Článek
Vyrazil jsem do Líšně, tedy k Marvanům. Ne, že bych tam měl nějaké dědictví nebo milenku, to vůbec ne – jen jsem chtěl koupit pytel briket.
A jelikož jsem měl auto, co umí jet i osmdesátkou, tak jsem si to šinul tou 40 let novou silnicí, co vede kolem těch krásných rodinných domků, kde se i popelnice tváří draze.
A najednou bác. Blesk.
Ne z nebe, ale z plechové bedýnky na sloupu. Prý radar.
„Aha, tak to byla vzpomínka na společné chvíle,“ zasmál jsem se hořce. Pokračoval jsem dál, koupil brikety, snědl jednoho utopence a jel zase domů. Život běžel.
Za čtyři týdny mi přišel dopis. Obálka byla krásná – taková ta s modrým pruhem, co ti říká, že tě má stát opravdu rád.
Uvnitř bylo psaní: „Dne XX. v XX:XX jste jel XX km/h v místě, kde je povoleno 50 km/h. Vaše rychlost byla 58 km/h. Pořídili jsme záznam.“
A k tomu fotka – zezadu, jak jsem si to šinu, a můj starý kufr auta se tam tváří jako by říkal: „Já nic, to pán!“
Zalil mě studený pot.
Seděl jsem u stolu a přemýšlel. Nebylo to poprvé, co mě někdo fotil zezadu bez svolení, ale aspoň tentokrát jsem měl kalhoty. A taky značku. A radar navíc nepožádal o GDPR.
Volám kamarádovi právníkovi: „Člověče, musí být ta silnice označená, když mě měří?“
A on říká: „Ale kdepak, oni nemusí nic. Radar tě miluje takového, jaký jsi. Ty starej voprcále…“
No tak dobře. Zaplatil jsem pokutu, jak zákon káže, 800 korun. Jistě 888 by bylo působivější, ale to by zase důchodci bez špetičky smyslu pro humor psali do komentářů pod článkem, že takové pokuty se v Brně nedávají.
Ergo moravské kladívko, řekl jsem si pokorně, že je to vlastně cena za poznání. Protože dnes už vím, že radar je jako žena – nemusí tě vůbec varovat, že tě sleduje.
A já jsem třikrát ne-li dokonce dvakrát štastně rozvedený, takže o tom něco vím, milé dámy.
A i když to dělá tiše a bez výstrahy, nakonec tě stejně nachytá.
A co je na tom nejlepší laskavé čtenářstvo?
Když jsem jel kolem toho radaru podruhé, mávnul jsem mu. A přísahám, že ta krabička lehce cvakla. Asi si mě chtěla zase vyfotit. Ale já jel čtyřicet devět a půl.
A s úsměvem. Protože v Brně se jezdí opatrně – zvlášť když víš, že tě sleduje plechová policejní láska z Líšně.
Hezké léto a jezděte opatrně!
---------------------------
(autorský letní fejeton, 2025)
