Článek
Na Severní Moravě, ale i v dalších částech republiky, vzniká stále více partnerských a manželských vztahů mezi Romy a Vietnamci. A to navzdory předsudkům, stereotypům i občasné nevraživosti okolí.
Zatímco politici a internetoví bojovníci často rádi mluví o „střetu kultur“, běžný život si mezitím jde svou cestou. Lidé se seznamují v práci, ve škole, v obchodech, na sociálních sítích i přes společné známé.
A občas zjistí, že mají společného více, než by čekali.
Sousedství místo anonymní společnosti
Na Severní Moravě žijí obě komunity vedle sebe už dlouhé roky. Vietnamci provozují večerky, bistra či stánky, Romové pracují v průmyslu, úklidových službách nebo podnikají (nejen) ve stavebnictví. Děti chodí do stejných škol, lidé se potkávají…
Právě každodenní kontakt často bourá stereotypy mnohem účinněji než deset akademických konferencí v Praze či dokonce Brně o multikulturalismu.
Když spolu lidé skutečně žijí, zjistí například, že vietnamské rodiny bývají podobně soudržné jako romské. Že úcta ke starším hraje důležitou roli v obou kulturách. A že humor, pracovitost nebo důraz na rodinu nejsou otázkou barvy pleti.
Rasismus z obou stran okolí
Takové vztahy ale nebývají vždy jednoduché. Některé páry narážejí na předsudky většinové společnosti. Jiní zase čelí nepochopení uvnitř vlastních komunit.
Občas se objeví poznámky typu „co na něm vidíš?“ nebo „to nebude fungovat“. Někdy jde o jemné narážky, jindy o otevřeně rasistické komentáře. Internetové diskuse bývají v tomto směru obzvlášť výživné.
Je však zajímavé, že mladší generace často podobné bariéry řeší mnohem méně než jejich rodiče či prarodiče. Pro dnešní dvacátníky a třicátníky je daleko důležitější, zda si s partnerem rozumějí, než z jakého etnika pochází.
Česko se mění tiše a zdola
Média ráda informují o konfliktech, kriminalitě nebo kulturních střetech. Mnohem méně už o normálních lidských příbězích.
Smíšené vztahy mezi Romy a Vietnamci nejsou žádnou „revolucí“. Spíš tichým důkazem, že realita bývá pestřejší než jednoduché škatulky.
A možná je na tom něco symbolického. Dvě komunity, které samy často zažívaly předsudky ze strany majority, si někdy dokážou porozumět lépe než lidé, kteří o toleranci pouze vedou internetové debaty.
Láska si sociologické poučky nečte
Samozřejmě nejde o žádný masový fenomén, který by během pár let změnil strukturu společnosti. Ale trend je viditelnější než dříve. A stojí za pozornost právě proto, že vzniká spontánně, bez kampaní a ideologických hesel.
Lidé se prostě seznamují. Zamilují se. Založí rodinu. A většinou řeší úplně stejné věci jako ostatní páry – hypotéku, děti, práci nebo to, kdo půjde nakoupit.
Možná je to nakonec nejlepší odpověď všem, kteří stále vidí svět hlavně přes rasové a etnické šuplíky. Běžný život totiž bývá mnohem praktičtější než ideologie.
