Článek
Téměř šest desetiletí trvala herecká kariéra tohoto charismatického muže. Mimo jeho slavných rolí ve filmech a seriálech, které jsou dnes již legendární, se objevil v téměř třech stech (!) filmech a televizních projektech. Nesmírná fuška.
Ne však pro něj. Vždy tvrdil, že má spoustu práce a „jednou z nich“ je herectví. Byl naprosto všestranným člověkem, jeho vzdělání bylo obdivuhodné, disertační práce mu vyšla knižně s obrovským úspěchem.
Je autorem několika knih, vlastnil produkční společnost, angažoval se v politice a uměl to s financemi - a to tak, že opravdu UMĚL. Nejen, že si zřídil poradenskou investiční firmu, sám investoval. A jeho vklad do vrtů v Texasu se vyplatil natolik, že se stal milionářem.
Kdo je ten chlapeček vedle Vaughna? Kurt Russel…
Byl zaníceným demokratem a podporoval, obdivoval, a nakonec se stal blízkým přítelem Roberta F. Kennedyho. Jeho fyziognomie ho předurčovala ke ztvárnění velkých charakterních osobností - zahrál si několik amerických prezidentů - například Trumana, Roosevelta, nebo Wilsona. Mezi diváky však nejvíce proslul rolí Leeho v Sedmi statečných či senátora Parkera ve slavném Skleněném pekle. Jeho filmografie je natolik obsáhlá, že se nedá postihnout úplně celá. Snad jen ty role nejslavnější.
Všestranný a nesmírně inteligentní talent, který si svou ušlechtilou tváří dovedl získat respekt i srdce diváků. Robert Vaughn.
Portrét Roberta Vaughna
Říkali mu Noby aneb naprostá emocionální troska
Robert Francis Vaughn se narodil 22. listopadu 1932 Geraldu Walterovi a Marcelle Frances (rozené Gaudel) Vaughn v nemocnici Charity Hospital v New Yorku.Vaughnův otec byl rozhlasový herec a jeho matka divadelní herečka. Rodiče se však po roky trvajících hádkách v šílené atmosféře rozvedli. Roberta před rozvodem odvezli k prarodičům - u Gaudelových v Minneapolis strávil útlé dětství. Otec zmizel a matka cestovala s hereckou společností.
Ale často ho u své matky a otce navštěvovala a chtěla z něj mít herce. Byla tak trochu bohémka, excentrická a teatrální. Pětiletého kluka naučila monolog z Hamleta, který s ním neustále dokola hrála. Na základní škole Lowell zažil šikanu, pro venkovské kluky byl ten divnej z New Yorku, co se mu rozvedli rodiče. Vaughn to všechno nesl velice těžce:
Jako dítě jsem byl naprostá troska, emocionálně labilní, přehnaně citlivý. Cítil jsem se mizerně. Pořád jsem brečel a pořád mě mlátili.
Na střední škole North High School už to bylo daleko lepší. Vyspěl, vytáhl, zmužněl a stal se populárním. Říkali mu Noby, údajně proto, že byl tak chytrý a znal odpověď na každou otázku jako nositel Nobelovy ceny.
Výčet středoškolských aktivit Roberta Vaughna je více než úctyhodný - založil a vedl školní noviny, ročenku, byl předsedou studentské rady, věnoval se sportu, byl kapitánem běžeckého mužstva a jen tak bokem byl premiantem.
Fotografie mladičkého Roberta Vaughna ze středoškolské ročenky
Získal prospěchové stipendium na University of Minnesota, kde studoval žurnalistiku. Po pouhém roce však odešel a přestěhoval se do Los Angeles, aby se připojil ke své matce a zapsal se na Los Angeles City College. Po vystudování ho přijali do Los Angeles State College of Applied Arts and Sciences, kde absolvoval v roce 1956 a získal magisterský titul z divadelní historie.
A když jsme u toho vzdělání - Robert Vaughn vystudoval i prestižní University of Southern California, kde získal titul Ph.D v oboru komunikace. Jeho disertační práce vyšla knižně a dodnes je zadávána studentům práv jako povinná četba.
a zde po dvaceti letech od předchozí fotky…
Burt Lancaster a Paul Newman - „tenhle chlápek se nám líbí!“
Není příliš běžné, aby takto vzdělaný člověk inklinoval k herectví. Je až kupodivu, že Robert Vaughn nezůstal u své akademické dráhy, protože měl opravdu slušně „našlápnuto“ k definitivě a profesorství na univerzitě. Následovalo krátké intermezzo v armádě. Byl povolán na konci roku 1955 do kalifornské Fort Ord, kde sloužil jako instruktor výcviku. Pak byl propuštěn do zálohy.
Protože měl krásný, sytý a hluboký hlas, jeho první seznámení se světem herectví se konalo v rádiu. Matka ho protlačila do velice slavného rozhlasového seriálu, kde si zajistil popularitu - zatím jen hlasem. A když pak producenti spatřili, že k tomuto krásnému hlasu patří i velice oduševnělá a pohledná tvář, nabídli Vaughnovi pár malých rolí.
Debutoval v televizním seriálu a televize se měla stát jeho hlavním polem působnosti. Mimo televize ho brzy objevilo i velké filmové plátno.
Burt Lancaster
Není bez zajímavosti, že poprvé se objevil před kamerou ve velkofilmu Desatero přikázání - měl zcela maličkou, nepostřehnutelnou roličku - běžel za spřežením, které řídil Yul Brynner, jeho pozdější souputník v hlídání mexických vesničanů před nájezdy loupeživého bandity Calvery.
V dnes již zapomenutém westernu Hell's Crossroads, kde hrál Boba Forda (to byl ten, co zabil Jesse Jamese) padl Robert Vaughn do oka Burtu Lancasterovi, který měl vlastní produkční společnost. Vaughn se s ním velice spřátelil, a právě Lancaster ho seznámil s Paulem Newmanem. Robert Vaughn později označil tyto dva slavné muže za „strůjce svého osudu.“
Člověk, který odstartoval mou kariéru v áčkových filmech, byl Paul Newman. Když mi zavolal můj agent a řekl, že Warner Bros. pro mě mají roli, zmínil jsem se o tom Paulovi. Řekl mi, že je to pro mě perfektní role a nabídl mi, že se mnou udělá kamerové zkoušky. To bylo neslýchané. Při zkouškách normálně zkoušíte své repliky s někým cizím, kdo je mimo kameru. Paul stál přímo proti mě a hráli jsme. Výsledek byl úžasný. Neuvěřitelně mi pomohl.
Protože to byl právě Paul Newman, který mu dohodil roli, která Vaughna proslavila a odstartovala jeho kariéru. Film Hoši z Filadelfie (1959) je poctivou filmařinou a osloví diváky i po letech. Vaughn zde ztvárnil alkoholika, který přišel o ruku v korejské válce a byl falešně obviněn z vraždy. Vaughn byl nominován na Oscara a získal Zlatý glóbus. A nevěděl, co se to začalo dít.
Robert Vaughn s Katryn Hays
Poslední ze Sedmi statečných
Když se režisér John Sturges rozhodl natočit adaptaci japonského samurajského eposu Akiry Kurosawy Sedm samurajů z roku 1954, vázlo mu obsazení. Měl jasno v Brynnerovi, McQueenovi a Wallachovi. Roberta Vaughna si pozval na konkurs, protože se mu líbil v Hoších z Filadelfie.
Vaughn později vzpomínal na lednové ráno, kdy se na casting dostavil. Přišel pozdě, protože uvízl v dopravní zácpě. A stejně tomu moc nedával, myslel si, že to bude jen takový ten běžný western a prý si dokonce ještě v autě rozmýšlel, jestli to nemá otočit a jet pryč.
V té době nad každým takto ambiciózním hollywoodským projektem visela ona příslovečná sekera. Pokud nebyl konkurs hotov do určitého termínu, většinou šibeničního, produkce dala celému filmu stopku.
Lee
Tehdy se točil jeden film za druhým a nikdo neměl čas se zaobírat tím, jestli zrovna tento herec se hodí na roli tohoto člověka a podobně. Produkce se zajímala jen o peníze a když se náhodou z filmu stal kasovní trhák, už nikoho nezajímalo, že film málem vůbec natočen nebyl kvůli velkému tlaku na obsazení.
Vaughn nakonec ke Sturgesovi dorazil a dobře udělal. Sturges seděl sám v ateliéru a nikde nikdo. Vaughn vůbec nevěděl, jestli je už všechno u konce nebo jestli nevešel do špatných dveří.
Sturges mi řekl - Nemáme scénář, jen Kurosawův film, ze kterého bychom mohli vycházet. Budete mi muset věřit. Ale budeme natáčet v Cuernavaca. Nikdy jste tam nebyl? Zamilujete si to. Řekl jsem mu, že tedy ano.. Sturges řekl -Dobré rozhodnutí, mladý muži - a zeptal se, jestli znám nějaké dobré mladé herce. Že má čtyři místa, která musí zaplnit. Tak jsem navrhl Coburna. Musel jsem se smát. Bylo to tak amatérské a prapodivné - kdybych jen tehdy věděl, co z toho bude, nesmál bych se. Ale ten konkurs byl doslova surrealistický.
Robert Vaughn doporučil do role mlčenlivého vrhače nožů Britta svého velkého kamaráda Jamese Coburna, který se touto rolí proslavil. Ač byli přátelé dalších snad 50 let, Sedm statečných byl jediný film, ve kterém spolu hráli. Vaughn v Sedmi statečných ztvárnil váhavého pistolníka jménem Lee.
Sedm statečných
Psanec s psychickými problémy Roberta Vaughna proslavil, byť řekl pouhých 16 replik. Coburn na tom byl ještě „lépe“, ten jich měl 11. Pro zajímavost - Lee nosil celou dobu černé rukavice - měly evokovat jeho černé svědomí a nechuť „špinit si ruce“ krví, když se v něm pralo morální dilema kvůli pokračování v práci nájemného vraha.
Vaughnův herecký výkon ukázal Leeův vnitřní boj se zbabělostí. Ztratil nervy a nemohl bojovat, dokud konečně nesebral odvahu čelit jisté smrti při osvobozování rukojmích. Když je Vaughnovi nabídnuta práce nájemného pistolníka, je mu řečeno: „Jdi do toho, Lee, nikomu nic nedlužíš.“ Jeho odpověď? „Až na sebe“. Excelentní, brilantní a bravurní!!!
Film vydělal skoro dvanáct milionů dolarů a stal se legendou, stejně jako všech sedm pistolníků. A proč poslední ze Sedmi statečných? Protože Robert Vaughn odešel do hereckého nebe až po svých šesti kamarádech. Jako poslední.
Slavný a legendární
70 000 milostných dopisů, klíče od bytu, podprsenky, elektrický ohradník a plašič fanynek
Ve filmografii Roberta Vaughna nesmí chybět televizní seriál, který byl (a je) v Americe nesmírně populární. Tam Robert Vaughn doslova zazářil a televizní tvorba ho bavila daleko více než filmová. The Man from U.N.C.L.E. se vysílal v letech 1964 - 1968 a Vaughn si střihl roli detektiva Napoleona Sola. Seriál se nějakým zázrakem dostal i do Evropy za „železnou oponu“ a stal se nesmírně populárním. O co v něm šlo, krásně shrnul uživatel ČSFD:
Seriál, který se v šedesátých letech vezl na vlně popularity série bondovek. Je tu všechno: chrabrý špion (Vaughn) s parťákem (McCallum) a drsným šéfem (Carroll) a spousta padouchů, vynálezů a krásných žen. Při sledování se, podobně jako u jiných seriálů typu Knight Rider, nemůžete ubránit dojmu, že to je dost pakárna, ale stejně se díváte…
Během vysílání se Robert Vaughn stal naprostým idolem. Prý mladé dívky zbožňovaly jeho kolegu Davida McCalluma, Vaughn se stal objektem touhy starších dam, kterým se líbila jeho aristokratická odtažitost a tvář ze žuly.
Jako Napoleon Solo s kolegou Davidem McCallumem
Robert Vaughn se tomu nejdříve jen smál, dokud mu nezačaly chodit dary. Dokonce dary nevyžádané. A také dopisy. Také nevyžádané, ale obsahu peprného, až pornografického. A také klíče.
Dostal sedmdesát tisíc milostných dopisů, což by nebylo tak strašné, kdyby k nim nebyly přiloženy klíče od domů a bytů toužících žen. Robert Vaughn se zezačátku snažil klíče na uvedené zpáteční adresy vracet, ale musel by si na to najmout asistenty. Byl zavalen klíči. Pak mu začaly chodit podprsenky. A pak začaly chodit fanynky osobně. Robert Vaughn byl ve svém domě jako ve vězení.
Zvonek musel vyrvat ze zdi a bez nadsázky se zabarikádovat, což učinil věcí nevídanou - elektrickým ohradníkem. Samozřejmě fanynky nezabíjel, ale sem tam ta nejtroufalejší dostala slabou ránu. Plánoval ještě, že nahraje zvuky zvířat, tygrů, lvů, medvědů, a bude je v noci pouštět, ale jelikož nebyl manuálně zručný, při instalaci tohoto zvukového „plašiče fanynek“ dostal ránu on a skončil v nemocnici.
Napoleon Solo
Hvězdná kariéra aneb těch filmů je nějak moc…
A Robert Vaughn natáčel a natáčel. Mezi natáčením psal svá díla a pracoval v politice - vášnivý zastánce demokratů si byl velice blízký s Kennedyovými a byl často zván do jejich sídel jako rodinný přítel. Založil si produkční společnost, koketoval s režií a také investoval. Nebál se rizika, a to se mu velice vyplatilo - vložil kapitál do plynových vrtů v Texasu a ziskových stád dobytka.
A nesmírně zbohatl. Ale jak o něm říkali herečtí kolegové - byl tak trošku lakomý. No, trošku více. Nosil si na natáčení vlastní sendviče a kávu v termosce a na sklonku života, kdy si mohl peněz užívat, tak si neužíval. Povolil si 25 dolarů denně a více nikdy neutratil. Další zajímavý aspekt složité povahy Roberta Vaughna.
Jeho filmografie se vypsat nedá. Jen televizních projektů bylo tolik, že ani blízcí lidé nevěděli, v čem vůbec kdy hrál. A filmy, kde měl vedlejší i hlavní role, se pletly i Vaughnovi. Nicméně je třeba mu přiznat, že mimo zmíněné šetřivosti neměl žádné hvězdné manýry. Jen jeden - po úspěchu Sedmi statečných si role vybíral. A mohl si to dovolit.
S Ronnie Burnsem v seriálu No Warning!
Jsou herci, kteří musí kývnout na všechno - buď z existenčních důvodů, nebo z prosté touhy po co největší popularitě, aby je bylo co nejvíce vidět. To Robert Vaughn nepotřeboval, takže se dá říci, že ani jeden z filmů, kde se objevil, nebyl propadákem. Dovedl neomylně poznat, jestli to bude laicky řečeno průser nebo naopak úspěch.
Můžeme vyjmenovat pár slavných filmů, kde je k vidění herecké mistrovství Roberta Vaughna, kupříkladu: Loď se skleněným dnem, dvojice proslulých a legendárních filmů - Bullitův případ se Steve McQueenem a Most u Remagenu, historický Julius Caesar, nebo Skleněné peklo.
Ve slavném katastrofickém velkofilmu, který lze označit za naprosto přelomový, se setkal s Paulem Newmanem i Stevem McQueenem a ztělesnil roli senátora Parkera. O hádkách Paula a Steva při natáčení Skleněného pekla se již vyprávějí hotové legendy.
Steve McQueen
Ve zkratce: jak se Steve cítil upozaděn, jak chtěl stejný plat jako Paul, jak chtěl větší plat jako Paul, jak hrozil, že z roztočeného filmu odejde, jak ho Newman nazval zatraceným egoistickým bastardem, jak Steve Newmana označil za primadonu, jak mu Newman řekl, že vypadá jako kuřecí hovno, jak se ti dva poprali přímo na place…
A Robert Vaughn, jelikož oba dva pány považoval za své blízké přátele, si je vzal stranou a každému zvlášť promluvil do duše. Co jim řekl, to se asi nedozvíme, jisté ale je, že se film dotočil a stal se kasovním trhákem a kultem.
Mezi další velice známé filmy Roberta Vaughna patří Mosazný terč, Trhák, Inside the Third Reich, Princ z Bell Air, Delta Force, Hodina Atentátu, Dobrodruh, Desperado, Řeka smrti, Nikdo není dokonalý, Švábi, Vzácný gen, Mizera, nebo role zlotřilého milionáře v Supermanovi III.
Paul Newman
Mimo filmů se objevoval v televizních seriálech. Hostoval v několika dílech Columba, v To je vražda, napsala, Centennial, Chůva k pohledání, Diagnóza:vražda, Zákon a pořádek - útvar pro zvláštní oběti, Právo a pořádek či Malá Velká Británie.
A nesmíme zapomenout na seriálovou roli nejslavnější - Albert Stroller, slavný podfukář ze staré školy v britském seriálu Podfukáři. Tento seriál se natáčel mezi lety 2004 - 2012 a má úctyhodných osm sérií po šesti dílech. Znamenal pro Roberta Vaughna jakýsi comeback a zároveň i epilog.
Miloval Londýn a svůj život dělil mezi USA a Británii a tento projekt si velice oblíbil. Skvělý seriál o partě podvodníků je nesmírně oblíbený dodnes a Vaughna natáčení velice bavilo. Ve výsledku je to skutečně vidět.
The Towering Inferno
Ty ženy, ty ženy!
Od dětství byl Robert Vaughn ve vztahu k něžnému pohlaví velice plachý. Vlivem excentrické matky se dívek obrazně řečeno bál a ani na střední škole nikdy nebyl lamačem dívčích srdcí. Při náročném studiu několika univerzit neměl na vztahy vůbec čas. Jeho první oficiální přítelkyní se stala herečka Joyce Jameson, se kterou se objevil v seriálu U.N.C.L.E a chodil s ní asi pět let.
Joyce Jameson
Ale Joyce nevydržela popularitu Roberta Vaughna, hlavně ji děsil onen proslulý plašič fanynek a rozešli se.
Pak prožil krátký románek s Kathy Ceaton, která se spíše chtěla vyhřát na výsluní jeho popularity, a tak trošku na něj „hodit“ otcovství svého syna. O tom níže.
Vaughn byl dlouho sám. V roce 1973 poznal Lindu Staab - jak jinak než při natáčení - tentokrát to byl seriál The Protectors a o rok později se Robert a Linda při skromném civilním obřadu vzali. Linda nemohla mít vlastní děti, což byla pro Vaughna bolavá rána. Sám vyrůstal jako jedináček a přál si mít kupu dětí. Nakonec to vyřešili adopcí - do rodiny přibyl syn Cassidy a dcera Caitlin.
Robert Vaughn
Přesto na čistém štítu slavného zdrženlivého herce ulpěla pomluva - po mnoho let se věřilo, že Vaughn je biologickým otcem anglického filmového režiséra a producenta Matthewa Vaughna, který se narodil v době, kdy byl herec ve vztahu s Kathy Ceaton, která tuto fámu mohutně přiživovala.
Vyšetřování otcovství však identifikovalo otce chlapce jako George de Vere Drummonda, anglického aristokrata a kmotřence krále Jiřího VI. Po narození chlapce, kdy všichni, i sám Robert věřili, že dítě je jeho, zažádal o to, aby měl chlapec jeho příjmení. Byl dokonce velice nadšen, že má syna. Jenže pak si to spočítal a jak se tak říká - nevyšlo mu to o měsíc. A měl jasno.
Sice nařídil vyšetřování otcovství, ale budiž mu přičteno ke cti, že pochopil, že Matthew za nic nemůže a své jméno mu ponechal. A dokonce ho i nějakým způsobem zajistil.
Robert Vaughn v roce 2010
V roce 2015 se začal Robert Vaughn cítit špatně. Měl zdravotní problémy, které přičítal věku. Při banální lékařské prohlídce mu však byla zjištěna akutní leukémie. Podstoupil drastickou léčbu, která trvala celý rok a manželka Linda mu byla po boku.
Hercův stav se ale natolik zhoršil, že byl narychlo převezen do hospice v Danbury v Connecticutu, kde 11. listopadu 2016, jedenáct dní před svými čtyřiaosmdesátými narozeninami, umírá. Rodina vydala zprávu, že zesnul tiše po statečném boji obklopen rodinou. Jeho popel byl rozptýlen na neznámém místě.
Dlouhý, dlouhý a naplněný život
Velké shrnutí velké kariéry velkého herce můžeme zakončit slovy samotného Roberta Vaughna, který napsal ve své autobiografii A Fortunate Life:
Se skromným množstvím vzhledu a talentu a více než špetkou šťastné náhody se mi podařilo natáhnout svých 15 minut slávy do více než půl století štěstí.
prameny:
