Článek
Podle § 2189 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniká výprosa tehdy, když někdo poskytne druhému bezplatně věc k užívání, aniž je ujednána doba, po kterou ji má druhý užívat, ani účel jejího užívání.
Jednoduše řečeno: „Vezmi si to, klidně to používej, ale kdy to budu chtít zpátky, to nevím.“
A právě v tom je podstata výprosy.
Typickým příkladem může být situace, kdy soused poskytne druhému sekačku se slovy: „Klidně si ji nech u sebe a používej ji, když budeš potřebovat.“ Nebyla dohodnuta žádná konkrétní doba ani přesný účel užívání.
Výprosa versus výpůjčka
Právě tady je vhodné výprosu odlišit od výpůjčky. Oba instituty mají společné to, že jde o bezplatné užívání cizí věci. Rozdíl však spočívá v obsahu právního vztahu.
U výpůjčky podle § 2193 občanského zákoníku jde o bezplatné dočasné užívání věci. Vypůjčitel ji má užívat dohodnutým způsobem. Může být například sjednáno, že si někdo půjčí automobil na týden, aby s ním odjel na dovolenou.
U výprosy naopak není ujednána ani doba, ani účel užívání. Právě tato kombinace je pro výprosu charakteristická.
Rozdíl může v běžném životě vypadat jako maličkost. Právně však může být poměrně významný.
U výprosy totiž občanský zákoník stanoví, že výprosce může požadovat vrácení věci podle libosti. Výprosník je potom povinen věc vrátit. Není tedy třeba čekat na konec předem sjednané doby, protože žádná taková doba u výprosy sjednána nebyla.
U výpůjčky je situace odlišná. Pokud například půjčím známému vrtačku na víkend, nejde jen proto, že ji poskytl zdarma, automaticky o výprosu. Obsah dohody je jiný – věc byla poskytnuta k dočasnému užívání za dohodnutých podmínek.
Právě proto není možné říci, že každý bezplatně zapůjčený předmět představuje výprosu.
Kdo je výprosce a kdo výprosník?
Občanský zákoník používá také poměrně zajímavé pojmy.
Výprosce je ten, kdo věc poskytuje k bezplatnému užívání. Výprosník je naopak ten, kdo ji užívá.
Takže například majitel sekačky, který ji bezplatně přenechá sousedovi bez určení doby a účelu, je výprosce. Soused je výprosník.
A právě výprosník musí počítat s tím, že jeho užívání věci není časově garantováno. Výprosce může říci: „Děkuji, sekačku už potřebuji zpátky.“
Může jít i o nemovitost?
Výprosa samozřejmě nemusí znamenat pouze sekačku, vrtačku nebo jiné movité věci. Právní úprava může dopadat i na bezplatné přenechání nemovitosti k užívání, pokud jsou splněny podmínky výprosy.
Představa, že například známému řeknete: „Klidně zatím bydli v mém bytě,“ bez sjednání doby a bez určení účelu, proto není právně tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. V konkrétním případě je vždy třeba posoudit skutečný obsah dohody a okolnosti vztahu mezi stranami.
Výprosa je ostatně krásnou ukázkou toho, že právo někdy velmi přesně pojmenovává situace, které lidé v běžném životě řeší zcela neformálně.
„Půjčím ti to, nějak se domluvíme.“
Jenže právě ono „nějak se domluvíme“ může být z pohledu právníka velmi zajímavé.
Pokud tedy příště uslyšíte slovo výprosa, už víte, co znamená. Možná právě někdo poskytuje někomu jinému věc zdarma, a to bez stanovené doby a bez stanoveného účelu.
A to už je, jak by řekl nápaditější právník, úplně jiná než „výprodej prosa nebo presa“
--------------------------------------
A tady si možná něco vyprosíme na provoz našeho blogu:
Prameny:
KABÁT, Jan. Výpůjčka a výprosa v moderním právním vývoji. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, 210 s. Právní instituty. ISBN 978-80-7699-071-5.
HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Vlastnictví a věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-515-8.
PETROV, Jan, VÝTISK, Michal a BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019. ISBN 978-80-7400-770-2.
