustangem a že nějakého připraví. V té době už táta profesionálně závodil a měl kolem spoustu lidí, kteří mu se stavbou aut pomáhali, a tak si nechal Mustanga prostě postavit na míru.“

Le Mans z roku 1971 byla srdeční záležitost pro samotného McQueena. Dlouho se totiž snažil v „civilu“ tento slavný závod jet. V roce 1970 byl dokonce přihlášen a chybělo málo a mohl odstartovat, jenže zakročila banka, která mu pod hrozbou vypovězení úvěru účast zakázala, protože startovné se krylo s penězi na film, který herec produkoval. Steve McQueen se do role profesionálního závodníka, který znovu jede slavný závod, když předtím po tragické nehodě právě v Le Mans přišel o svého rivala a konkurenta, ponořil natolik, že John Sturges, „jeho“ režisér, měl po pár dnech jeho komandování dost a z filmu odešel. Tento film však stál i za krachem manželství McQueena - bouřlivák si v kokainovém opojení vyrazil po natáčení projet prázdnou trať, naložil do auta svou milenku, nevybral zatáčku a auto doslova rozstřelil na kaši.

Zvláštní perličkou je, že právě při natáčení tohoto filmu byl McQueen předveden na francouzskou policii, kde ho informovali, že dle informací FBI figuruje na seznamu plánovaných obětí „rodiny“ masového vraha Charlese Mansona. Mansonova „rodina“ vraždila právě bohaté a slavné, například jeho stoupenci brutálně ubodali herečku Sharon Tate, která byla v devátém měsíci těhotenství. McQueen nelenil a nechal si do Francie poslat pět zbraní a chodil po zuby ozbrojen. Nebál se ani Mansona, ani vysoké rychlosti.

Motýlek (Papillon, 1973) je nezapomenutelným filmem z prostředí trestanecké kolonie a Steve McQueen v něm po boku Dustina Hoffmana naprosto exceloval. Film byl natočen podle pamětí bývalého trestance a galejníka Henryho Charriera (1906–1973), exteriéry vznikaly v tropických krajích Střední Ameriky. Vypráví příběh mužů, kteří jsou za své zločiny odsouzeni na doživotí a deportováni do nechvalně proslulé věznice na Ďábelských ostrovech, kde si odpykávali trest nejhorší zločinci. Jejich jedinou nadějí je myšlenka na útěk. Steve zahrál svého Motýlka naprosto bravurně. Při slavném skoku z útesu při útěku odmítl Steve McQueen kaskadéra a skočil sám hned na první klapku.

Skleněné peklo (The Towering Inferno, 1974) je snad nejlepší americký „biják“ své doby. Příběh o ošizeném mrakodrapu, který začne hořet, byl vytvořen bez jakýchkoli upravovaných trikových scén, pouze za pomoci makety mrakodrapu a krabičky sirek. Vznikl vlastně první katastrofický velkofilm, který se navždy zapsal do zlatého fondu kinematografie. Steve McQueen v něm ztvárnil obětavého a statečného velitele hasičů, Paul Newman naproti tomu architekta, který mrakodrap postavil a nevěděl, že je ošizený v elektroinstalaci. Při natáčení však vypukl obrovský spor mezi McQueenem a Newmanem. Dokonce se uvažovalo o tom, že se role přeobsadí, nebo natáčení zcela zruší.

Oba herci se v konfliktu nestřetli poprvé, oba na sebe navzájem žárlili a záviděli si své úspěchy po celou dobu svých kariér, než tu Stevovu přeťala smrt. Ale při natáčení Skleněného pekla vzájemná řevnivost skutečně vygradovala. Paul Newman při natáčení slavného filmu kopal do rekvizit a označil McQueena za zatracenýho egoistickýho bastarda, McQueen Newmana zase za primadonu, co neumí nic jiného, než koulet očima.

McQueenovi se nelíbilo, že Newman má více textu, větší plat, větší prostor a opět se naplno projevila jeho zvláštní egocentrická povaha. Začal požadovat stejný plat a počet textu, pak více, pak hrozil, že z téměř dotočeného filmu jednoduše odejde. Jednou se dokonce do sebe skutečně pustili a štáb je musel od sebe odtrhávat, to když Newman ucedil k McQueenovi, že dnes vypadá jak kuřecí hovno.

Nicméně film byl natočen a stal se nejvýdělečnějším filmem roku. Jeden z hasičů poté vzpomínal, že při natáčení vypukl skutečný požár v přízemí repliky mrakodrapu. Steve McQueen měl na sobě plnou hasičskou výstroj a požár sám uhasil. Hasič ho poznal a konstatoval: „Tak tomuhle moje žena neuvěří…“ Steve odpověděl: „Moje taky ne…“

Další dvě manželky

Během natáčení filmu Útěk (Getaway) z roku 1972 se herec seznámil s Ali MacGrawovou, která se kvůli němu rozvedla. Jejich manželství trvalo pět let a bylo poznamenáno třemi potraty. Pár se rozvedl, nicméně Steve McQueen o Ali tvrdil, že byla láskou jeho života a nikdy ji nepřestal milovat.

Jeho třetí, poslední ženou a nakonec i vdovou byla o 23 let mladší modelka Barbara Minty, se kterou se seznámil velmi netradičním způsobem. Jednoho dne Steve uviděl její fotku v časopise a požádal svého agenta, aby jim zajistil schůzku. 16. ledna 1980 se vzali a byli spolu až do McQueenovy smrti o necelých 10 měsíců později.

Azbest, rakovina, šaman a předčasná smrt

V roce 1978 McQueena začal trápit dlouhodobý kašel. Přestal kouřit a začal brát antibiotika, ale bez úspěchu. Dýchavičnost se zhoršila a 22. prosince 1979, po natočení filmu Lovec, biopsie odhalila mezoteliom pleury, rakovinu spojenou s vystavením azbestu, pro kterou neexistuje známá léčba. Dlouho hledali zdroj azbestu, až se zjistilo, že jeho nemoc byla přímým důsledkem masivního vystavení azbestové izolaci z potrubí na palubě lodi, když byl v mládí u maríny. I když už měl pokročilé metastáze, vydal se do Mexika za proslulým léčitelem a šamanem W.D.Kelleyem. Jenže to byl šarlatán, který aplikoval jen kůry z klystýrů a hladovky a ze Steva vytahal přes 40 000 dolarů.

Na konci října 1980 McQueen odletěl do Ciudad Juárez v Chihuahua v Mexiku, aby mu odstranili nádor na játrech (vážící přes 2 kila), a to i přes varování amerických lékařů, že nádor se operovat nedá a jeho srdce operaci nezvládne. McQueen se pod jménem „Samuel Sheppard“ zaregistroval na malé klinice Juárez, kde lékaři a zaměstnanci nevěděli o jeho skutečné totožnosti.

7. listopadu 1980 McQueen zemřel na srdeční selhání ve 3:45 ráno na Juárezské klinice, 12 hodin po operaci, kde byly odstraněny četné metastatické nádory v krku a v břiše. Podle personálu zemřel ve spánku. Bylo mu 50 let. Jeho popel byl rozptýlen v Tichém oceánu.

Syn Chad McQueen vzpomíná: „Když táta umřel, měl v garáži 38 aut a 140 motocyklů. Vlastnil také několik letadel, hlavně dvouplošníky z druhé světové války, ve kterých se občas proletěl. Byl to fakt fanatik. Na televizi se díval jen, když tam byly nějaké závody. Jinak trávil čas v garáži nebo venku se psem. Po Le Mans sebral mámu a nás, naložil nás do auta a jezdili jsme po Státech jako nějací hipíci..“

Předčasný konec složité osobnosti, egocentrického herce, drsného chlapíka, ale také statečného a odvážného člověka, který měl sice krátký život, ale stihl prožít více, než by si možná sám přál. Idol ženských srdcí a závist budící hrdina pro muže. Nadaný automobilový a motocyklový jezdec, hodný a srdečný táta a symbol stříbrného plátna. To vše byl Steve McQueen.

zdroje:

Why Paul Newman hated Steve McQueen (faroutmagazine.co.uk)

Wikipedia.org

Steve McQueen - IMDb

Steve McQueen | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Steve McQueen by oslavil 93 let: Bouřlivák Hollywoodu, nejlépe placený herec své doby a ženský idol - Garáž.cz (garaz.cz)