Článek
Lístek, co se zatoulal
Pardubický senior pan Jaroslav je stará škola. Na volby chodí od roku 1990 s pocitem, že je to skoro až posvátný akt – obléknout sako, vzít občanku a jít volit, protože „když jsme to tenkrát vybojovali, tak se to musí ctít“. Jenže letos se něco pokazilo. A to nikoli na straně státu, nýbrž na straně jeho vlastní kapsy.
Pan Jaroslav chtěl hodit hlas hnutí ANO. Dokonce si to pečlivě připravil – vzal si doma brýle, lístek si přeložil a uložil do kapsičky saka, aby to měl „po ruce“. Volební místnost – všechno slavnostní, trochu nervózní atmosféra. Předsedkyně komise podává obálku, pan Jaroslav jde za plentu, bere papírek… a už to tam padá. Bum. Lístek mizí v urně.
Až doma, když si večer odkládal sako, zjistil, že v kapsičce stále hnízdí lístek ANO.
A v urně tak místo něj spočívá konkurence – konkrétně Pirátská strana, o níž pan Jaroslav říká, že „by jim nesvěřil ani umytí oken na chalupě, natož správu českého stát“.
Když se snažil věc napravit na místě (ve volební místnosti na pardubické základní škole), narazil na železnou logiku volebního řádu. „Obálku už jste vhodil, pane, tím je váš hlas odevzdán,“ vysvětlovala trpělivě členka komise.
Senior se nedal a rozčileně hrozil, že zavolá policii. Komise se nenechala zviklat. Policie sice přijela, ale vysvětlila mu totéž. Pan Jaroslav ještě přidal plamennou řeč o totalitě, která „zakazuje lidem opravit chybu“.
Jenže po pravdě totalita to nebyla – byla to prostá matematika demokracie: jednou a dost.
Ten příběh má cosi do sebe. Volby jsou rituál, kde není prostor na druhé pokusy. Není to jako v samoobsluze, kde když si omylem vezmete paštiku s kachním játrem (jak by řekl černý medik Mireček), můžete ji vrátit a vyměnit za jinou. Ve volebním místnosti není reklamace možná, to dá rozum.
Pan Jaroslav se teď dušuje, že příště si na to vezme troje brýle, lupou si ještě zkontroluje lístek a nejspíš si nechá vnoučaty udělat instruktážní video.
Jenže možná to celé nese i trochu poetické poselství: že ani v demokracii není všechno úplně pod kontrolou. A že i hlas, který nechceme dát, může skončit tam, kde nechceme.
Takže rada pro příště? Zkontrolujte si obálku, než ji hodíte do urny. Jinak se může stát, že z ANO bude najednou NE – a to doslova.
