Eli Wallach: bandita Calvera ze Sedmi statečných byl válečný hrdina, hrál Hitlera a dožil se 98 let

Sedmičlenná skupina amerických pistolníků se nechá najmout k ochraně mexické vesnice, ohrožované místními bandity vedenými surovým Calverou. Bandité jsou v přesile a vůdce pistolníků Chris se rozhodne vycvičit v boji i vesničany… Tak známé, tak krásné, a tak kultovní, že stačí jen tento strohý popis a okamžitě si vybavíme onu jímavou hudbu, všech sedm tváří tehdy tak nekonečně mladých herců, úchvatné lokace i dojemný konec.

Filmu Sedm statečných (The Magnificent Seven) v režii Johna Sturgese, který to vše vzal za správný konec, se nedá vytknout snad vůbec nic. Snímek z roku 1960 vznikl jako remake slavného japonského dramatu režiséra Akiry Kurosawy Sedm samurajů (1954). Někteří diváci mají raději japonský originál, druzí zase americkou verzi, která je prostě hrdinsky „nastřelená“, jak to tak bývá. Ale to obsazení je legendární a duše nejedné divačky zaplesá i dnes při pohledu na McQueena, Brynnera, Coburna, Vaughna, Buchholze, Bronsona i Dextera. Na vrcholu sil, všichni úžasní ve svých džínách s kolty proklatě nízko. Ale někdo nám tu chybí. Někdo zůstal ve stínu. A vůbec si to nezasloužil. Calvera, jasně.

Eli Wallach byl banditou docela sympatickým (až na ty krádeže a vraždy), byla s ním vesměs domluva (nebyla), občas udělal podraz (neustále), ale hlavně byl Calvera celkově tak vyděšený z toho, co si to ti zatracení vesničané vůbec dovolují, že to bylo chvílemi až dojemné. S trochou ironie můžeme říct, že se našli i tací, co Calverovi fandili. Jedním z nich byl i Wallachův syn, který se při prvním shlédnutí Sedmi statečných strašlivě rozčílil a jeho dětská duše brala smrt hlavního záporáka jako obrovskou křivdu. „Sakra, tati!“ brečel Peter Wallach, „To jsi nemohl tasit a vystřelit dřív, než plešatej strejda Brynner!?“ Inu, nemohl.

O natáčení filmu bylo napsáno mnoho, hlavně o tom, co vyváděl Steve McQueen, který nezvládal svou cholerickou povahu a dělal „bordel“ na place, až mu musel Brynner v zákulisí tak trochu domluvit. Ale Eli Wallach, jak si natáčení užíval on? Inu, neužíval. Neuměl totiž jezdit na koni. Koní se bál. Bylo to šílené, protože už měla padnout první klapka a Wallach stále padal a padal. Nakonec se to naučil: „Jako blesk z čistého nebe, po marných pokusech, jsem mávl rukou. A ve chvíli, kdy jsem to vzdal, nasedl jsem a šlo to. Najednou to zvíře pod mým zadkem bylo součástí mého těla. Byl to zázrak. Já jel tryskem a řval jsem nadšením. Co řval, řičel. Jenže oni si mysleli, že řvu hrůzou, tak za mnou jeli autem a chtěli mě zachraňovat… To byl trapas…“

Calvera pak na koni jezdil bravurně. A jen pro zajímavost - Eli Wallach nechtěl banditu hrát. Ucházel se o roli naprosto jinou, o mladého a horlivého pistolníka Chicka. Jenže „ten můj ksicht“, jak vždy glosoval, opět zavinil, že mu byla místo toho nabídnuta role padoucha. Tak ji přijal a dobře udělal.

Jaký byl životní osud Eliho Wallacha?

Eli Herschel Wallach (7. prosince 1915) byl synem polských židovských přistěhovalců. Jeho rodiče Abraham a Bertha pocházeli z Przemyślu a utekli do USA před neustálou perzekucí a pogromy. Usadili se v Brooklynu, měli dvě dcery a dva syny (Eli byl poslední). A podnikavý Žid Abraham navázal na tradici svého otce, který měl v Polsku obchod - otevřel si cukrárnu, která ale nebyla jen cukrárnou, spíše takové vetešnictví. Dalo se tam koupit vesměs všechno, Abraham obstaral i nemyslitelné. Podnik jménem Bertha's Candy Store prosperoval.

V tehdejší době byli v Brooklynu převážně přistěhovalci z Itálie, kteří Židy moc nemuseli. Ono to ostatně bylo vzájemné. Ale Abraham se odmítl hnout, takže ho nakonec Italové vzali mezi sebe. Eli vyrůstal a všichni zjišťovali, jak ohromnou má inteligenci. Byl schopen se naučit nazpaměť cokoliv, počítal složité rovnice. Abraham si mnul ruce, že půjde kluk studovat. Kluk studovat šel, což o to. Ale už v patnácti stál v divadle. Potají. Starý Žid prostě synovu vášeň pro herectví nijak nechápal a neustále mu hraní zakazoval. Eli Wallach šel tedy na univerzitu. Jen si prosadil, že chce být co nejdál, takže ho vítr zavál až do Texasu.

Tam vystudoval na místní proslavené univerzitě historii jako jeden z nejlepších z ročníku. Zároveň tam poznal jiné lidi i prostředí. „Texas, to bylo něco neuvěřitelného. To mi to otevřelo oči ke slovu přátelství… Na lidi jste se tam mohli spolehnout. Pokud vám dali své slovo, bylo to ono… Byla to výchova.“ glosoval po letech. I když to trochu nejde dohromady, aby Texasané přijali mezi sebe zrovna Žida, bylo to neobvyklé, ale stalo se to. Eli Wallach se totiž nikdy sám nikam necpal. Byl milý, hodný, chytrý a dalo se s ním povídat naprosto o všem. To říkali všichni jeho spolupracovníci. Neměl žádné hvězdné manýry a skvěle se s ním spolupracovalo.

Titul tedy měl, takže předstoupil před otce, že je už vzdělán dostatečně a odchází k divadlu. Abraham se rozčílil, ale už nemohl nic dělat - Eli se dostal na City College of New York. Jenže tam zrovna nebyl otevřen ročník oboru drama, tak vystudoval pedagogiku. A ještě tak bokem získal titul z dějin umění. Eli Wallach byl nesmírná „bedna“, jak to říkáme u nás. Konečně také vystudoval herectví, takže měl titul ze čtyř oborů. Jenže se psal rok 1940 a Eli byl povolán armádou.

Sloužil jako štábní seržant a zdravotník ve vojenské nemocnici na Havaji. Pak se školil v Texasu, byl povýšen na podporučíka a putoval do Casablanky. Další převelení následovalo záhy - chytrý a skromný voják se dostal „k ruce“ docela velké šarži v Evropě, konkrétně ve Francii. A právě onen důstojník Wallacha požádal, aby raněným vojákům v lazaretu zahrál nějakou komickou scénku. Sehnal podobně „postižené“ (myšleno nadané, samozřejmě!) spolubojovníky a napsali parodickou hru Is This the Army? V ní se herci vysmívali diktátorům Osy. A hádejte, kdo hrál Hitlera.

Ale nechtěl, bránil se. „Já jsem Žid, přece nebudu hrát jeho…“ zkoušel to Eli Wallach, ale velitel mu řekl, že neustále mele o tom, jak chce být hercem a ten má být přece schopen zahrát všechno, no ne? No ano, uznal Eli a střihl si roli Adolfa Hitlera. Na výbornou. A na výbornou byl ohodnocen samotnou armádou při konci služby. V roce 1945 odešel s hodností kapitána a dostal pár velmi ceněných vyznamenání - Army Good Conduct Medal, American Defence Service Medal, American Campaign Medal, Asiatic-Pacific Campaign Medal, Europe-African -Middle Eastern Campaign Medal a World War II Victory Medal. „Při chůzi jsem chrastil,“ smál se při vzpomínání na svou armádní kariéru.

A začala se rozjíždět jeho kariéra herecká. Na svém kontě má mimořádný počet rolí, jak divadelních, tak filmových. Debutoval na Broadway v roce 1945, jeho divadelní „spoluhráči“ byli například Marlon Brando nebo Montgomery Clift. A také půvabná herečka Anne Jackson. Tu si Eli Wallach v roce 1948 vzal. A jako jedno z mála hollywoodských manželství vydrželo až do jeho smrti, takže až do roku 2014. 66 let s jednou ženou, úžasné i na naše poměry, natož na americké!

Postupem doby se páru narodily tři děti, dcery Roberta a Katherine, které následoval syn Peter. A víte, kdo jim první narozenou dceru hlídal? Marilyn Monroe. Když se totiž stala studentkou v Actors Studiu, bála se, byla plachá a neustále brečela. Eli Wallach ji vzal pod ochranná křídla, chvíli s ním a Anne i bydlela. Pak chodila hlídat. Takže Roberta mohla hrdě tvrdit, že její chůvou byla sama Marilyn.

Eli Wallach v roce 1951 získal cenu Tony za svůj výkon po boku Mauren Stapleton ve hře Tennesseeho Williamse The Rose Tattoo. A na Williamse se s Anne specializovali. Hráli spolu v jeho hrách a objížděli celé státy s ohromným úspěchem. Ale naplnilo se u nich ono rčení o hladových hercích - během těchto let měli problém s penězi. Eli s Anne pobírali podporu v nezaměstnanosti a bydleli v jednopokojovém bytě za 35 dolarů měsíčně na dolní Páté avenue ve Village. Wallach už sice dostával nabídky na filmování, ale hrdě je odmítal. Prý nikdy, ani náhodou, můj život patří na jeviště, řval do telefonu na nějakého agenta a žvýkal přitom ve tmě kus tvrdého chleba.

Nakonec ho uprosila Anne, která měla co dělat, aby dala najíst dětem, natož sama sobě. Tak se Eli Wallach objevil v roce 1956 ve filmu Baby Doll, za kterou získal cenu BAFTA. Navíc tam sváděl mladičkou a krásnou Carroll Baker, erotikou to jen jiskřilo a vlastně ještě novomanžel měl z toho všeho tak trochu „hlavu v pejru“. Nicméně si ho všimli, což je základem úspěchu všech herců. Zazářil v noir filmu Řada, následovala vedlejší role ve filmu Sedm zlodějů. Pak přišlo Sedm statečných a z Wallacha se stala hvězda.

Pořád však toužil hrát charakterní role. Jenže byl v šuplíku s nápisem „bandita“, což už mu nikdo neodpáral. Takže následovaly role ve filmech Mustangové, Máky jsou také květy, Jak byl dobyt Západ, válečné drama Vítězové, komedie Jak ukrást Venuši, až ho v roce 1966 obsadil Sergio Leone do svého slavného a krásného westernu Hodný, zlý a ošklivý.

Připadla na něj role „ošklivého“, tedy mexického bandity Tuca, který se snaží dostat k zakopanému zlatu a přitom podrazit svého parťáka Blonďáka, kterého hrál Clint Eastwood. Při natáčení tohoto filmu Eli Wallach málem zemřel, dokonce třikrát a za okolností tak podivných, že se začalo šuškat o nějakém prokletí. Kdo by ale proklel Leoneho nebo Eastwooda? Prý za to mohli Indiáni - krátká sekvence se natáčela i v Mexiku na jejich pohřebišti (jinak se točilo v Evropě). A to je, jak známo všem milovníkům hororů, věc nesmírně nebezpečná.

Ve zkratce: Eli se šel o přestávce napít. Měl tam svou butylku s vodou. Sáhl po ní, už už lokal, když ho něco praštilo přes nos. Očmuchal lahev, aby spolu s Clintem zjistili, že tam není voda, ale kyselina. Někdo (nikdo neví kdo) vzal totožnou lahev na pití jako měl on a postavil ji vedle té staré. Nikdo se k tomu nepřiznal. Kdyby se napil, čekala by ho jistá smrt.

Natáčení pokračovalo dál, až došlo k nehodě druhé - scéna, kdy měl být Tuco oběšen (sedí na koni, zavázané ruce za zády, na krku smyčka…), se natáčela asi třikrát, Leone pořád nebyl spokojený. Upravoval Elimu ramenní postroj, který finguje oběšení, konečně byl spokojený, připravil scénu, nastalo ticho a do toho ticha někdo (opět onen mýtický NĚKDO) vystřelil z pistole. Kůň se splašil, utekl a nechal viset Wallacha na stromě. A kdyby jen viset. Jak sebou trhl, zamotala se mu hlava do provazu, takže chyběla vteřina a milimetr a byl by oběšený doopravdy.

Potřetí ležel u železniční trati. Bylo jasně domluvené, kudy pojede vlak, aby neohrozil bezpečnost herců, ale někdo (není to vtipné, ale dopadlo to dobře, takže se smát můžeme) nasměroval vlak na jinou kolej. Milimetr chyběl, aby schody projíždějícího kolosu usekly Wallachovi hlavu. To prý už i sám Clint Eastwood nedal a začal tam na všechny řvát, že končí, že to někdo sabotuje, takhle usilovat kamarádovi o život… Je pravdou, že se ti dva spřátelili. V zákulisí spolu vedli dlouhé debaty a Clint pak řekl, že pracovat s Eli Wallachem bylo jedním z největších potěšení jeho života. Stejně tak hezky mluvil i Eli o Clintovi: „Clint je vysoký, tichý typ. Je to ten typ, který se otevře jen někomu, ale když to udělá, mluví i za vás. Usmívá se, přikyvuje a všechno si to ukládá do té úžasné kalkulačky mozku.“

Dokonce za ním jednou přišel Henry Fonda, jestli má vzít roli odporného padoucha v Tenkrát na Západě. Fonda byl ukázkový psychopat, takže se uměl pěkně vemluvit, ale Eli Wallach to jako jeden z mála poznal a řekl mu: „Jen do toho jdi. To je role přesně pro tebe. Ne, jinak. To jsi ty, ne role!“ Fonda mu ji div nenatáhl, ale po úspěchu slavného westernu Wallachovi poděkoval. Ten s ním ale nechtěl mít nic společného.

Slavná bazénová a sprchovací scéna ve Velkém šéfovi

Další filmy, kde se Eli objevil, jsou poměrně známé, MacKennovo zlato, půvabný Velký šéf, kde si zahrál žárlivého mafiána, který hlídá svou sestru před svody Davida Nivena (marně), Trumfové eso, Anděl Levine, Napřed střílej, pak se ptej, Lovec, Sentinel, Hlubina, Salamandr, Velký strach, Malá Itálie, Drsní chlapi, Kmotr III, Noc a město, Rabín, kněz a krásná blondýnka, Tajemná řeka, Wall Street, Dva Jakeové, Prázdniny…

Filmů je mnoho, stejně tak po celou dobu kariéry Eliho Wallacha souběžně probíhala ta divadelní. Také v televizi natočil spoustu úžasných projektů, objevoval se i v seriálech, například Sestřička Jackie, Pohotovost, Zákon a pořádek, Kryštof Kolumbus, Kojak, Batman. V roce 2000 byl hostem karlovarského filmového festivalu. Už starý muž se choval skvěle, dával rozhovory, zdravil se s fanoušky. Ve srovnání třeba s Redfordem, který ze sebe v Karlových Varech udělal takového vola, když jeho ochranka napadala stařenky a on sám na fanoušky div neplival, to se přímo nabízí otázka, kdo zde byl tou pravou a skutečnou filmovou hvězdou.

Eli Wallach byl za svůj herecký um několikrát oceněn, ale bohužel nikdy nedosáhl na sošku nejcennější - na Oscara. Jednou získal cenu Emmy a BAFTA a jednou byl nominován na Zlatý glóbus. Získal však čestného Oscara za mimořádný přínos filmu. V roce 2005 vydal svou autobiografii, kterou pojmenoval ve volném překladu „Hodný, zlý a já: Moje zajímavé vyprávění“. V témže roce také utrpěl rozsáhlou mrtvici, která „drapla“ levou půlku jeho těla. Už starý Eli Wallach se obdivuhodně rozhýbal, ale oslepl na levé oko. Přesto kariéru neukončil, jeho posledním filmem je Muž ve stínu z roku 2010.

Eli Wallach zemřel 24. června 2014 přirozenou smrtí ve věku 98 let. Jeho tělo bylo zpopelněno a konal se pouze soukromý obřad. Jeho milovaná manželka Anne ho přežila o dva roky. Zemřela v roce 2016 ve věku 90 let.

Krásný a dlouhý život Eliho Wallacha, kluka, co se vypracoval z nuly na filmovou hvězdu. Který prožil jedno celé století a viděl, jak se vše mění. A také se stal Calverou. Toho mu nikdy nikdo neodpáře. Ostatně on sám by to asi ani nechtěl.

Eli Wallach 7. prosinec 1915 - 24. červen 2014

Zpracováno podle: Calvera | Fosterpedia Wiki | Fandom, Sedm statečných (1960) - Popis / Obsah - FDb.cz, Eli Wallach | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz), Eli Wallach – Wikipedie (wikipedia.org), I prevíti chodí v bílém, říká westernový zlosyn - iDNES.cz, Eli Wallach – Wikipedie (wikipedia.org), Zemřel Eli Wallach, Calvera ze Sedmi statečných. Bylo mu 98 let - iDNES.cz