Článek
Rodinné hádky obvykle začínají u maličkostí. Někdy ale rozbuškou bývají velká témata – peníze, dědictví nebo bydlení. A přesně to se stalo v jedné brněnské domácnosti, kde sedmdesátidvouletá babička odmítla přepsat na svou vnučku „svůj“ městský byt, který užívala desítky let.
Vnučka, mladá žena těsně po vysoké škole, si původně myslela, že jde jen o formalitu: babička jí byt „převede“, ona se osamostatní a všechno bude vyřešené. Jenže ouha – místo podpisu smlouvy dostala lekci, která přesahuje jeden konkrétní byt.
„Byt ti nepřepíšu,“ řekla babička klidně, když téma přišlo na přetřes. „Ale rozhodla jsem se volit Piráty. Oni chtějí, aby bylo dostupné bydlení pro všechny mladé lidi. Ne jen pro ty, kteří mají štěstí na dědictví.“
Vnučka zrudla, zvýšila hlas (i tlak) a padlo pár ostrých slov. „Ale babi, to přece nedává smysl! Já to potřebuju teď, ne za deset let, až nějaká reforma projde!“ A tak by se spor možná rozhořel do ještě větších rozměrů, kdyby babička nezapnula svou celoživotní zkušenost.
Vysvětlila vnučce, že její generace vyrůstala v jiných poměrech. Že i když měla štěstí na regulovaný městský byt, celý život pracovala, splácela, vyřizovala papíry a nejednou si musela utáhnout opasek. „Všechno, co stojí za to, se musí trochu odmakat. Nemůžeš čekat, že ti všechno spadne do klína,“ řekla. A přidala staré české přísloví: „Chceš-li někoho nasytit na jeden den, daruj mu rybu. Chceš-li mu pomoci na celý život, nauč ho rybařit.“
Tehdy vnučka soptila. Cítila se odstrčená, zrazená, nepochopená. Jenže večer, když vztek vyprchal, přemýšlela. Možná má babička opravdu pravdu: jedno zděděné bydlení vyřeší život jí samotné, ale nezmění nic na tom, že stovky tisíc dalších mladých lidí žijí v nájmech za přemrštěné ceny, které spolknou většinu výplaty. Že problém bydlení není jen rodinná věc, ale celospolečenský úkol.
Dostupné bydlení
Ať už se člověk staví k Pirátům jakkoli, je pravda, že téma dostupného bydlení je jedním z neuralgických bodů dneška. Trh funguje po svém, ceny bytů šplhají nahoru a regulace se míjí účinkem. Pokud má mít mladá generace šanci, potřebuje systémové řešení, ne jen štěstí na štědrého příbuzného.
Nakonec vnučka k babičce zašla, omluvila se a uznala: „Možná máš pravdu. Byt mi dát nemusíš. Ale dík, že jsi mi otevřela oči. Třeba i moje generace musí víc tlačit na politiku, ne jen čekat na dědictví.“
A babička? Jen se usmála. Věděla, že tentokrát nevyhrála hádku, ale předala moudrost a zkušenost. A to je dar, který vydrží déle než jakýkoli byt.
Více moudrých babiček a méně zkorumpovaných politiků!
