Článek
Knihobot – místo, kde mají knihy i lidé druhou šanci
V době, kdy si každý druhý na internetu potřebuje na něco zanadávat, se do hledáčku dostal i Knihobot. Prý že málo platí, prý že „z lidí dělá otroky papírového odpadu“.
Jenže realita bývá často jiná než křik v diskusích. Stačí se podívat očima těch, kdo mají s knihami opravdový vztah.
„S bratrancem jsme za rok nanosili do Knihobotu přes tři tisíce knih,“ napsal mi jeden 72letý pán z Brna.
„A víte co? Většinu bychom jinak vůbec neprodali. Jasně, některé knihy šly za pár korun, ale to mi vůbec nevadí. Důležité je, že se ty knihy dostaly k lidem, kteří je chtějí.“
To je přesně ono. Knihobot totiž není o rychlém zbohatnutí. Je o koloběhu příběhů – o tom, že kniha, která by skončila v krabici na půdě, znovu dýchá v rukou jiného čtenáře.
A když slyším, jaké zkušenosti mají lidé s klasickými antikvariáty, vůbec se tomu nedivím.
Lidé slýchávají:
„Velké knihy se špatně prodávají.“
„Toto nemá cenu ani zadarmo.“
„Počkejte, musím se podívat na internet, jestli to vůbec někdo chce.“
„Dnes nevykupujeme, až příští čtvrtek“
„Vy toho zase máte, co my tady s tím“
„Nemám to kam dávat, běžte si s tím do Knihobotu…!“
Zkrátka: víc znechucení než zájmu o literaturu. Kdo někdy donesl do antikvariátu tašku knih, ví, že místo radosti z knihy dostane často jen unavený povzdech či rovnou vynadáno.
„Nikdy mě antikvariátníci nepochválili za žádnou knihu,“ píše dál senior. „Naopak v Knihobotu se ke mně vždy chovali korektně. Nehádali se, nepohrdali. A víte co? Já tam rád zase půjdu.“
A právě o tom by měl být svět knih – ne o nadávkách, ale o radosti z toho, že se čtení předává dál.
Lakotní spisovatelé pláčí
Obdobně absurdní jsou stesky některých českých spisovatelů a spisovatelek (těch hlavně, ženské byly a jsou, jak známo, vždy až moc na korunu, i když na venek se tváří jako hodné maminky či babičky) .
Je to v principu stejné, jako kdyby si Opel, Ford nebo Mercedes (či jiná automobilka) stěžovali na autobazary, že prodávají jejich ojetá auta, a lidi si pak nekoupí nová jejich fára. Anebo kdyby si automobilky dokonce perfidně stěžovaly na taxislužby, že vozí lidi, a oni si pak nekupují tolik jejich auta.
Absurdní, že?
Závěrem
Takže až příště někdo bude remcat, že Knihobot „bere knížky moc levně“, zkuste se místo toho zeptat: kolik knih by bez něj vůbec přežilo?
V zemi, kde končí literatura v kontejnerech, je totiž i Knihobot malým zázrakem.
A spisovatelé píšící na různých grantech a vládních stipendiích, vy si také nestěžujte, Knihobot je přítel ne nepřítel literatury. Jen nesmíte být tolik hamižní!
Knihám a čtení zdar!
